Vojtěch Krch
Vojtěch Krch, křtěný Vojtěch Edvard František (23. července 1892 Hořice[1] – 20. listopadu 1966 Praha), byl český architekt, teoretik architektury a pedagog.[2]
Dr. Ing. arch. Vojtěch Krch | |
---|---|
Narození | 23. července 1892 Hořice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. listopadu 1966 (ve věku 74 let) Praha Československo |
Povolání | architekt a učitel |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatVojtěch Krch, se narodil do rodiny Václava Krcha, učitele na kamenické a sochařské škole v Hořicích. Po absolvování reálky v Hradci Králové vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze, kde dokončil studia v roce 1916. Po studiích působil mezi lety 1916 a 1919 na ČVUT jako asistent profesora Josefa Bertla.[3]
Krch navrhoval různé obytné, železniční, administrativní i průmyslové stavby. V letech 1919–1920 pracoval jako projektant na Ministerstvu železnic a následně od roku 1920 působil ve firmě Ing. Záruba-Pfeffermann v Praze. V roce 1923 se oženil s Boženou Zárubovou–Pfeffermannovou, dcerou majitele zmíněné firmy, která byla návrhářkou interiérů a teoretičkou kultury bydlení.[4] Návrhu některých interiérů se manželé Krchovi věnovali společně.[5]
Od roku 1928 Krch ukončil působení ve tchánově firmě a začal pracovat samostatně. Ve 20. letech vytvořil návrhy nádražních budov v České Třebové, Hněvicích a Tatranské Štrbě, které byly ovlivněny kubismem. Koncem 20. let navrhl výpravní budovu v Poděbradech, která se stala vůbec první železniční stanicí vystavěnou ve funkcionalistickém slohu v Čechách.[6] Ve funkcionalistickém duchu navrhl také nádraží v Roudnici nad Labem. Mezi jeho další díla patří budova ředitelství Československých státních drah v Olomouci (dnes sídlo Správy železnic), pavilon pro Maroldovo panorama bitvy u Lipan na Výstavišti Praha či rodinné vily na Barrandově v Barrandovské 155/15.
V roce 1932 získal doktorát za disertační práci o komunikacích Velké Prahy a v roce 1935 předložil habilitační práci s názvem Okno, součást obytné místnosti. Dlouhodobě působil jako pedagog na ČVUT (1932–1966), kde se postupně stal také děkanem a prorektorem. Byl členem Syndikátu výtvarných umělců v Praze (SIA) a působil jako šéfredaktor časopisu Spolku výtvarných umělců.
Zemřel 20. listopadu 1966 v Praze ve věku 74 let. Pohřben byl na Bubenečském hřbitově.
Dílo
editovat- 1919–1922 – Výpravní budova, Štětí – Hněvice
- 1920–1921 – Tiskárna ministerstva národní obrany, Křižíkova čp. 552/X., Praha – Karlín
- 1920–1924 – Výpravní budova, Česká Třebová
- 1925–1927 – Vila Františka Komárka, K Dolíkám čp. 121, Hradec Králové – Svobodné Dvory
- 1926 – Budova ředitelství ČSD, Olomouc
- 1926–1929 – Nájemní domy, Terronská čp. 657 – 659/XIX., Praha – Bubeneč
- 1927–1929 – Přestavba bývalé kadetní školy, Praha – Hradčany (spolu se Zárubou–Pfeffermannem).
- 1927–1928 – Rodinný dům s atelierem, Branická čp. 447/XV., Praha – Braník (spolu s Jaroslavem Maškem)
- 1928 – Výpravní budova, Štrba
- 1928–1931 – Výpravní budova, Poděbrady
- 1929–1930 – Vila, Barrandovská čp. 155/XVI., Praha – Hlubočepy
- 1930–1932 – Výpravní budova, Roudnice nad Labem (spolu s. M. Fikrem)
- 1931 – Vila Františka Komárka II., Hradec Králové – Svobodné Dvory (zbořeno)
- 1931–1932 – Vlastní vila, Kanadská čp. 1633/XIX., Praha – Dejvice (spolu s Boženou Krchovou)
- 1932–1933 – Penzion Tatra, Poděbrady
- 1933 – Rodinný dům, Tomanova čp. 1149/XVIII., Praha – Břevnov
- 1934 – Pavilon Panorámatu Bitvy u Lipan, Praha
- 1937 – Poštovní úřad, Kralupy nad Vltavou
Soutěže a nerealizované návrhy
editovat- 1924 – Plány na trať z Holešovic na Pelc-Tyrolku.
- 1924 – konkurs na regulaci Jaroměře, část Na Ptákách – 2. místo (s Janem Zázvorkou)
- 1926 – Regulační plán Luhačovic
- 1931 – Soutěž na kostel ve Vršovicích – čestné uznání
Blíže časově nespecifikované zůstává Krchovo autorství jisté vily v Pojizeří a účast v soutěži na regulační plán České Třebové, kde spolu s Ondřejem Bělinou obsadili 3. místo.[3]
Spolu s manželkou Boženou v roce 1928 představili první návrh moderní racionalizované kuchyně v Československu, následně jej začátkem 30. let realizovali ve vlastní vile.[5]
Galerie
editovat-
Výpravní budova Hněvice (1919–1922)
-
Výpravní budova Česká Třebová (1920–1924)
-
Výpravní budova Štrba (1928)
-
Výpravní budova Poděbrady (1928–1931)
-
Výpravní budova Roudnice nad Labem (1930–1932)
-
Pošta Kralupy nad Vltavou (1937)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1884-1893 v Hořicích , sign. 47-3329, ukn 2871, str.364. Dostupné online.
- ↑ Krch Vojtěch [online]. Informační systém abART - full verze [cit. 2014-05-16]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
- ↑ a b c Architekt - Krch Vojtěch | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Božena Krchová. geni_family_tree [online]. 2016-03-02 [cit. 2024-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠUBRTOVÁ, Lucie. Aino-Marsio Aalto jako archetyp moderní ženy a designérky. 2024 [cit. 2024-09-06]. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné online.
- ↑ SCHREIER, Pavel. Letitá kvalita v Poděbradech [online]. Týdeník Českých drah - Železničář [cit. 2008-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-04.
Literatura
editovat- KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. Architektura a stavební vývoj. II. díl. [s.l.]: Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada ISBN 80-86765-02-4. S. 291.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Krch na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Krch
- arch pavouk, KRCH Vojtěch[nedostupný zdroj]