Wikipedista:AdelP91/Pískoviště
Psychohygiena aneb duševní hygiena učitelů editovat
- soubor poznatků, zásad, postupů a konkrétních technik, které mohou minimalizovat negativní důsledky stresu
- potřeba zdraví pro kvalitní výkon v profesi je důležitá nejen ve sféře fyzické, ale také psychické a sociální
- měla by být nedílnou součástí profesních dovedností učitelů.
Najdeme jí ve 3 rovinách
- Primární prevence → „životní styl“ - relaxace nebo jiná kondiční a očistná cvičená jako běžná součást dne.
- Sekundární prevence → příprava na náročné situace, umět snížit napětí před obtížnými situacemi, které očekáváme
- Terciární prevence → první pomoc, konkrétní postupy a metody, jak minimalizovat nežádoucí dopady stresu [1]
POZOR „laická“ přesvědčení o tom, že učitelé duševní hygienu nepotřebují → učitel nepotřebuje odpočívat má krátkou pracovní dobu, vždyť to není žádná práce jen mluví nebo si hrají (v MŠ), nikdo ho nekontroluje, dělá si v práci, co chce, pokud potřebují pomoc jsou hysteričtí, potřeba pomoci je profesní selhání, práce se třídou je stejná jako s jednotlivcem, psychická odolnost je vrozená vlastnost, nepřenášet problémy domů je jednoduché, jen zavřou dveře. [2]
Nejčastější zdroje učitelského stresu
1. Obtíže zahrnuté v aktuálním zaměstnání na dané škole → nadměrná pracovní zátěž, hluk ve škole, špatné chování žáků, nepříznivá pracovní atmosféra.
2. Nedostatky v organizační struktuře a klimatu → direktivní, byrokratické řízení v rámci školy, administrativní nároky plynoucí z řízení v rámci školy i školství, ke kterým nemají učitelé možnost vyjádřit se.
3. Problémy související s rolí v organizaci → nejednoznačnost role, konflikty rolí, nejasná úroveň odpovědnosti, očekávání a nároky spojené s rolí učitele – konfrontace s požadavky, které nejsou slučitelné se skutečností.
4. Problémy v kariéře → malá možnost profesního rozvoje a postupu.
5. Nedostatky ve spolupráci rodiny a školy → nezájem rodičů, nekonstruktivní až agresivní postoj rodičů k učitelům.
6. Nežádoucí prolínání závažnějších problémů ve škole i v životě mimo školu → přenášení rušivých vlivů z rodiny do školy a naopak.
7. Nedostatek společenské podpory, uznání učitelské práce a její relativně nízké společenské ohodnocení a s ním spojený nízký plat → učitel je profese vyžadující vysokoškolské vzdělání a učitelé mají pocit, že jejich plat neodpovídá ani vzdělání ani míře stresu a odpovědnosti, kterou musí zvládnout.
8. Pocit učitelů, že jejich práce a často i projevy chování podléhají permanentní vnější kontrole → chybující učitelé bývají vystavováni ohromnému tlaku z vnějšího okolí. Úzkostní učitelé mohou mít i pocit, že jsou podrobováni neustále kontrole od dětí.
9. Strach z negativního hodnocení vlastní práce a z případné ztráty zaměstnání
10. Strach z možnosti veřejného zesměšnění → prostřednictvím internetu nebo fyzického útoku ze strany žáků.
POZOR na rizikové způsoby uvolňování → mají pouze krátkodobí uvolňovací účinek a vzniká na ně závislost, léky, alkohol, cigarety, nikotin, elektronická média. [3]
Citovaná literatura:
- ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Úvod do psychologie. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 507 s. s. Dostupné online. ISBN 80-200-0993-0, ISBN 978-80-200-0993-7. OCLC 56867207
- ↑ Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2., rozš. a přeprac. vyd. vyd. Praha: Portál 247 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7367-627-8, ISBN 80-7367-627-3. OCLC 641502638
- ↑ PAULÍK, Karel. Psychologie lidské odolnosti. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 240 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2959-6, ISBN 80-247-2959-8. OCLC 681497223