Otevřít hlavní menu

Voroněžský front

Voroněžský front (rusky Центральный фронт) byl název vojenské formace Rudé armády za druhé světové války.

HistorieEditovat

Voroněžský front vznikl 9. července 1942 na základě rozkazu Stavky z 7. července z levého křídla Brjanského frontu bránícího Voroněž a okolí. Vojska frontu v Voroněžsko-vorošilovgradské operaci pokračovala v obraně. Záhy se německý útok obrátil na jiha situace se uklidnila. Nové boje na úseku Voroněžského frontu vzplály až v prosinci, když se levé křídlo frontu účastnilo Stalingradské operace.

Od ledna do března v rámci Voroněžsko-charkovské operace vojska frontu nejdříve společně s 6. armádou Jihozápadního frontu porazila na horním Donu nepřátelskou skupinu armád B (Ostrogožsko-rossošská operace 13. až 27. ledna 1943). Poté ve spolupráci s Brjanským frontem úderem ve směru na Kastornoje na křídla německé 2. armády obklíčil a zničil větší část nepřátelských vojsk a 25. ledna osvobodil Voroněž (Voroněžsko-kastorenská operace 24. ledna až 2. února 1943). Třetí fází sovětského útoku byla Charkovská útočná operace (operace Hvězda) 2. února až 3. března 1943. Rozbitá vojska skupiny armád B nekladla vážnější odpor, 8. února byl osvobozen Kursk, 9. Bělgorod, 16. Charkov. K 3. březnu se vojska frontu dostala až na linii Sumy-Lebedin-jižně od Achtyrky, ale bez rezerv a s minimálním množstvím paliva a střeliva. V březnu Sověti ustupovali před německým protiútokem, koncem měsíce se fronta stabilizovala a Voroněžský front zaujal postavení v jižní části Kurského oblouku.

Po pečlivé přípravě front odrazil v červenci 1943 útok německé 4. tankové armády a armádní skupiny Kempf a 3. srpna zahájil vlastní útok. V Bělgorodsko-charkovské operaci (plánovaná jako Operace vojevůdce Rumjancev) rozbil 4. tankovou armádu což umožnilo Stepnímu frontu osvobodit Bělgorod a Charkov. Následně v Černigovsko-poltavské operaci front postoupil až k Dněpru a získal předmostí u Bukrinu a Ljutěže.

20. října byl front přejmenován na 1. ukrajinský.

Podřízené jednotkyEditovat

  • 40. armáda (9. července 1942 – 20. října 1943)
  • 60. armáda (9. července 1942 – 23. března 1943)
  • 6. armáda (9. července – 19. prosince 1942)
  • 2. letecká armáda (9. července – 16. listopadu 1942 a 21. prosince 1942 – 20. října 1943)
  • 13. armáda (6. – 20. října 1943)
  • 21. (od 1. května 1943 6. gardová) armáda (14. března – 30. září 1943)
  • 27. armáda (20. července 20. října)
  • 38. armáda (2. září 1942 – 23. března 1943 a 26. března – 20. října 1943)
  • 47. armáda (1. srpna – 20. října 1943)
  • 52. armáda (25. srpna – 3. října 1943)
  • 64. (od 1. května 1943 7. gardová) armáda (1. března – 18. července 1943)
  • 69. armáda (únor – 19. července 1943)
  • 4. gardová armáda (13. srpna – 2. září 1943)
  • 5. gardová armáda (10. července – 7. září 1943)
  • 1. tanková armáda (28. dubna – 10. září 1943)
  • 3. (od 14. května gardová) tanková armáda (1. ledna – 28. února 1943 a 10. září – 20. října 1943)
  • 5. gardová tanková armáda (9. července – 9. srpna 1943)

VeleníEditovat

Velitel

Člen vojenské rady

Náčelník štábu

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • GLANTZ, David. Od Donu k Dněpru. Překlad Zdena Sparlingová. 1. vyd. Brno: Jota, 2003. 464 s. ISBN 80-7217-210-7. Kapitola Operace Hvězda, s. 157-212.  Kapitola Operace Vojevůdce Rumjancev, s. 213-361.

Externí odkazyEditovat

  • 60 лет великой победе [online]. Moskva: Министерство обороны Российской Федерации, 2004-2005 [cit. 2008-11-19]. Kapitola Фронты. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-21. (rusky) 
  • "Память" Воронежский государственный университет [online]. Voroněž: Военно-патриотический клуб "Память" при Воронежском государственном университете, 2000-10 [cit. 2008-11-19]. Kapitola Воронежский фронт. Dostupné online. (rusky) 
Předchůdce Nástupce
levé křídlo Brjanského frontu Voroněžský front
9. července 1942 – 20. října 1943
1. ukrajinský front