Wikipedie:Transkripce hindštiny

Tento návod shrnuje hlavní zásady pro přepis z dévanágarí do českého jazyka, resp. zejména z hindštiny a sanskrtu. Nejedná se o přesnou transliteraci, ale o zavedený úzus, jak transliterovaný dévanagárský text převést do běžně používaných jmen a názvů. Následující návod by měl sloužit k postupnému sjednocení přepisů pojmů, jež mají svůj původ v hindštině či sanskrtu (případně nepálštině či maráthštině).

Následující návod vychází z „edičních poznámek“ knih:

• Jaroslav Strnad a kol.: Dějiny Indie, Praha: Lidové Noviny 2008, s. 1047–1051,
• Jan Filipský a kol.: Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, Praha: Lidové Noviny 2003, s. 425–431,
• dále s bylo přihlíženo ke knize Dušan Zbavitel, Jaroslav Strnad: Učebnice sanskrtu, Praha: Nakladatelství Karolinum 2006.

Návod není úplný ani závazný. Na Indickém subkontinentu existuje celá řada jazyků a při přepisování místních zejména geografických názvů bývá přihlíženo k místní výslovnosti (např. u tamilštiny), takže se v těchto případech český přepis vymyká následujícím zásadám:

1. Konsonanty – v zásadě platí, že zvláštní diakritická znaménka a znaky nahrazujeme českými:

   a) ṣ, ś se přepisuje jako š

   b) cerebrály (zadodásňové konsonanty) se nevyznačují a místo nich se píší klasické konsonanty (tzn. na místo ṭ, ṭh, ḍ, ḍh a ṇ se píše t, th, d, dh a n)

   c) u přepisu nosovek (čili ṅ, ñ, ṇ, n, m, ṁ a ṃ) je klíčové pořadí konsonant, resp. litera následují po nosovce:

   c1) před labiálami (čili p, ph, b, bh a m) se nosovky přepisují jako m

   c2) před gutarálami (k, kh, g, gh, ṅ a h), dentálami (t, th, d, dh, n, l a s), cerebrálami (ṭ, ṭh, ḍ, ḍh a ṇ), sykavkou s a dyšným h (ḥ) se nosovky píší jako n

   d) vokalické r (ṛ) odpovídá liteře r, pokud je vokalické r užito ve staroindických slovech; pokud je užito v novoindických slovech, tato hláska se přepisuje jako ri, která více odpovídá výslovnosti v současné hindštině

   e) j se přepisuje jako dž

   f) ḥ na konci slova zaniká

2. Vokály:

   a) podobně jako u konsonantů se zvláštní znaky nahrazují českou diakritikou (např. ā, ī se přepíše jako á, í atd.):

   b) dlouhé á na konci slova se krátí na krátké s výjimkou přídavných jmen, po kterých následuje zeměpisné jméno

   c) „e“ a „o“ se ve valné většině případů píší dlouze

   d) diftongy ai a ei zůstávají ve své původní podobě, tj. nepřepisují se jako aj a ej, jak bylo zvykem ve starší literatuře českých indologů

   e) y se přepisuje jak j

3. Koncovky:

   a) viz 2b

   b) viz 1f

   c) koncovka -am se přepisuje jako -a

4. Obecné zásady:

   a) jména složená se píší dohromady (např. Himáčalpradéš na místo Himáčal Pradéš) s výjimkou jmen osobních, která se píší zvlášť po anglickém vzoru

   b) slova zakončená souhláskou jsou v drtivé většině rodu mužského; slova zakončená na písmeno a jsou rodu ženského (mužská jména se z tohoto pravidla vymykají, např. Ganéša apod.); jména zakončená na -i, -u a -o jsou rodu středního

   c) přídavná jména u jmen vlastních se tvoří následovně:

   c1) ke dvěma a tříslabičným slovům, která jsou zakončena na -i, -í, -u, -ú, se přidává přípona -ský a samotné slovo je zachováno v plném znění (např. dvouslabičné Dillí zůstane při transformaci do adjektiva zachováno v plném znění, jen se přidá přípona -ský, čili vznikne dillíský)

   c2) víceslabičná slova zakončená na -i, -í, -u, -ú, se tvoří obdobně, avšak konečná samohláska zaniká (např. Káthmándú => káthmándský)

   d) dévanágarí nerozlišuje mezi velkými a malými písmeny; vlastním jménům, geografickým názvům apod. se proto přisuzují velká písmena podle českého pravopisu

Konkrétní příklady přepisů

dévanágarí	transliterace	český přepis	vysvětlení úprav při přepisu	zásada
महात्मा	mahātmā	mahátma	samohlásky přepsané do české podoby, koncové dlouhé á zkráceno na a	2a, 2b
कृष्ण	kṛṣṇa	Kršna nebo Krišna	pokud se jedná o boha Kršnu, jehož jméno má staroindický původ, přepisujeme ṛ jako r, pokud se jedná o řeku Krišnu, jejíž jméno má původ v novoindickém jazyce, přepisujeme ṛ jako ri; konsonanty ṣ, ṇ, se přepsaly jako š, n	1b, 1d
भैरवः	bhairavaḥ	Bhairava	ai z původní samohlásky ai zůstává zachováno (dříve přepisováno jako aj, čili Bhajrava); koncové ḥ zaniká	1f, 2d
अवलोकितेश्वर	avalokiteśvara	Avalókitéšvara	u liter o, e, dochází ke dloužení; ś se mění na š	2c, 1f

Výjimky

český přepis	vysvětlení výjimky
Bombaj	i přesto, že je slovo zakončeno souhláskou, je rodu ženského