Wikipedie:Filozofie
Úvahy, názory a podněty k zamyšlení
Text této stránky není pravidlem ani doporučením, a v tomto smyslu tudíž není závazný. Je to ale názor, který na určité aspekty fungování Wikipedie zastává jeden či více wikipedistů a předkládá ho ostatním jako podnět k zamyšlení.
- Jste-li zastáncem tohoto názoru: Pokud budete někde diskutovat, neargumentujte touto stránkou, jako by šlo o pravidlo, ale užijte odkaz na ni k vysvětlení svých pohnutek. Nebojte se k názoru přihlásit na příslušném místě diskuse nebo na vlastní uživatelské stránce.
- Jste-li oponentem tohoto názoru: Nevkládejte do této stránky své názory. Diskutovat můžete v diskusi, můžete založit názorovou stránku s konkurenčním podnětem k zamyšlení.
Respektujte, že jiný wikipedista může mít jiný názor než vy.
Wikipedie je pozoruhodný informační systém, který stojí na poměrně specifických předpokladech. Možná nebude od věci, když si některé výslovně připomeneme.
- Tím, že čtenáře pobízí, aby ji opravoval a přepisoval, vyjadřuje předně mimořádnou důvěru ke všem svým uživatelům. Člověk, který má zkušenost s nějakými blogy a poprvé se s Wikipedií setká, nechce ani věřit, že je to možné.
- Za druhé spoléhá na to, že součinností mnoha neznámých autorů může vzniknout kvalitní dílo. Proto apeluje na autory, aby svá tvrzení dokládali, zdržovali se hodnocení, byli nepředpojatí.
- To se snáz dodržuje tam, kde se jedná o jednotlivá, ověřitelná fakta. Naproti tomu filosofie nebo historie je nutně syntézou – podobně jako literatura – a nemůže se tedy vyhnout jistému osobnímu zabarvení textů: jiný člověk by je napsal jinak a přesto by nemusely být špatné. Tím větší je zde odpovědnost člověka, který text píše nebo opravuje.
- Další pozoruhodný rys Wikipedie je dobrovolná vzájemnost. Nikdo ji neřídí a neplánuje, a přece to není chaos. Má svá pravidla a pro slušné lidi to stačí. Ty, kdo ji dělají, to asi většinou těší, přísně vzato z toho ale „nic nemají“.
- Wikipedie je anonymní: autoři se tím vzdávají svých osobních nároků i prestiže, na druhé straně ale za články nikdo neručí. Musí se tedy spoléhat jen na soudnost autorů i čtenářů, kteří dokáží sami posoudit, co je lepší a co horší.