Wang Chung-wen

Wang Chung-wen (tradiční čínština: 王洪文; zjednodušená čínština: 王洪文; pīnyīn: Wáng Hóngwén; prosinec 1935 Čchang-čchun, provincie Ťi-lin3. srpna 1992 Peking) byl čínský aktivista a politik, většinu svého pracovního života strávil v Šanghaji. Během Kulturní revoluce (1966–1976) patřil mezi důležité politické osobnosti Číny, stal se jedním z nejvýznamnějších členů vedení Komunistické strany Číny, byl nejmladším členem takzvaného Gangu čtyř.[1] V roce 1976 po smrti Maa Ce-tunga byl Wang zatčen a obviněn z „kontrarevoluční činnosti“, poté byl v roce 1981 odsouzen na doživotí.[2]

Wang Chung-wen
Wanghongwen.jpg
Narozeníprosinec 1935
Čchang-čchun
Úmrtí3. srpna 1992 (ve věku 56 let)
Peking
Příčina úmrtírakovina jater
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcečlen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1973–1977)
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wang Chung-wen je čínské jméno, v němž Wang je příjmení.

Wang se narodil ve vesnici na okraji Čchang-čchun v provincii Ťi-lin. Na počátku 50. let se účastnil korejské války, v roce 1953 vstoupil do Komunistické strany. Po válce byl poslán do Šanghaje, stal se členem Rudých gard. V roce 1973 byl zvolen členem Ústředního výboru a o rok později, na 10. Národním kongresu Komunistické strany byl povýšen na druhého místopředsedu Ústředního výboru a na člena stálého výboru politbyra, čímž se stal třetím nejvyšším členem Strany po předsedovi Mao Ce-tungovi a premiéru Čou En-lajovi.[1]

Po smrti Čou En-laje, ačkoliv se očekávalo, že na jeho místo nastoupí Wang Chung-wen, nastoupil umírněnější Chua kuo-feng. Po smrti Maa Ce-tunga, Chua kuo-feng a Jie Ťien-jing provedli převrat, Wang Chung-wen byl odsouzen spolu s ostatními členy takzvaného Gangu čtyř a Kulturní revoluce byla ukončena. Členové Gangu čtyř byli ve veřejných proslovech očerněni a Chua kuo-feng byl prezentován jako jediný nástupce Maa Ce-tunga.[2] V roce 1981 byl odsouzen k doživotnímu vězení, 3. srpna 1992 zemřel v pekingské nemocnici na rakovinu jater, dožil se věku 56 let.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b GUO, JIAN, 1953-. The A to Z of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Md.: Scarecrow Press 1 online resource (lvii, 433 pages, 8 unnumbered pages of plates) s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7033-8, ISBN 0-8108-7033-9. OCLC 815767565 
  2. a b BAKEŠOVÁ, IVANA, 1939-. Dějiny Čínské lidové republiky : (1949-2018). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 444 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-596-3, ISBN 80-7422-596-8. OCLC 1143830633