Vroutek

město v okrese Louny v Ústeckém kraji

Vroutek (německy Rudig nebo také Rüdig) je město v okrese Louny v Ústeckém kraji, pět kilometrů jižně od Podbořan. Žije zde přibližně 1 900[1] obyvatel, z toho ve Vroutku samotném asi 1600 obyvatel.[4]

Vroutek
Vroutek, střed obce s kostelem sv. Jakuba
Vroutek, střed obce s kostelem sv. Jakuba
Znak města VroutekVlajka města Vroutek
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecPodbořany
Obec s rozšířenou působnostíPodbořany
(správní obvod)
OkresLouny
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 858 (2024)[1]
Rozloha52,68 km²[2]
Nadmořská výška332 m n. m.
PSČ439 82, 441 01
Počet domů637 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.7
Počet ZSJ8
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí Míru 166
439 82 Vroutek
podatelna@vroutek.net
StarostaJaromír Kubelka
Oficiální web: www.vroutek.net
Vroutek na mapě
Vroutek
Vroutek
Další údaje
Kód obce566934
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název města je odvozen ze slova vrutice, které vzniklo zpodstatněním přídavného jména vruta ve významu divoká, prudká nebo dravá voda. V historických pramenech se vyskytuje ve tvarech: Wrutek (1227–1408), Wrútek (1441), na Vroutek (1513, 1543), Wrautek (1628) nebo Rudig (1787).[5]

Historie

editovat
 
Románský kostel svatého Jakuba Většího
 
Barokní farní kostel sv. Jana Křtitele

Nejstarší dějiny

editovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1227. Nejstarším písemným dokladem o existenci Vroutku je závěť Kojaty z tehdy mocného rodu Hrabišiců z roku 1227. Poté se stal Vroutek majetkem zderazského kláštera křižovníků v Praze a v roce 1393 přešel do majetku benediktinského kláštera v Postoloprtech. Brzy poté, co byl tento klášter v roce 1420 vypálen husity, zmocnil se Vroutku husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Pravděpodobně někdy v této době získal Vroutek statut městečka a byl vybaven některými právy. Roku 1441 obsadili Žatečtí ze msty Jakoubkovi Vroutek a zdejší tvrz vypálili. V průběhu 16. století se v držení vystřídali: Jiřík Údrčský z Údrče, Šebestián z Veitmile, Jindřich mladší Údrčský, Jan Valdeman z Lobkovic a ten roku 1588 přenechal Vroutek svému věřiteli Radoslavu z Vchynic. Roku 1589 koupili Vroutek Hrobčičtí z Hrobčic. Rod Hrobčických se do dějin Vroutku zapsal rozsáhlou opravou románského kostela původem z přelomu 12. a 13. století. Protože se roku 1618 zúčastnili v řadách nekatolické šlechty stavovského povstání proti císaři, byli po Bílé hoře potrestáni konfiskací majetku. Vroutek získal od císaře Ferdinanda II. někdy po roce 1630 velmi výhodně Heřman Černín z Chudenic, který jej připojil k petrohradskému panství.

Vroutek postihly krátce po sobě dvě katastrofy: při požáru roku 1599 lehla popelem velká část městečka, během třicetileté války, roku 1645 vydrancovali Vroutek Švédové. Ještě o deset let později byla většina domů pustá. Po čase městečko osídlilo nové, převážně německé obyvatelstvo.

V polovině 18. století se ve Vroutku nacházel pivovar, dva mlýny, škola. První škola byla pro německy mluví obyvatelstvo založena roku 1721. Od roku 1802 ve Vroutku působila vojenská posádka. Černínové drželi Vroutek do roku 1848, kdy bylo poddanství definitivně zrušeno a Vroutek se stal svobodným městečkem. K rozvoji obce také významně přispělo otevření železnice Plzeň–Žatec v roce 1873. Panský velkostatek ve Vroutku vlastnili Černínové až do roku 1918.

Po roce 1918

editovat

Za první republiky se vroutecký lesní revír rozkládal na 270 ha. Až roku 1922 byla založena česká škola, protože 95 % obyvatel bylo německé národnosti. Roku 1926 byl vztyčen pomník padlým z první světové války. Po Mnichovské dohodě byl Vroutek, jako součást Sudet, připojen k Třetí říši. Vroutek byl osvobozen začátkem května 1945 Rudou armádou. Jelikož většina obyvatelstva byla německé národnosti došlo i zde k tragickým událostem. Pod místním fotbalovým hřištěm byla zastřelena celá německá rodina včetně tří dětí ve věku jednoho roku až dvanácti let.[6] Po odsunu Němců přicházeli do Vroutku dosídlenci z českého vnitrozemí, zejména z Plzeňska, Rakovnicka a Berounska, ale také z Volyně. V sedmdesátých letech dvacátého století došlo ve Vroutku k demolicím mnoha domů a stavení. Což mělo za následek radikální změnu genia loci. Na uvolněných prostranstvích bylo postaveno kino, zdravotní středisko, nákupní středisko či prodejna SD Jednota. Avšak některá prostranství zůstala prázdná. V roce 1975 byl Pomník padlých z první světové války přesunut ze svého původního místa před kostelem svatého Jana Křtitele k hlavní křižovatce. Brzy po válce byly odstraněny původní německé nápisy, části žulových bloků a místo německé přilbice dodána pěticípá rudá hvězda, která byla po sametové revoluci opět odstraněna.

Status města byl Vroutku navrácen 23. ledna 2007. V současnosti (2019) je město Vroutek členem Svazku obcí Podbořansko, v územní působnosti MAS Vladař.

Období léta 1945

editovat

Během divokého období po skončení druhé světové války se stalo ve Vroutku několik kontroverzních incidentů. Největší počet obětí měla poprava celé rodiny českých Němců včetně dětí. Podle zápisu StB z roku 1947 a pamětní knihy staničního úřadu Vroutek, byl 19. června 1945 ubodán na Hlavní ulici ve Vroutku František Zelenka. Zelenka byl dosídlencem, který měl převzít do národní správy zdejší strojírenskou dílnu po místním Němci, který během války narukoval do Werhmachtu a jeho osud nebyl znám. Tchán tohoto muže, Vincenc Hertl, bodl Zelenku obuvnickým nožem a smrtelně ho zranil. Hertlovi, podle vyšetřovacího spisu, manželka a dcera pomáhaly tak, že Františka Zelenku držely. Incident vyšetřovali četníci a ozbrojenci z jednotky Černý lev, na místo se dostavil i okresní četnický velitel s pohotovostním oddílem, vedoucí úřadu Okresní správní komise v Podbořanech, dr. Krása, okresní soudce JUDr. Ježek a úřední lékař Walter Zimmermann. Celé město Vroutek bylo vojskem obklíčeno a ozbrojenci z jednotky Černý lev všechny obyvatele německé národnosti shromáždili na náměstí, kde čekali na tělesné a domovní prohlídky. Všichni muži od 16 do 60 let byli tělesně prohlédnuti na četnické stanici, zda nemají značky tetování SS. Byli zatčeni 3 muži SS. Dále bylo zatčeno a odvezeno do Kladna na práci do dolů 60 - 70 mužů, byli vzati jako rukojmí. [7] Zde zemřeli Emil Vettermann (19 let), Franz Friedrich (53 let).

Dr. Krása nařídil pro odstrašení a za nenávist vůči Čechům zastřelení útočníka Vincence Hertla (70 let), jeho manželky Marie Hertlové (65 let), dcery Gabriely Polákové (39 let) a jejích tří dětí: Manfréda Poláka (12 let), Ferdinanda Poláka (6 let) a Bernharda Poláka (1 rok).[8][9] Popravu provedli ozbrojenci z jednotky Černý lev u starých kabin vedle fotbalového hřiště večer v 18 hodin. Mrtvoly byly vloženy do hrobu v přilehlém pískovém lomu.[10]

V červnu 1945 byl zastřelen řezník Alois Šauer. Zabit byl zřejmě kvůli majetku a nebyl zapsán ani do knihy zemřelých. Bydlel v čp. 101 (dnes Domov pro seniory). Na jeho poněmčené jméno byl vystaven konfiskační dekret místním národním výborem. [11]

V létě 1945 byl zastřelen u hřbitovní zdi Heinrich Panhans (58 let).[12] Další vroutečtí občané byli zastřeleni 7. června při masové popravě 70 Němců u Valovského lesa poblíž Očihova, kteří byli vybráni z internace v táboře pro Němce v Podbořanech. Zavražděni byli Anton Eisenkolb (53 let), Rudolf Lifka, a Otto Tittelbach (27 let) – sekretář města, Otto Swipp (tesař 39 let)[13]. Dále byli zavražděni či zmizeli tito vroutečtí občané: Anton Kraus-učitel, Anton Lenz a Josef Urbanek. Ve Vroutku byl dále na ulici zastřelen ruskými vojáky policista Fritz Scheufler z Jesenice.[14]

Dne 13. června (nebo 12. května) 1945 zemřel v zajetí ve Vroutku německý novinář a politik NSDAP Karl Viererbl.[15]

Přírodní poměry

editovat

Vroutek se nachází na horním toku potoka Podhora u jihovýchodního úpatí Doupovských hor v Rakovnické pahorkatině. Přes město vede silnice č. 226 mezi Podbořany a Chyšemi. Sousední města jsou Buškovice a Podbořany na severu, Valov na severovýchodě, Mukoděly na jihovýchodě, Vidhostice na jihu, Drahonice, Vesce a Lužec na jihozápadě, Dětaň na západě a Kružín na severozápadě.

Jižně od města vyvěrá poblíž hranice s katastrálním území Mukoděly slabý minerální pramen s hydrogenuhličitanovou, sodno-vápenato-hořečnatou vodou. Voda obsahuje 1400 mg·l−1 oxidu uhličitého a má celkovou mineralizace asi 2 g·l−1.[16]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 806 obyvatel (z toho 851 mužů), z nichž bylo 77 Čechoslováků, 1 708 Němců a 21 cizinců. S výjimkou patnácti evangelíků, čtyřiceti židů a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 2 148 obyvatel: 270 Čechoslováků, 1 826 Němců, třináct Židů, jednoho příslušníka jiné národnosti a 38 cizinců. Výrazně dominovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 23 evangelíků, pět členů církve československé, 54 židů a 29 lidí bez vyznání.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[19][20]
Město Vroutek
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 2 670 3 076 3 047 3 331 3 386 3 221 3 421 1 938 2 169 1 839 1 942 1 922 1 877 1 880
Místní část Vroutek
Obyvatelé 1 198 1 496 1 573 1 849 1 838 1 806 2 148 1 231 1 460 1 363 1 543 1 627 1 626 1 613
Domy 230 256 276 306 304 307 410 408 347 342 343 417 438 458

Místní části

editovat

Doprava

editovat
 
Nádraží

Městem vedou silnice II/226 a železniční trať Plzeň–Žatec, na které zde stojí stanice Vroutek.

Průmysl

editovat

Ve městě sídlí podniky Vodest Vroutek,[21] opravna vysokozdvižných vozíků značky Desta, dále vepřín ANIMO Žatec, či Pila Vroutek, Vroutex, gumárna, laminátovna a řada dalších drobných živnostníků.

Společnost

editovat

V letním období je Vroutek dějištěm několika hudebních a kulturních akcí pod širým nebem. K největším akcím patří open air festival Rock for Churchill[22], dále také Motorkářský sraz, Jakubské léto a Noc kostelů. Dále mezi tradiční kulturní akce patří Staročeské máje[23] a Masopust.

Občanská vybavenost

editovat
 
Budova školy

Vroutek má vybudovanou kompletní infrastrukturu, včetně zdravotního zařízení.[24] Ve městě je základní škola s kapacitou 400 žáků a mateřská škola pro 75 dětí.

Ve Vroutku funguje množství spolků a organizací: dobrovolní hasiči, fotbalový klub, chovatelé, včelaři, rybáři, volejbalisté, zahrádkáři, Okrašlovací spolek Budíček či Vroutek lidem.

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vroutku.

Osobnosti

editovat
  • Nicolas Bergmüller, (před r. 1719-1774), vroutecký rodák, mistr varhanář[27]
  • Hubert Tittelbach (1813–1890), vroutecký rodák, lékař, starosta Žatce a poslanec parlamentu
  • Franz Vogl (1821–1891), vroutecký rodák, hudební skladatel a profesor pražské konzervatoře
  • Franz Schreiter (1861–1935), vroutecký rodák, pedagog, poslanec Říšské rady
  • Josef Funk (1867–1924),vroutecký rodák, duchovní
  • Franz Vogl, zemský soudní rada v Litoměřicích
  • Anton Stanka, starosta Vroutku 1874–1905, roku 1901 obdržel zlatý Záslužný kříž od císaře Františka Josefa I.[28]
  • Antonín Pyšek (1929–2002), botanik[29] byl předním odborníkem na ruderální a synantropní flóru a významně se podílel na jejím studiu v celoevropském měřítku. Publikoval přes 200 vědeckých prací, které měly velký technický význam. V roce 1998 byl zvolen čestným členem České botanické společnosti a byla mu udělena pamětní medaile ZČU.
  • Jiří Beneš (1930–1995), učitel a ředitel vroutecké ZŠ, školský inspektor, kronikář a malíř. V roce 2010 mu byl udělen titul Čestného občana města Vroutek

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Statistika [online]. Město Vroutek [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  5. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 636, 639. 
  6. Archivovaná kopie. www.wildevertreibung.de [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-30. 
  7. Národní archiv. vademecum.nacr.cz [online]. [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  8. Zápis StB o události z roku 1947 dostupný online Archivováno 13. 4. 2014 na Wayback Machine.
  9. Zkrácený popis události pro Ministerstvo vnitra. Dostupný online Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.
  10. Náčrtek místa popravy a umístění hrobů. Dostupný online Archivováno 13. 4. 2014 na Wayback Machine.
  11. http://www.sinagl.cz/z-korespondence/2150-jak-po-roce-1945-probihala-v-sudetech-likvidace-ceskych-obcanu-kteri-se-provinili-pouze-tim-ze-vlastnili-zajimavy-majetek.html
  12. Kalckhoff, Andreas (ed.): Pravdou k smíření. "Případ Postoloprty" a jeho vyrovnání 1945–2010, s. 367
  13. Das Massaker am Elementenwald. Auf dass sie nie vergessen werden. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (German) 
  14. http://www.heimatkreis-saaz.de/Aktuality-/dejiny-mesta-Zatce-/Kniha-Pravdou-k-smireni-/CZ.2.05.-Opferliste.pdf
  15. Personenverzeichnis. Forum der Wehrmacht [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 34. 
  17. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  18. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 265. 
  19. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  20. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  21. Přídavné zařízení Stavitelné vidlice s otočí o 360 stupňů. www.vodest.cz [online]. Vodest [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  22. http://www.rfch.cz/info/
  23. https://www.facebook.com/MajeVroutek/
  24. Archivovaná kopie. www.vroutek.net [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-23. 
  25. Česká románská architektura: Vroutek
  26. Lípa Doc. Antonína Pyška [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-03-06]. Dostupné online. 
  27. Varhany a varhanáři v České republice. www.varhany.net [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  28. HEIMATKREIS PODERSAM-JECHNITZ. Heimatkreis Podersam-Jechnitz in Bildern. Nürnberg: [s.n.] 862 S s. Dostupné online. ISBN 978-3-934679-19-1, ISBN 3-934679-19-6. OCLC 180925631 
  29. Archivovaná kopie. www.vroutek.net [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-23. 

Externí odkazy

editovat