Otevřít hlavní menu

WCT Finals, také WCT Masters, česky Finále WCT[1], byl profesionální tenisový turnaj mužů hraný jako událost okruhu World Championship Tennis, v kalendáři některých sezón předposlední či závěrečný. Každoročně se konal se mezi lety 1971–1989 na krytých dvorcích kobercového krytu.

WCT Finals
WCT Masters
Buick WCT Finals (1985–1986)

Založeno 1971
Ukončeno 1989
Místo Dallas, Texas, Spojené státy
Povrch koberec / hala
Období březen až květen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Dějištěm Finále WCT byl až na výjimky texaský Dallas. Čtvrtfinále a semifinále v roce 1971 proběhly v Houstonu a finále pak v dallaské aréně Memorial Auditorium. Ročníky 1972–1979 se uskutečnily na stadionu Moody Coliseum ve městě University Park, ležícím v dallaském okresu.[2] Dějištěm finále se v letech 1980–1989 stala dallaská Reunion Arena.[3] V letech 1971–1982 a opět 1986–1989 na něm startovalo osm nejlepších tenistů dle klasifikace WCT. Mezi roky 1983–1985 byl počet zvýšen na dvanáct. Uplatňován byl vyřazovací herní formát pavouka.

 
Jimmy Connors přijímá pohár pro vítěze dallaského WCT Finals 1980

V květnu 1974 se finále WCT stalo, po boku ženského Virginia Slims v Los Angeles, prvním turnajem na světě, v němž byl uplatněn počítačový systém elektronického čárového rozhodčího pro kontrolu dopadu míčů.[4][5]

Premiérový ročník 1971 proběhl v listopadovém termínu. Jednalo se o událost hranou dva týdny před akcí stejného formátu – Masters (Turnajem mistrů), konkurenčního okruhu Grand Prix. Od sezóny 1972 byl nový turnaj z komerčních důvodů, především vzhledem k tlaku držitelů televizních práv, hrán na koberci v hale a přeložen na jarní termín. Ročník 1972 se odehrál v květnu a datum se ustálilo na březnovém až květnovém termínu. V sezónách 1985–1986 finále sponzorovala americká automobilka Buick, součást koncernu General Motors, což odrážel oficiální název dvou ročníků Buick WCT Finals.

Debutové zimní finále se konalo v listopadu 1972 v Římě. Tento finálový turnaj byl méně prestižní a měl poloviční dotace. Vítězný Arthur Ashe obdržel 25 000 dolarů, v porovnání s 50tisícovou prémií pro Kena Rosewalla, jenž zvítězil stejný rok na květnovém finále. O dekádu později, v sezóně 1982, byly uskutečněny dokonce tři finále. Standardní květnový turnaj v Dallasu, podzimní v Neapoli a zimní – uskutečněný až v lednu 1983 – michiganském Detroitu.

Nejúspěšnějším hráčem se stal Američan John McEnroe, který v devatenácti ročnících vybojoval pět titulů z osmi finálových účastí. Na čtyři trofeje pak dosáhl Čech Ivan Lendl, když vyhrál po dvou sezónních a dvou dílčích finále. V závěrečných duelech se objevil celkem pětkrát.

V období 1973–1986 probíhal také nebodovaný finálový turnaj čtyřhry WCT World Doubles, konaný postupně v několika městech.

Přehled fináleEditovat

Rok vítěz finalista výsledek
1971   Ken Rosewall   Rod Laver 6–4, 1–6, 7–6(7–3), 7–6(7–4)
1972   Ken Rosewall   Rod Laver 4–6, 6–0, 6–3, 6–7, 7–6
1973   Stan Smith   Arthur Ashe 6–3, 6–3, 4–6, 6–4
1974   John Newcombe   Björn Borg 4–6, 6–3, 6–3, 6–2
1975   Arthur Ashe   Björn Borg 3–6, 6–4, 6–4, 6–0
1976   Björn Borg   Guillermo Vilas 1–6, 6–1, 7–5, 6–1
1977   Jimmy Connors   Dick Stockton 6–7, 6–1, 6–4, 6–3
1978   Vitas Gerulaitis   Eddie Dibbs 6–3, 6–2, 6–1
1979   John McEnroe   Björn Borg 7–5, 4–6, 6–2, 7–6
1980   Jimmy Connors   John McEnroe 2–6, 7–6, 6–1, 6–2
1981   John McEnroe   Johan Kriek 6–1, 6–2, 6–4
1982   Ivan Lendl   John McEnroe 6–2, 3–6, 6–3, 6–3
1983   John McEnroe   Ivan Lendl 6–2, 4–6, 6–3, 6–7, 7–6
1984   John McEnroe   Jimmy Connors 6–1, 6–2, 6–3
1985   Ivan Lendl   Tim Mayotte 7–6, 6–4, 6–1
1986   Anders Järryd   Boris Becker 6–7, 6–1, 6–1, 6–4
1987   Miloslav Mečíř   John McEnroe 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1988   Boris Becker   Stefan Edberg 6–4, 1–6, 7–5, 6–2
1989   John McEnroe   Brad Gilbert 6–3, 6–3, 7–6

Dílčí finále sezónEditovat

Období místo vítěz finalista výsledek
zimní 1972 Řím, Itálie   Arthur Ashe   Bob Lutz 6–2, 3–6, 6–3, 3–6, 7–6
podzimní 1982 Neapol, Itálie   Ivan Lendl   Wojciech Fibak 6–4, 6–2, 6–1
zimní 1982 Detroit, Spojené státy   Ivan Lendl   Guillermo Vilas 7–5, 6–2, 2–6, 6–4

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku WCT Finals na anglické Wikipedii.

  1. Lichner, I., s. 329
  2. Lamar Hunt. Lamar Hunt muses on 16 years of the WCT [online]. D Magazine, April 1986. Dostupné online. (anglicky) 
  3. George Hardie. George Hardie Remembers... [online]. D Magazine, March 1988. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Electronic Design Magazine 9 April 26, 1976, p55-57. An electronic linesman decides where the tennis ball bounces. By John F. Mason pdf file Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine
  5. Tennis Magazine January 1975, p20-22. Is the tennis lineman obsolete? by Ken Bentley. pdf file Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine

LiteraturaEditovat

  • LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985.