Wikipedista:Bara551007/Pískoviště

Dudová a Duda proti České republice

Výsledkem toho bylo Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci E. Dudová a Z. Duda proti České republice

Dudová a Duda proti čr je název sporu který vedl ta a ta proti tomu a to - shrnout ve dvou větách - úvod

Popis situace

E. Dudová a Z. Duda vykonávali od 1.2.1993 duchovní služby v Československé církvi husitské v Křemži a Českých Budějovicích - Rožnově na základě dekretu vydaného diecézní radou v Plzni. Diecézní rada jim rovněž vyplácela mzdu.

Dne 21.6.1993 a 1.7.1993 požádali stěžovatelé o přerušení služebního poměru z důvodu neuspokojivých pracovních vztahů s kolegy. Následně dne 22.6.1993 opustili stěžovatelé svůj služební byt a nevykonávali již duchovenskou službu. Diecézní rada jim dne 20.7.1993 odpověděla, že jejich žádosti nemůže vyhovět, jelikož přerušení služebního poměru není v rámci organizačního řádu Církve možné, a že s nimi Církev ukončuje služební poměr. V následujících letech poté probíhaly soudní řízení, v nichž stěžovatelé požadovali zrušení ukončení služebního poměru ex tunc a náhradu ušlé mzdy.

Průběh soudních řízení

Manžele nejdříve zahájili občanskoprávní řízení proti arcibiskupovi, jež byl zamítnut z důvodu toho, že v tomto sporu není arcibiskup oprávněnou stranou řízení. Poté se odvolali ke Krajskému soudu v Plzni, které rozhodnutí zrušil s odkazem na zákon o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, kdy jsou spory v rámci církve vyňaty z pravomocí soudů a postoupil celou věc Ústřední radě Církve, která je v této věci kompetentní. Soud zejména zmínil:

Manželé Dudovi proto podali žalobu k obvodnímu soudu pro Prahu 6 proti Ústřední radě Církve, která neposoudila jejich žádost o přerušení pracovního poměru, a žádali právoplatní zrušení pracovního poměru a o vydání zápočtových listů. Dále také požadovali náhradu ušlé mzdy. V roce 1996 soud zastavil řízení a postoupil spor Ústřední radě Církve.

Téhož roku potvrdil toto rozhodnutí i Městský soud v Praze.

Z těchto důvodů podali manželé Dudovi ústavní stížnost proti rozhodnutí obecních soudů s odůvodněním na porušení Listiny základních práv a svobod, přičemž doložili, že Ústavní rada Církve nejednala v souladu s Organizačním řádem Církve. Na tuto stížnost odpověděl Ústavní soud zrušením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 i Městského soudu v Praze v části týkající se s žádosti o nahrazení ušlé mzdy. V dalších bodech Ústavní soud stížnost zamítl, a to opět s odkazem na zákon o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, kdy soudy jednaly správně ve věci sporu mezi stěžovateli a Ústřední radou církve.

Manželům byla poté zamítnuta žaloba proti Ústřední radě Církve o vyplacení náhrady ušlé mzdy v hodnotě 423.388,-Kč a 407.765,-Kč s úroky, přičemž Městský soud vrátil odvolání manželů zpět k obvodnímu soudu pro Prahu 6, který vyměřil náhradu ušlé mzdy stěžovatelce 118.480,-Kč včetně úroků a stěžovateli částku 114.080,-Kč včetně úroků.

Důvody stížnosti

Manželé Dudovi si stěžovali především na fakt, že se soud nezabýval otázkou platnosti ukončení pracovního poměru. Manželé žádali Církev o přerušení služebního poměru a v této věci jim měla dle Organizačního řádu Církve odpovědět Ústřední rada, na místo které jednala Diecézní rada, jež k tomuto rozhodnutí neměla pravomoc. Jejich služební poměr jim byl nepravomocně ukončen, a zápočtové listy jim byly vráceny až dva roky poté. Dále si manželé stěžují na to, že důsledkem ukončení jejich služebního poměru jim byla znemožněna další práce týkajících se Církve.

Externí odkazy

• Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci E. Dudová a Z. Duda proti České republice - plné znění