Wikipedista:Agamad24/Řecká církev

Řecká církev či Řecká pravoslavná církev (řecky: Η Εκκλησία της Ελλάδος) je autokefální pravoslavná církev na části území Řecka. Zaujímá 11. místo v Diptychu Konstantinopolského patriarchátu, má státní status zakotvený v Řecké ústavě. V současné době se drží novojuliánského kalendáře.

Historie

Historicky spadala pravoslavná populace dnešního Řecka do jurisdikce Konstantinopolské církve.

S nezávislostí v roce 1822 a vytvořením Řeckého království roku 1832 se tato situace stala politicky nemožnou. Roku 1833 z rozhodnutí Bavorských regentů zastupující krále Otu I. byla zvláštním prohlášením z 23. července vyhlášena autokefální církev na území Řeckého království. Hlavou církve byl král. Toto jednostranné rozhodnutí, které bylo v rozporu s církevním právem o vyhlášení jurisdikční nezávislosti nebylo uznáno církví Konstantinopole, stejně jako dalšími pravoslavnými církvemi. Tím vzniklo schizma, které trvalo 17 let.

Dne 29. června 1850 byla autokefalita církve uznána tomosem konstantinopolského patriarchy Anthima IV., který však stanovil řadu podmínek zajišťujících zvláštní postavení „Matky církve“ (ekumenického patriarchátu) v církvi Řecka.

Roku 1924 přešla církev k novojuliánskému kalendáři, což vyvolalo protesty některých farníků a duchovních.

Dne 4. září 1928 byla mezi řeckou a konstantinopolskou církví sepsána společná dohoda o 36 eparchiích, která se opírala o tzv. Lausannskou smlouvu. Podle patriarchálního a synodálního zákona se tzv. eparchie Nových zemí (území Epiru, Makedonie, Západní Thrákie a ostrovy) které byly formálně pod jurisdikcí Konstantinopolského patriarchátu staly součástí Řecké církve a to v souladu s již přijatým státním zákonem Řecka č. 3615 ze dne 15. července 1928.

Roku 1935 tři biskupové řecké církve kteří protestovali proti novojuliánskému kalendáři vytvořily tzv. Hnutí pravých pravoslavných křesťanů. V důsledku toho se začala formovat Řecká pravoslavná starostylní církev, která není uznána žádnou z autokefálních církví. Od 40. let 20. století se tato církev začala rozpadat na menší skupiny.

Během 2. světové války se církev ocitla v obtížné situaci. V první řadě bylo potřeba doplnit řady zavražděných kněží a druhý problém byla obnova zničených chrámů. Arcibiskup Athén zorganizoval za tímto účelem sbírku darů po celém Řecku. Od roku 1949 převzal hmotnou péči o duchovenstvo stát. Učitelé seminářů a učitelé Božího zákona na středních školách jsou v postavení státních úředníků; semináře jsou podporovány i státem.

Současný stav

Zahrnuje 81 eparchií, z nichž 30 je v severním Řecku a na ostrovech severu (takzvané „Nové země“) nominálně pod jurisdikcí konstantinopolského patriarchy. Šest z 12 metropolitů Svatého synodu zastupuje Nové země.

Eparchie na Krétě a Dodekanech, stejně jako všechny monastýry na hoře Athos jsou pod přímou jurisdikcí konstantinopolského patriarchy a nejsou považovány za součást řecké církve.

K 31. prosinci 2010 byl počet duchovních v Řecku 10 368, z nichž 9 117 patřilo do jurisdikce řecké pravoslavné církve, 1 007 k církvi na Krétě, 228 k metropolitům Dodekanéských ostrovů a 16 k exarchátu Patmos, patřící do Konstantinopolského patriarchátu.