Volf Novohradský z Kolovrat
Volf Novohradský z Kolovrat, případně Wolf Nowohradský z Kolowrat (před 1550 – 17. ledna 1609 Lnáře[2]) byl český šlechtic z rodu Kolovratů a držitel nejvyšších zemských úřadů Českého království.
.png)
Původ a život editovat
Narodil se jako syn Jana Novohradského z Kolovrat († 1555) a jeho manželky Eufemie z Vartenberka († 1555). V dětství osiřel. Od roku 1565 studoval na univerzitě v Ingolstadtu. Byl umírněný katolík. V zemské správě udělal velkou kariéru. V roce 1597 byl vrchním výběrčím daní, v letech 1599–1602 nejvyšším dvorským sudím, v letech 1603–1608 nejvyšším zemským sudím a nakonec v letech 1608–1609 nejvyšším zemským komorníkem.[1][3][pozn. 1]
Byl poručníkem, rádcem a přítelem, věřitelem a informátorem Petra Voka z Rožmberka. Jako zkušený politik uspořádal na svém zámku ve Lnářích schůzku, které se zúčastnil jeho švagr, nejvyšší purkrabí Adam II. ze Šternberka, nejvyšší zemský sudí Adam mladší z Valdštejna, utrakvista Jan Jiří ze Švamberka a český bratr Petr Vok. Setkání stmelilo stavovskou obec a napomohlo prosadit Rudolfův majestát.[4] Zemřel 17. ledna 1609 ve Lnářích a byl pochován v Brandýse nad Labem.[2]
Majetek editovat
Asi v roce 1556 připadl Volfovi po otci rodinný majetek Nový Hrad v Jimlíně, podle kterého se Volfova větev Kolovratů nazývá Novohradská. K novohradskému dominiu tenkrát náležely vesnice Opočno, Strkovice, Hradiště, Jimlín, Lišany, Selibice, Semeč, Charvatce, Počedělice, Veltěže, Horka a Černčice.[5] V roce 1573 panství prodal Janu V. Popelovi z Lobkowicz, který měl za ženu Johanu Novohradskou z Kolovrat.[4] Po Lobkovicích zdědil v roce 1597 Opálku.[6][7]
V roce 1577 dva roky po smrti Zdeňka VI. ze Šternberka koupil panství Lnáře. Starou tvrz nechal přebudovat na zámek. Nad portálem je pískovcový alianční znak Volfa a jeho manželky a letopočet 1593, kdy byla pravděpodobně stavba dokončena.[8] Ve Lnářích mu Jakub Krčín z Jelčan pomohl zvýšit zisk z rybníků. V roce 1603 koupil statek Kladrubce od Kryštofa Oldřicha z Burgsdorfu a připojil ho ke lnářském panství.[9]
V roce 1601 koupil od Petra Voka z Rožmberka panství Vimperk za 150 tisíc kop grošů českých.[4][10] Od něho také darem získal Rožmberský palác na Hradčanech[4] a výhodně v roce 1603 koupil Drslavice s renesančním zámkem.[11]
Rodina editovat
Oženil se s Juditou ze Šternberka († 1617), která byla mnohem mladší.[4] Byla dcera českého místodržícího Zdeňka VI. ze Šternberka a sestra Adama II. ze Šternberka, který Volfovi pomáhal s politickou kariérou. Narodilo se jim šest dětí:[2][4]
- 1. Jan († 3. 12. 1600 Padova)
- 2. Zdeněk († 15. 2. 1658 Stará Boleslav), 1653 hraběcí stav[6]
- ∞ Eleonora de Rojas († 13. 9. 1655, pohřbena ve Vídni)
- 3. Johana Apolonie
- ∞ (21. 10. 1603 Praha) Andreas Hoffmann, svobodný pán z Grünbühelu
- 4. Jáchym († 1631)[6]
- ∞ Kateřina Rebmannová z Rottenweilu
- 5. Marie Magdalena († 1660 Pec)
- 1. ∞ (7. 11. 1600 Český Krumlov) Jan Zrinský ze Serynu (1565 – 24. 2. 1612, pohřben ve Vyšebrodském klášteře)
- 2. ∞ Martin de Hoeff-Huerta, svobodný pán z Velhartic († 13. 12. 1637 Písek, pohřben v Praze)
- 3. ∞ (21. 12. 1636 Udine) Vavřinec z Attems († 1655/1656)
- 6. Kateřina Markéta († 21. 2. 1634, pohřbena ve Velharticích)
- ∞ (8. 1. 1618) Bohuslav Jiří Krakovský z Kolovrat
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Podle JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 96. byl nejvyšším zemským sudím v letech 1602–1608.
Reference editovat
- ↑ a b PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 372.
- ↑ a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowrat 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV. (Kartel – kraj). Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. S. 603.
- ↑ a b c d e f JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 95–96.
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (3): Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. S. 353. Dále jen Hrady, zámky a tvrze 3.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze 3, s. 573
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (4): Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. S. 241.
- ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (5): Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 123. Dále jen Hrady, zámky a tvrze 5.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 5, s. 108
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 5, s. 208
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 5, s. 62
Literatura editovat
- JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 95–96.
- Ottův slovník naučný, díl XIV. (Kartel – kraj). Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. S. 603.
