Vražda rodiny Mijazawových

K dodnes neobjasněné vraždě rodiny Mijazawových (japonsky označované jako 世田谷家事件 Setagaja-ka džiken „vražda v obvodu Setagaja“) došlo v Tokiu 30. prosince 2000.

Dům rodiny Mijazawů v roce 2010

Otec Mikio Mijazawa (44), matka Jasuko Mijazawa (41), dcera Niina Mijazawa (8) a syn Rei Mijazawa (6) byli zavražděni neznámým pachatelem, který se v noci vloupal do jejich domu a několik hodin po vraždě tam zůstal. Navzdory rozsáhlému vyšetřování japonské policie, při kterém se dokonce podařilo získat i vrahovu DNA a mnoho dalších informací, zůstal pachatel neodhalen.

To, že se vraždu tak dlouhou dobu nepodařilo odhalit, vedlo k tomu, že v roce 2010 bylo v Japonsku zrušeno promlčení u hrdelních zločinů (které předtím byly promlčitelné po pětadvaceti letech).[1]

VraždyEditovat

 
Zadní část domu, kde došlo k vraždě, přiléhající k parku Sošigaja. Vrah do domu vstoupil oknem v 1. patře, do kterého vylezl po stromě.

Mikio pracoval v poradenské firmě, která pomáhala velkým společnostem rozvíjet firemní styl, Jasuko provozovala tzv. džuku, soukromou doplňkovou školu, která studentům pomáhá s přípravou na přijímací zkoušky. Oblast, kde oběti bydlely, byla velmi řídce osídlena a určena k vystěhování; většina rodin, které zde předtím žily, se odtud odstěhovala kvůli plánovanému rozšíření blízkého parku; v době vraždy byly v okolí jen čtyři obydlené domy. Den před vraždou strávily oběti spolu: nakupováním a sledováním televize.[2][3]

Těla členů rodiny objevila následující den, 31. prosince 2000, Asahi Geino, matka zavražděné Jasako, v jejich rodinném domě v sousedství Kamisohigaja v obvodě Setagaja na západním předměstí Tokia.[4]

Mikio, Jasuko a Niina byli ubodáni, Rei byl zardoušen.[5] Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že vraždy byly spáchány předcházející den, 30. prosince, kolem 23.30 japonského času a vrah se poté ještě několik hodin pohyboval po domě.[6]

Vrah vstoupil do domu otevřeným oknem do koupelny v zadní části domu, která směřovala k parku Sošigaja. Do okna vyšplhal po větvi blízkého stromu. Nejprve holýma rukama zardousil Reie, který spal ve svém pokoji v prvním patře. Mikio pak zřejmě slyšel hluk a vyšel do prvního patra. Mikio s vrahem bojoval a podařilo se mu ho i zranit, vrah jej ale nakonec ubodal nožem (na místo činu si přinesl kuchyňský nůž typu sašimi bóčó, používaný k přípravě pokrmu sašimi). Podle policejní zprávy se čepel vrahova nože ulomila a úlomek zůstal v Mikiově hlavě. Vrah proto na Jasuko a Niinu zaútočil nejprve zbytkem zlomeného nože a pak jejich vlastním kuchyňským nožem (typu santoku bóčó), který si vzal na místě činu.

Vrah pak zůstal v domě Mijazawových 2–10 hodin. Použil rodinný počítač, zkonzumoval ječný čaj, meloun a zmrzlinu z jejich ledničky, použil jejich toaletu, ošetřil zranění, která mu způsobil bránící se Mikio, obvazy z jejich lékárničky a zdříml si na pohovce v obývacím pokoji v prvním patře. Analýza rodinného počítače ukázala, že se připojil na internet v 1.18 ráno po vraždách a pak kolem desáté hodiny ranní; přibližně v tu hodinu však do domu přišla Asahi. Asahi přišla rodinu zkontrolovat poté, co jí její dcera nezvedala telefon (vrah odpojil telefonní vedení) a nikdo jí nepřišel otevřít, když zazvonila. Podle vyšetřovatelů vrah jistě zůstal v domě nejméně do 1.18 ráno; v 10 hodin ráno mohla počítač nechtěně zapnout sama Asahi.[6]

Vrah zanechal na místě činu svůj zakrvácený svetr, čepici, šálu, ledvinku, bundu, rukavice a kapesník. Většina oblečení byla vyrobená v Japonsku a běžně dostupná v japonských obchodech. Boty, které měl pachatel na sobě (identifikované podle otisků podrážek), však byly vyrobené v Koreji a tato velikost se v Japonsku neprodávala.[2]

VyšetřováníEditovat

Policii se podařilo zjistit mnoho velmi konkrétních informací o vrahovi, žádná z nich však nevedla k jeho ztotožnění. Analýza výkalů z toalety Mijazawových dokonce prokázala, že vrah před vraždou jedl pokrm obsahující zelené fazolky a sezamová semínka.[4]

Bylo zjištěno, že vrahovo oblečení i nůž na sašimi, kterým zaútočil na Mikia, byl zakoupen v prefektuře Kanagawa; daného svetru bylo vyrobeno a prodáno pouze asi 130 kusů, policie ale vypátrala pouze 12 z nich.[5] Zbytky písku v ledvince, kterou pachatel také zanechal na místě činu, pocházely z Nevadské poušti, konkrétně z okolí Edwardsovy letecké základny.

Vyšetřování bylo jedno z nejrozsáhlejších v japonských dějinách. Zapojilo se do něj přes 246 044 vyšetřovatelů a bylo nashromážděno 12 545 kusů důkazního materiálu.[7] Ještě v roce 2015, patnáct let po vraždách, se 40 policistů případu věnovalo na plný úvazek.[8] Příslušníci tokijské policie každoročně provádějí na místě vraždy pietní akci.[9][10] V roce 2019 na případu pracovalo třicet pět detektivů.[11]

V současné době je vypsána odměna 20 milionů jenů každému, kdo by poskytl informace vedoucí k dopadení pachatele nebo uzavření případu.[2] V roce 2019 bylo oznámeno, že dům bude zdemolován, protože je ve špatném stavu a hrozí jeho zřícení; všechny důkazní materiály z něho už byly odebrány.[11]

PachatelEditovat

Ačkoli se v domě našla DNA vraha i jeho otisky prstů, žádný z nich neodpovídá záznamům japonské policie, což znamená, že pachatel neměl v Japonsku trestní záznam. Byla nalezena také pachatelova krev, která měla krevní skupinu A (což znamená, že nebyl příbuzný rodiny). Podle analýzy DNA byl vrahem muž, pravděpodobně míšenec, jehož matka pocházela z jižní Evropy a otec z východní Asie. Evropské DNA však mohlo pocházet od vzdálenějších předků, sama matka v Evropě žít nemusela. Podle analýzy DNA měl vrah haploskupinu O-M122, která je v Japonsku poměrně vzácná (asi 1 ze 13 osob), častější je však u Korejců (1 ze 4–5 osob). To vedlo k domněnce, že vrah nebyl Japonec. Z rozměrů oblečení zanechaného na místě činu policie usuzuje, že vrah byl asi 170 cm vysoký, štíhlé postavy.[9] Policie se dále domnívá, že vrah byl narozený mezi lety 1965–1985 (v době činu mu tedy bylo 15–35 let) a byl pravák.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Setagaya family murder na anglické Wikipedii.

  1. Japanese police on 14-year manhunt for cruel murderer. www.donga.com [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c https://www.keishicho.metro.tokyo.jp/multilingual/english/safe_society/wanted/seijo.files/eng.pdf
  3. https://www.keishicho.metro.tokyo.jp/smph/multilingual/english/safe_society/wanted/seijo.html
  4. a b New book claims to shed light on Setagaya family murders in 2000. Japan Today [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Setagaya family murders remain unsolved 15 years later ‹ Japan Today:…. archive.vn [online]. 2016-07-26 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  6. a b Family's Killer May Have Left Home at Night" - The Daily Yomiuri (Toyko, Japan), December 13, 2014 | Online Research Library: Questia Reader. www.questia.com [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  7. Police vow to solve 2000 murder of Tokyo family. Mainichi Daily News. 2015-12-31. Dostupné online [cit. 2020-08-15]. (anglicky) 
  8. https://archive.today/20160726091823/http://www.japantoday.com/category/crime/view/setagaya-family-murders-remain-unsolved-15-years-later
  9. a b Setagaya family murders remain unsolved 17 years later - Japan Today. web.archive.org [online]. 2018-05-23 [cit. 2020-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-23. 
  10. MPD pledges to solve 2000 murder of Tokyo family of 4. Mainichi Daily News. 2017-12-31. Dostupné online [cit. 2020-08-15]. (anglicky) 
  11. a b STURMER, North Asia correspondent Jake; SETAGAYA, Yumi Asada in. The faceless killer who slaughtered an entire family and then vanished for two decades. ABC News [online]. 2019-12-29 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat