Werner von Siemens

německý elektrotechnik, vynálezce a průmyslník

Ernst Werner von Siemens (13. prosince 1816 Lenthe, Prusko6. prosince 1892 Charlottenburg) byl německý elektrotechnik, vynálezce a průmyslník. Objevil elektrodynamický princip a je považován za zakladatele moderní elektrotechniky, zejména elektroenergetické technologie. Byl jedním ze zakladatelů společnosti Telegraphen Bau-Anstalt von Siemens & Halske, která po jeho smrti byla přeměněna na akciovou společnost, ze které vzešla dnešní Siemens AG.

Werner von Siemens
Wvs 1885.jpg
Narození13. prosince 1816
Lenthe
Úmrtí6. prosince 1892 (ve věku 75 let)
Charlottenburg
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníSüdwestkirchhof Stahnsdorf
Alma materKatharineum
Povolánípodnikatel, ženista, vynálezce, inženýr, politik a železniční inženýr
Oceněníkomtur Řádu Františka Josefa (1873)
Commander's Cross of the Order of the Crown of Prussia (1878)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd (1886)
čestný doktor Univerzity v Heidelbergu (1886)
Řád svatého Michala (1892)
Politická stranaDeutsche Fortschrittspartei
ChoťMathilde Siemens (1852–1865)[1]
DětiArnold von Siemens[2][1]
Georg Wilhelm von Siemens[2][1]
Anna Zanders[1]
Carl Friedrich von Siemens[2][1]
Käthe Pietschker[1]
RodičeChristian Ferdinand Siemens[1][3]
PříbuzníHans Siemens[1], Ferdinand Siemens[1], Friedrich Siemens[2][1], Carl Wilhelm Siemens[2][1], Carl Heinrich von Siemens[2], Walter Siemens[1] a Otto Siemens[1] (sourozenci)
Hermann von Siemens (vnuk)
FunkceMember of the Prussian House of Representatives
PodpisWerner von Siemens – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Profesionální kariéraEditovat

Narodil se v pruském městečku Lenthe blízko Hannoveru. Byl čtvrtý ze šestnácti dětí Christiana Ferdinanda Siemense, který se živil pronajímáním statků. Jeho otec a babička byli jeho prvními učiteli. Později navštěvoval rok měšťanskou školu v Schönbergu, tři roky ho učil soukromý učitel a tři roky studoval na gymnáziu Katharineum v Lübecku. Studium skončil předčasně, ale i přesto se chtěl vzdělávat dále na univerzitě. Zajímaly ho hlavně přírodní vědy a matematika, ale na univerzitu nenastoupil, protože rodině se nedostávalo prostředků. Proto mladý Werner Siemens nastoupil jako devatenáctiletý do armády, kde sloužil celých 14 let. Díky tomu mohl na Dělostřelecké a technické akademii v Berlíně tři roky studovat fyziku, chemii, matematiku a balistiku. Poznal tam vynikající učitele, především Georga Ohma a Heinricha Magnuse.[4]

Svůj první pruský patent obdržel roku 1842 za objev principu galvanického postříbřování a pozlacování. Přišel na něj ve vězení, kam byl odsouzen za účast na souboji v roce 1840. Za peníze získané z prodeje patentu podporoval své sourozence, aby mohli studovat po smrti rodičů.[4]

Byl autorem řady dalších vynálezů a patentů: elektrického zapalování mořských min, regulátoru chodu parního stroje, zdokonalil tisk ze zinkových desek. Jeho hlavním zájmem byl telegraf a rozhodl se svou kariéru spojit s tímto oborem. V roce 1847 založil společně s mechanikem Johannem Georgem Halskem (1814–1890) firmu Telegraphen Bau-Anstalt von Siemens & Halske, nyní Siemens AG.[4][5] V roce 1849 Siemens odešel z armády, když dostal významnou zakázku na vybudování státní telegrafní sítě v Prusku. Všechny své dosavadní poznatky o telegrafii zpracoval ve spise Mémoire sur la télégraphie électrique (Pojednání o elektrické telegrafii), které předložil francouzské Akademii věd.[6] Pokládání telegrafních kabelů se stalo jádrem podnikání firmy Siemens, která se rychle rozrůstala.[7] Měla svou pobočku v carském Rusku, kde se usadil Wernerův bratr Karl. Prostřednictvím bratra Wilhelma zase uplatnil své vynálezy v Anglii při budování telegrafního spojení s Indií a pokládání podmořských kabelů. Roku 1865 tam založili firmu Siemens Brothers. [4]

 
Siemensovo dynamo

Siemens se zabýval myšlenkou na získání nového zdroje elektrického proudu pro telegraf na bázi magnetického pole. V roce 1866 sestrojil dynamo s vlastním buzením, ve kterém použil k vytvoření magnetického pole kolem otáčejících se částí elektromagnetické vodiče. Ty byly navinuty v drážkách s průřezem ve tvaru dvojitého T indukčním vinutím (později označovaném jako Siemensova kotva).[4][6] Tento magnetoinduktor, vyráběný v Siemensově továrně v tisícových sériích, byl zprvu používán jen jako zdroj volacích telefonních signálů. Později se jeho použití rozšířilo i na výrobu elektřiny pro osvětlování a pohon strojů. V roce 1879 na Berlínské průmyslové výstavě velký zájem vyvolala elektrická lokomotiva, vyrobená u Siemense. [4]

Po vynálezu telefonu se Siemens koncem sedmdesátých let pustil také do výroby přístrojů a budování telefonních sítí. Zabýval se vývojem nového typu kabelu a v roce 1884 dostal patent na trubkový koaxiální kabel, který umožňoval nerušený přenos signálu.[4]

Soukromý životEditovat

 
hrob rodiny Wernera von Siemense na hřbitově Stahnsdorf

V roce 1852 se Werner Siemens oženil se svou vzdálenou neteří Mathildou Drumannovou (1824–1865). Toto třináctileté manželství skončilo Mathildiným úmrtím na rodinnou plicní chorobu. Během manželství se jim narodili dva synové a dvě dcery. V roce 1869 se znovu oženil se svou vzdálenou příbuznou Antonií Siemensovou, se kterou měl dceru a syna.

V roce 1887 se stal majitelem šestisethektarového panství a zámku v berlínské oblasti Biesdorf, které však již v roce 1889 ji převedl na svého syna Wilhelma. Firmu postupně předal svým synům. Od roku 1889 do roku 1892 Siemens během letních prázdnin psal ve svém rekreačním domě v Harzburgu své paměti, které byly publikovány krátce před jeho smrtí.

Dne 6. prosince 1892 podlehl Werner von Siemens v Berlíně zápalu plic. Byl pohřben na hřbitově Luisenfriedhof v Charlottenburgu a později byly jeho ostatky přemístěny do hrobky rodiny Siemensů na novém hřbitově Stahnsdorf jihozápadně od Berlína.

Jeho bratři Hans (1818–1867), Carl Wilhelm (1823–1883), Friedrich (1826–1904) a Carl Heinrich (1829–1906) byli také podnikateli a vynálezci.

OceněníEditovat

V roce 1860 byl Werneru Siemensovi propůjčen čestný doktorát berlínské univerzity. Na Světové výstavě 1867 v Paříži, kde Siemens prezentoval svůj generátor pracující na dynamoelektrickém principu, byl vyznamenán Řádem čestné legie. V roce 1874 byl Werner Siemens přijat za člena Pruské akademie věd, kde pravidelně přednášel a publikoval. 18. ledna 1886 byl vyznamenán řádem Pour le Mérite „za vědu a umění“. Byl členem „Berlínské společnosti pro antropologii, etnologii a prehistorii“. V roce 1887 byl zvolen členem Německé akademie věd Leopoldina.

Za svůj přínos vědě a společnosti byl Werner Siemens císařem Fridrichem III. povýšen 5. května 1888 do šlechtického stavu.[4] Jeho jméno nese jednotka elektrické vodivosti.

Od roku 1997 je v České republice udělována Cena Wernera von Siemense studentům, mladým pedagogům a vědcům z českých univerzit za jejich iniciativu a úspěchy při sbližování vědy a průmyslu. [8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m Deutsche Biographie. Dostupné online. [cit. 2021-09-28]
  2. a b c d e f Německá národní knihovna, Státní knihovna Berlín, Bavorská státní knihovna, Rakouská národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2021-09-28]
  3. Biographisches Lexikon der Münzmeister und Wardeine, Stempelschneider und Medailleure. Dostupné online. [cit. 2022-04-02]
  4. a b c d e f g h TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Werner von Siemens, s. 59–63. 
  5. Werner von Siemens Archivováno 3. 4. 2016 na Wayback Machine. (1816-1892)
  6. a b KRÁLOVÁ, Magda. Werner Siemens | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 
  7. BŘEZINOVÁ, Jana. Werner von Siemens: Úspěšný podnikatel, který zůstal v srdci vynálezcem. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. 
  8. Cena Siemens 2022 | Siemens Česká republika. www.cenasiemens.cz [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat