Vratislav Bělík

český spisovatel

Vratislav Bělík (20. července 1900 Rouchovany[1]17. října 1988 Mikulov[2]) byl český národopisný spisovatel, věnoval se zejména Horácku a Podhorácku.

Vratislav Bělík
Vratislav Bělík 1900.jpg
Narození20. července 1900
Rouchovany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. října 1988 (ve věku 88 let)
Břeclav
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMikulov
Povoláníspisovatel, učitel, etnograf, sběratel a výtvarník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vratislav Bělík podpis 1933.jpg

ŽivotEditovat

Vratislav Bělík se narodil v roce 1900 v Rouchovanech, navštěvoval obecnou školu v Rouchovanech (1906–1911), studoval na 1. české státní reálce v Brně (1911–1918) a následně vystudoval učitelský ústav.[3] Začínal jako učitel matematiky, deskriptivní geometrie a kreslení na měšťance v Moravském Krumlově (1918–1922), svá mladá učitelská léta prožil na české měšťance ve Znojmě (1922–1938).[4]

Ve Znojmě byl také členem Sokola, v jeho divadelním souboru pilně ochotničil. Sokol pořádal i hody, kde byl Vratislav Bělík prvním stárkem. Po záboru pohraničí odešel dělat ředitele školy do Mohelna (1938–1945). Po válce učil až do důchodu ve Vladislavi (1945–1960). V r. 1964 se přestěhoval z Vysočiny do Mikulova. Jako důchodce suploval za nemocné učitele na mikulovských školách ve Valtické a Pavlovské ulici a také na středním odborném učilišti, vypomáhal též v nedalekých Valticích. Na sklonku života se Vratislav Bělík přestěhoval do domova důchodců v Břeclavi, kde zemřel 17. října 1988. Pochován je na mikulovském hřbitově.[5]

V roce 1922 vybudoval v Rouchovanech s R. Pavlíčkem muzeum, v roce 1931 navrhl a pomohl pořídit rouchovanské kroje, jeho přičiněním byla zakoupena Národní galerií gotická soška Madony rouchovanské. Od roku 1946 působil jako národopisný referent pro třebíčský okres.[6] Publikoval řadu článků[7] o výročních obyčejích a krojích[8][9], ale i o lidových řemeslech[10] nebo nářečí.[11] Přispíval do sborníků, novin a časopisů[12]; z nich lze uvést: Od Horácka k Podyjí[13], Vlastivědný sborník Vysočiny[14], Jiskra[15], Vlastivědný věstník moravský[16].

Z dílaEditovat

 
Exlibris Vratislava Bělíka
  • Soubor deseti knižních značek Vratislava Bělíka, Vlastním nákladem 1931
  • Kostel panny Marie v Rouchovanech, Vlastním nákladem 1940
  • Horácký zpěvník, Havlíčkův Brod 1954;
  • Povídání z Horácka, Havlíčkův Brod 1956;
  • Horácký lidový vzor v kreslení na národní a osmileté střední škole, Havlíčkův Brod 1959;
  • Horácká chasa I., II. a III., Třebíč 1965, 1966, 1967, o dospívající horácké mládeži na Třebíčsku, Náměšťsku, Moravskobudějovicku, Moravskokrumlovsku a Znojemsku;
  • Vzory horáckých výšivek pro nové použití, Třebíč 1979;
  • Vzory na horáckých kraslicích, Třebíč 1981;
  • O lidovém stavebnictví na Vysočině, Třebíč 1983;
  • Horácký kroj, Třebíč 1985.

Jedinou vadou studií V. Bělíka je dobově poplatná snaha distancovat se od náznaků náboženské symboliky v lidové výzdobě, kterou nahrazuje odkazy na starořeckou či pohanskou úctu k živlům.
Bělikovy tvorby využil Bohuslav Pernica ve svém cyklu o zvycích a folklóru na Horácku a Podhorácku.

KrasliceEditovat

Je autorem 4000 kraslic technikou zvanou "batik", u níž se kresba provádí nahřívaným kovovým plátkem a vřelým včelím voskem. Kraslicové tvorbě se věnoval hlavně v důchodu, do níž vedle původních horáckých motivů ze starých lidových výšivek zapracoval také motivy z Mikulovska. Na jeho kraslicích se tak začaly objevovat nejen vrby a letící divoké husy, ale i vinná réva, pohárky a koštýře.[17]

BetlémyEditovat

Bělíkovo "štědrovečerní stádo“ obsahovalo 11 oveček a jednoho pastýře a bylo zhotoveno z hliněného základu.[18]

Přátelství s Vítězslavem NezvalemEditovat

Vratislav Bělík se v mládí přátelil s Vítězslavem Nezvalem[19], měli i společnou lásku Anežku Průškovou ze Šemíkovic. Anežka se jim v roce 1918, kdy měli před maturitou, provdala. Dochovala se korespondence Vratislavu Bělíkovi.[20][21]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Rouchovany
  2. Za Vratislavem Bělíkem, národopisné aktuality 1989 č.4
  3. https://biblio.hiu.cas.cz/records/961ed8d4-653b-4fb2-90f1-06476faf06ed?locale=cs
  4. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 3. 
  5. Josef Šuba: Vratislav Bělík a Mikulov, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, 2018, str. 108-122 online v pdf
  6. Vratislav Bělík v databázi systému abART
  7. Vratislav Bělík, národopisné aktuality 1985 č.4
  8. Starý kroj a dnešní oblékání na Moravskokrumlovsku a na Třebíčsku, Vlastivědný věstník moravský, ročník 2, 1947 str. 306-308 online
  9. Bělík, V.: Jak se u nás odívají. In: Karásek, J. – Kriebel, O.: Moravsko Krumlovsko a Hrotovsko. Vlastivědný sborník. Moravský Krumlov – Hrotovice 1925, str. 219-230
  10. Lidová kultura O-Ž: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Etnologický ústav AVČR 2007, 3. svazek, 23
  11. Vratislav Bělík - Nářeční texty ze západní Moravy, Listy filologické, roč. 73, čís. 1 (1949), str. 26-31
  12. Bibliografie okresu Znojmo, Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992
  13. Od Horácka k Podyjí - vlastivědný sborník západní Moravy online ročníky č.2 - č.14 (1924-1938)
  14. Vlastivědný sborník Vysočiny, obsahy jednotlivých čísel Muzeum Vysočiny Jihlava
  15. Jiskra, týdeník komunistické strany třebíčského kraje, online roky 1945-1960
  16. Vlastivědný věstník moravský, online od roku 1946
  17. Vratislav Bělík o svých kraslicích, Mikulovský zpravodaj 1969, č. 10, s. 6–9
  18. Jihlavské betlémy v minulosti a současnosti, 2009, str. 51 Muzeum Vysočiny Jihlava
  19. Vítězslav Nezval - Z mého života, 1959, str. 135
  20. Jiří Svoboda - Přítel Vítězslav Nezval. Čs. spisovatel Praha 1966, s. 92
  21. Depeše z konce tisíciletí - korespondence Vítězslava Nezvala, 1981, str. 22

LiteraturaEditovat

  • ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. 227 s. ISBN 80-7268-104-4. 231 s.

Externí odkazyEditovat