Vrána šedá

druh ptáka rodu Corvus

Vrána šedá (Corvus cornix) je středně velký pták z čeledi krkavcovití.

Jak číst taxoboxVrána šedá
alternativní popis obrázku chybí
Vrána šedá
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkrkavcovití (Corvidae)
Rodvrána (Corvus)
Binomické jméno
Corvus cornix
Linné, 1758
Rozšíření vrány šedé (červeně)
Rozšíření vrány šedé (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

SystematikaEditovat

Střídavě je považována za samostatný druh, nebo poddruh vrány černé (Corvus corone cornix).[1][2][3]

Vědecká synonyma

  • Corvus corone cornix Linnaeus, 1758
  • Corone corone cornix Linnaeus, 1758[3]

Národní jména

  • vrána obecná šedá
  • vrána obecná východní
  • vrána popelavá
  • vrána šedivka[3]

Poddruhy, výskyt

PopisEditovat

  • Délka: 44–51 cm
  • rozpětí křídel: 84–100 cm
  • hmotnost: 370–620 g.

Převážně je zbarvena šedě. Hlava je černá se zeleným leskem; zobák, vole, nohy, ocas a křídla jsou černá bez lesku. Ostatní části těla jsou šedé. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Mláďata jsou matnější. V místech společného výskytu s vránou černou (Corvus corone) dochází běžně ke křížení, přičemž rozsah šedé barvy na těle kříženců je různý. Vrána šedá je dobrý letec. [4][3][5]

Jako všichni krkavcovití patří mezi velmi chytré ptáky, kteří jsou schopni spolupráce.

HlasEditovat

 
Vrána šedá v Berlíně

Hlasovým projevem je hlasité krákání, drsnější než krákání vrány černé.[zdroj?] Příležitostně se ozývá tichým žvatláním protkaným imitacemi. Umí napodobit lidský hlas.

RozšířeníEditovat

K výskytu viz stať „Poddruhy, výskyt“. V Evropě se vyskytuje zhruba od Labe na východ po řeku Jenisej v Asii. U západní a východní hranice probíhá široké pásmo, kde dochází ke křížení s vránou černou. V České republice patří vrána šedá k obecně rozšířeným druhům. V letech 2001-2003 hnízdilo v ČR 9000 až 18 000 párů. Územím ČR probíhá hranice rozšíření vrány černé a vrány šedé, přičemž dříve hranici tvořil tok Vltavy a Labe. Společně se oba druhy vyskytovaly v širokém pruhu, který zabíral téměř celou západní polovinu Čech. V současnosti (k roku 2009) je překryv výrazně širší, zabírá téměř celou republiku. Původní smíšené pásmo se nejvýznamněji rozšířilo v jižních Čechách a na jižní Moravě. Na Plzeňsku a v okolí se od 50. let 20. stol. do 70. let poměr ve výskytu jednotlivvých druhů rychle vyrovnával a narůstal výskyt kříženců. Na severu Čech v okolí Děčína byl v letech 1985–1989 poměr mezi vránou šedou, vránou černou a kříženci 1,5 : 1 : 1. Vrána šedá ustupuje od západu k východu na úkor vrány černé; v nejzápadnějších oblastech republiky chybí. Zdá se, že do území vrány černé proniká více než naopak. [6]

BiotopEditovat

Preferuje otevřenou krajinu s loukami, roztroušenými stromy a remízky od nížin po vysoké polohy a také lesy sousedící s poli nebo loukami. Zdá se být důležitá i přítomnost vodních ploch. Chybí v hustých souvislých lesních celcích.[7]

HnízděníEditovat

 
Clamator glandarius + Corvus cornix

V západní Evropě hnízdí od konce března, v jihovýchodním Rusku a střední Asii od konce dubna a na dalekém severu areálu koncem května nebo začátkem června.

Vrány nikdy nevytvářejí kolonie. Hnízda staví jednotlivě vysoko v korunách stromů, obvykle blízko kmene, v bezlesé krajině i na vyšších keřích. Pokud je člověk nepronásleduje, zahnízdí i v blízkosti lidských sídel nebo přímo v nich. Protože jsou v blízkosti hnízda neobyčejně opatrné, lze je při hnízdění přehlédnout. Základ hnízda je z větví.

Obvykle snáší tři až šest vajec. Sedí na nich samice, samec ji krmí. Inkubace trvá 18–21 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči. Hnízdo opouštějí po 30 dnech. Pohlavně dospívají ve třetím roce života. Hnízdí od března do července.[4]

PotravaEditovat

Potrava je velice rozmanitá. Přirozená inteligence umožňuje vráně šedé využívat široké spektrum potravních zdrojů a veškerých výhod, které plynou z případného soužití s člověkem.[7] Vrána šedá je všežravec, ovšem dává přednost živočišné potravě.[5] Loví různé bezobratlé jako měkkýše, žížaly a členovce včetně hmyzu, dále žáby, ryby, poraněné ptáky a savce do velikosti malého zajíce, požírá vejce a mláďata z hnízd jiných ptáků a také mršiny. Z rostlinné potravy volí hlavně obilí, brambory a různé plody včetně bobulí, příp. semena dřevin a jiných bylin než obilnin. Pokud žije v blízkosti lidských sídel, živí se také odpadky. Potravu získává především sbíráním na zemi.[4][3][7]

TahEditovat

Stálý druh.[3] V severních částech areálu je částečně stěhovavá, v jižnějších zůstává po celý rok. Žije samotářsky, pouze na zimu tvoří hejna o desítkách členů.[4] Na území ČR je vrána šedá většinou stálá s případnými pohnízdními potulkami a zimními přelety. V zimě se v ČR objevují ptáci ze severu.

ZajímavostiEditovat

  • Kříženci, vyskytující se zejména v tzv. hybridní zóně (např. Pardubicko), vykazují menší genetické přežívání.[1]
  • Před více než sto lety píše ornitolog Karel Kněžourek o pojmenování vrány šedé takto: Vrána popelavá (Corvus cornix, L.). Vrána šedá, obecná (u nás), šedivka, mlhovka. — Rus.: Šeraja vorona, voroka; pol.: Wrona, gapa, glapa; chorv.: Sivá vrana, vrana kopač, gavran (Bos. a Herc.); bulh.: Sio gavran; něm.: Der Nebelrabe die Nebelkráhe.[8]
  • „Nejdirektnější užitek poskytují vrány tím, že nejen ony za mlada, ale i vejce jejich, jakož i havranů, se požívají. Na Kurském limanu jsou živi lidé (rybáři) na dlouho vraním masem nasoleným, uzeným a peří používají do peřin. Nachytají jich na podzim na tisíce a z jara rovněž tak do sítí na volavé ptáky (vrány).“[9]
  • Anglicky se vrána řekne crow [krəu]. Tentýž výraz znamená i: čerň s fialovým nádechem; kokrhání, kokrhat, zakokrhat; krákat, krákorat; kuropění; megera; páčidlo, páka, sochor; vítězný pokřik; vykřiknout radostí; výskat, výskání (o dítěti); zajíkat se smíchem.
  • Asijské vrány jsou příbuznější západním vránám než východní.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c VERMOUZEK, Zdeněk a TOŠENOVSKÝ, Evžen. Ornitolog na drátě. 24. díl: Krkavcovití. Česká společnost ornitologická [online]. 10. února 2022 17:30–19:32 [cit. 11. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ogbaqIOuqEI
  2. Corvus cornix. BirdLife International [online]. Rev. 2021 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g POŘÍZ, Jindřich. Vrána šedá. BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 2009-06-07]. Dostupné online. 
  4. a b c d BJÖRKLUND, Tom; KOIVULA, Matti. Kotimaan luonto. Porvoo: WSOY, 2004. ISBN 951-0-26351-6. (finsky) 
  5. a b ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 112–113. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  6. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 384–387. ISBN 978-80-86858-88-3.
  7. a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 384. ISBN 978-80-86858-88-3.
  8. KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Díl první. V Praze: I. L. Kober knihkupectví, 1910, s. 309.
  9. KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Díl první. V Praze: I. L. Kober knihkupectví, 1910, s. 313.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat