Otevřít hlavní menu

Volf Novohradský z Kolovrat

český šlechtic

Volf Novohradský z Kolovrat (před 155017. ledna 1609 Lnáře[2]) byl český šlechtic z rodu Kolovratů a držitel nejvyšších zemský úřadů Českého království.

Wolf Novohradský z Kolowrat
Erb Kolovratů
Erb Kolovratů

Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1608 – 17. leden 1609
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Adam II. ze Šternberka
Nástupce Jan Jiří ze Švamberka

Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1603 – 1608
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Adam II. ze Šternberka
Nástupce Adam mladší z Valdštejna

Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
6. listopad 1599[1] – 1602
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Adam II. ze Šternberka
Nástupce Jan Jiří ze Švamberka

Vrchní výběrčí daní
Ve funkci:
1597 – ?
Panovník Rudolf II.

Narození 1550
Úmrtí 17. ledna 1609
Lnáře
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení Brandýs nad Labem
Choť Judita ze Šternberka
Rodiče Jan Novohradský z Kolovrat
Eufemie z Vartemberka
Sídlo Lnáře
Alma mater Univerzita v Ingolstadtu
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
tchán Zdeněk VI. ze Šternberka
† 1575
švagr Adam II. ze Šternberka
† 1623
zeť Jan Zrinský ze Serynu
1565–1612

Obsah

Původ a životEditovat

Narodil se jako syn Jana Novohradského z Kolovrat († 1555) a jeho manželky Eufemie z Vartemberka († 1555). V dětství osiřel. Od roku 1565 studoval na univerzitě v Ingolstadtu. Byl umírněný katolík. V zemské správě udělal velkou kariéru. V roce 1597 byl vrchním výběrčím daní, v letech 1599–1602 nejvyšším dvorským sudím, v letech 1603–1608 nejvyšším zemským sudím a nakonec v letech 1608–1609 nejvyšším zemským komorníkem.[1][3][4]

Byl poručníkem, rádcem a přítelem, věřitelem a informátorem Petra Voka z Rožmberka. Jako zkušený politik uspořádal na svém zámku ve Lnářích schůzku, které se zúčastnil jeho švagr, nejvyšší purkrabí Adam II. ze Šternberka, nejvyšší zemský sudí Adam mladší z Valdštejna, novoutrakvista Jan Jiří ze Švamberka a český bratr Petr Vok. Setkání stmelilo stavovskou obec a napomohlo prosadit Rudolfův majestát.[5]

Zemřel 17. ledna 1609 ve Lnářích a byl pochován v Brandýse nad Labem.[2]

MajetekEditovat

Asi v roce 1556 připadl Volfovi po otci rodinný majetek Nový Hrad v Jimlíně, podle kterého se Volfova větev Kolovratů nazývá Novohradská. K novohradskému dominiu tenkrát náležely vesnice Opočno, Strkovice, Hradiště, Jimlín, Lišany, Selibice, Semeč, Charvatce, Počedělice, Veltěže, Horka a Černčice.[6] V roce 1573 panství prodal Janu V. Popelovi z Lobkowicz, který měl za ženu Johanu Novohradskou z Kolovrat.[5] Po Lobkovicích zdědil v roce 1597 Opálku.[7][8]

V roce 1577 dva roky po smrti Zdeňka VI. ze Šternberka koupil panství Lnáře. Starou tvrz nechal přebudovat na zámek. Nad portálem je pískovcový alianční znak Volfa a jeho manželky a letopočet 1593, kdy byla pravděpodobně stavba dokončena.[9] Ve Lnářích mu Jakub Krčín z Jelčan pomohl zvýšit zisk z rybníků. V roce 1603 koupil statek Kladrubce od Kryštofa Oldřicha z Burgsdorfu a připojil ho ke lnářském panství.[10]

V roce 1601 koupil od Petra Voka z Rožmberka panství Vimperk za 150 tisíc kop grošů českých.[11][5] Od něho také darem získal Rožmberský palác na Hradčanech[5] a výhodně v roce 1603 koupil Drslavice s renesančním zámkem.[12]

RodinaEditovat

Oženil se s Juditou ze Šternberka († 1617), která byla mnohem mladší.[5] Byla dcera českého místodržícího Zdeňka VI. ze Šternberka a sestra Adama II. ze Šternberka, který Volfovi pomáhal s politickou kariérou. Narodilo se jim šest dětí:[5][2]

  • 1. Jan († 3. 12. 1600 Padova)
  • 2. Zdeněk († 15. 2. 1658 Stará Boleslav), 1653 hraběcí stav[7]
    • ∞ Eleonora de Rojas († 13. 9. 1655, pohřbena ve Vídni)
  • 3. Johana Apolonie
    • ∞ (21. 10. 1603 Praha) Andreas Hoffmann, svobodný pán z Grünbühelu
  • 4. Jáchym († 1631)[7]
    • ∞ Kateřina Rebmannová z Rottenweilu
  • 5. Marie Magdalena († 1660 Pec)
  • 6. Kateřina Markéta († 21. 2. 1634, pohřbena ve Velharticích)
    • ∞ (8. 1. 1618) Bohuslav Jiří Krakovský z Kolowrat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 372. 
  2. a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowrat 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  3. Ottův slovník naučný, díl XIV. (Kartel – kraj). Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. S. 603. 
  4. Podle JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 96.  byl nejvyšším zemským sudím v letech 1602–1608
  5. a b c d e f JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 95–96. 
  6. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (3): Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. S. 353. 
  7. a b c Hrady, zámky a tvrze 3, s. 573
  8. BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (4): Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. S. 241. 
  9. TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (5): Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 123. 
  10. Hrady, zámky a tvrze 5, s. 108
  11. Hrady, zámky a tvrze 5, s. 208
  12. Hrady, zámky a tvrze 5, s. 62

LiteraturaEditovat

  • JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 95–96. 
  • Ottův slovník naučný, díl XIV. (Kartel – kraj). Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. S. 603. 

Externí odkazyEditovat