Weinerův dům
Weinerův dům je čtyřpatrový řadový městský dům na náměstí Republiky v Plzni.[1] Byl postaven kolem roku 1930 podle návrhu Bohumila Chvojky. Obsahuje dva bytové prostory navržené atelierem Adolfa Loose a je kulturní památkou.
| Weinerův dům | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Plzeň, Vnitřní Město,  Česko |
| Ulice | náměstí Republiky |
| Souřadnice | 49°44′47,08″ s. š., 13°22′37,6″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 17090/4-167 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Parcela na čísle popisném 136 byla zastavěna již ve středověku. Majiteli objektu byli:[2]
- 1558–73 Jan Geronis
- 1573–79 Václav Kozina z Libušína
- 1579–91 Václav Freysmuth z Železné
- 1591–? Lidmila Kašpárková z Lovče
Když v roce 1595 získala dům Lidmila Kašpárková, nechala původní budovu přestavět na dvoupatrovou renesanční stavbu.[2] Z této doby se zachoval portál, který je vsazen do zasunutého vjezdu v současném průčelí domu. V kladí portálu je nápis: „Spraw, Pane, cesty mé, att ve gmenu twém kraczym a Anděl twug swatý att mne prowázý – 1595 – Pane, proweď mne w sprawedlnosti twé pro neprzátely mé, sprawug przed oblicegem swým cestu mau.“ [1]
Dále byli majiteli domu:[2]
- 1613–? Jan Dolejší
- 1644–86 Matouš František Stehlík z Čenkova
- 1686–1712 Anna Buxbaumová, rozená Stehlíková
- 1712–? Václav Jan Stehlík z Čenkova
- ? Bartoloměj Guldener
- ?–1800 Lidmila Albrechtová, rozená Guldenerová
V roce 1801 byla realizována další podstatná stavební úprava domu. Od roku 1803 pak dům vlastnil Josef Albrecht.[2]
V roce 1923 zakoupili dům manželé Weinerovi, kteří obchodovali s koženým zbožím.[3] Na konci 20. let 20. století (v roce 1929[3] nebo 1930[1]) nechali dům zbourat a na jeho místě postavit v letech 1928–31 novostavbu.[2]
Plány na tuto novostavbu vypracoval architekt Vilém Beer a jednalo se o šestipodlažní stavbu s pasáží a dvorním traktem. Takový projekt ale významně zasahoval do tehdejší podoby náměstí Republiky a narazil na odpor plzeňských památkářů. Ačkoli Vilém Beer vytvořil několik alternativních návrhů domu, vždy zůstával u výšky šesti podlaží. Investoři tedy nakonec oslovili s poptávkou architekta Bohumila Chvojku. Ten budovu snížil a v průčelí navrhl římsy tak, aby odpovídaly horizontálnímu členění sousedních domů. Také štít upravil tak, aby více ladil se sousedícími historickými objekty. Beerovo dispoziční řešení objektu nicméně zachoval.[3]
Weinerovi byli židovského původu, během druhé světové války jim dům byl zabaven a v roce 1945 vrácen přeživším potomkům. Na počátku 60. let 20. století pak byl objekt zestátněn.[3] Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Architektura editovat
Dům je řadový a je situován na hluboké úzké parcele. Čtvrté patro je zúžené a štít nad ním se ještě dále zužuje, aby bylo průčelí přizpůsobeno sousedící historické zástavbě. Vstup je zasunut do hloubi průčelí a je rámován původním renesančním portálem. Ten nese kromě nápisu také kartuši se znakem Lidmily Kašpárkové z Lovče a s jejími iniciálami.[1] Vstup je lemován zaoblenými výkladci. Fasáda je obložena leštěnou žulou.[3]
V suterénu domu byla navržena restaurace, sklady a technické zázemí. V parteru byly dva obchody, jeden z nich patřil Weinerovým, a další obchodní prostory se nacházely v prvním patře. Ve druhém patře byla ordinace zubního lékaře, ve třetím a čtvrtém patře pak byty.[3]
Loosovy interiéry editovat
Na dvou interiérech domu se podílel ateliér architekta Adolfa Loose. Prvním z nich je zubní ordinace ve druhém patře, která patřila Samuelu Teichnerovi. Návrh půdorysu ineriéru pochází pravděpodobně od Loosova spolupracovníka Norberta Kriegera. V osově souměrném prostoru byly dvě proti sobě umístěné zubní ordinace odděleny čekárnou obloženou mahagonem. V prostorech v 70. letech 20. století sídlila Státní potravinářská kontrola, v současné době slouží jako byt. Z původního interiéru se dochovala část táflování a jedna vestavěná skříň.[3]
Druhým prostorem je byt ve třetím patře, který patřil synovi majitelů domu Pavlu Weinerovi a jeho ženě. Autorem návrhu interiéru je Norbert Krieger, nebo (pravděpodobněji[4]) další Loosův spolupracovník Heinrich Kulka. Byl měl propojený obývací pokoj s jídelnou, v ložnici byly vestavěné skříně a podobně jako v zubní ordinaci o patro níž se v interiéru uplatňovaly pestré barvy.[3] Vnitřní prostor bytu byl ve 21. století rekonstruován, nicméně není přístupný veřejnosti.[4]
Reference editovat
- ↑ a b c d e městský dům Weinerův - Památkový Katalog [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e náměstí Republiky 22/136, Weinerův dům [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Obchodní a činžovní dům Weiner se zubní ordinací Samuela Teichnera a bytem Pavla a Lili Weinerových | Objekty | Plzeňský architektonický manuál [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online.
- ↑ a b DVORAKJA@PLZEN.EU, SIT Plzeň. Byt Weinerových [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online.