Otevřít hlavní menu

Vojtěch Kerhart (2. července[1] 1892 Poděbrady[2]31. května 1978 Poděbrady) byl český architekt a představitel meziválečného funkcionalismu. Často spolupracoval se sochaři na tvorbě památníků. Jeho památník bitvy u Slavkova na Žuráni (1928) a Libenského kolonáda v Poděbradech jsou chráněny jako kulturní památky.[3]

Ing. arch. Vojtěch Kerhart
Narození 2. července 1892
Poděbrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. května 1978 (ve věku 85 let)
Poděbrady
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Hřbitov v Poděbradech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
bratr Oldřich Kerhart
bratranec František Kerhart

ŽivotEditovat

 
Dům Moravec v pražské osadě Baba
 
Libenského kolonáda v Poděbradech

RodinnýEditovat

Narodil se roku 1892 v Poděbradech. Jeho otec Vojtěch Kerhart st. (1863–1924) byl zakladatelem největšího průmyslového podniku ve městě (Kerhartova pila a cihelna), dlouholetým okresním starostou a starostou Sokola.[4] Vojtěch Kerhart st. měl z prvního manželství syna Vladimíra Kerharta, který byl podnikatelem. Roku 1891 se podruhé oženil s Anežkou Knoblochovou z Poděbrad, se kterou měli pět dětí. Jeho sourozenci byli akademický malíř Oldřich Kerhart (1895–1947), Jaromír Kerhart (1897–1943), který po otci převzal řízení rodinného podniku, Olga Kerhartová (*1899) a Věra Kerhartová (*1900).[5] Zmínit musíme také bratrance Františka Kerharta, který byl rovněž významným architektem a autorem poděbradské městské spořitelny na Riegrově náměstí.[6]

Sám Vojtěch Kerhart se roku 1933 oženil s lékařkou Marií Švadlenkovou. Měli spolu dcery Martu a Jiřinu. Marie Kerhartová však zemřela v roce 1937. Po smrti bratra Jaromíra Kerharta v koncentračním táboře Osvětim roku 1943 se Vojtěch Kerhart stal poručníkem jeho tří dětí Jaromíra, Vojtěcha a Anny. Po válce se navíc s vdovou Marii Kerhartovou oženil.[5]

PracovníEditovat

Roku 1910 Vojtěch Kerhart maturoval na nymburské reálce a pokračoval studiem architektury na Českém vysokém učení technickémPraze.[7] Kerhartovo studium architektury přerušila první světová válka. Byl odveden na frontu, kde později přešel k československým legiím v Rusku, se kterou absolvoval sibiřskou anabázi a dosáhl hodnosti majora. Do nově vzniklého Československa se vrátil roku 1920 a studia architektury dokončil o dva roky později.[8][4]

 
Na hrobce Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové spolupracovali Vojtěch Kerhart a Josef Čapek
 
Náhrobek otce Vojtěcha Kerharta na hřbitově v Poděbradech-Kluku

V letech 1922–1924 byl úředníkem Ministerstva veřejného zdravotnictví a následně dva roky pracovníkem Ministerstva národní obrany.[7] V letech 1925–1949 byl samostatným architektem.[4] Navrhl celou řadu vil a veřejných budov ve funkcionalistickém slohu (např. domy spisovatele Václava Řezáče a dům ředitele Moravce ve známé pražské osadě Baba). Spřátelil se s francouzským architektem Le Corbusierem, který jej v Poděbradech několikrát navštívil.[8] Jako architekt se podílel na stavbě mnoha pomníků. S tím souviselo jeho členství v Umělecké besedě, kterou v letech 1927–1938 zastupoval v Památkovém odboru hlavního města Prahy.[7] Po smrti Karla Čapka roku 1938 byl jeho bratrem Josefem Čapkem vyzván ke spolupráci na jeho náhrobku.[8] Kerhart a Čapek pro hrobku zvolili tvar boží muky dekorované otevřenou knihou (atribut spisovatel) a znakem Československé republiky.[9] Po válce pak, společně se sochařem Karlem Lidickým, vytvořil bustu Josefa Čapka, která byla umístěna v chodbě Jiráskova divadla v Hronově. Na bustě byl text: Památce hronovského rodáka spisovatele Josefa Čapka umučeného roku 1945.[10]

Několik staveb Kerhart realizoval i v rodných Poděbradech. Jedná se o funkcionalistickou budovu Vyšší školy hospodářské (dnes zemědělská škola), budovu pošty, vilu továrníka Oldřicha Zikmunda, Libenského kolonádu a kiosk nad Riegrovým pramenem Poděbradky. Další stavby nebyly realizovány – biograf Sokola z roku 1930, evangelický kostel z roku 1932, nové divadlo (1939) a říční lázně (1940).[4] Kerhart přišel s nápadem vytvořit ve městě památník T. G. Masaryka od Otto Gutfreunda (kopie sochy byly instalovány ještě v  Kroměříži a Nitře). Poděbradská socha byla za nacismu odstraněna, po válce se na své místo krátce vrátila, ale za komunismu byla zcela zničena.[11]

Po komunistickém převratu v roce 1948 již nemohl pracovat samostatně. V dalších letech byl zaměstnancem Stavoprojektu KS a dalších konstrukčních kancelářích (Papcel, Sudop).[7] V roce 1968 společně s lékařem Ladislavem Filipem uspořádal sbírku na obnovu poděbradského pomníku TGM. Obnově zabránila okupace a následná normalizace.[11] Zemřel roku 1978 v rodných Poděbradech. Pohřben byl do rodinné hrobky ozdobené sochou od Karla Lidického.[11]

DíloEditovat

 
Dům Řezáč v pražské osadě Baba

Realizované stavby (výběr)Editovat

  • Kasárna železničního pluku v Pardubicích (1924)[7]
  • Vyšší škola hospodářská v Poděbradech (1926)[8]
  • Vila továrníka Škody v Průhonicích (1927)[7]
  • Vila továrníka Zikmunda v Poděbradech[7]
  • Civilní letiště v Praze-Ruzyni (1932) – spoluautor[7]
  • Dům Řezáč v osadě Baba (1932)
  • Dům Moravec v osadě Baba (1932)
  • Budova pošty v Poděbradech (1933)[12]
  • Libenského kolonáda v Poděbradech (1936) – kulturní památka[7]
  • Letecká kasárna v Plzni (1937)[7]
  • Kiosk nad Riegrovým pramenem v Poděbradech (60. léta).[4]

Realizované sochy a pomníky (výběr)Editovat

 
Památník bitvy u Slavkova na Žuráni
  • Pomník T. G. Masaryka v Poděbradech, Kroměříži a Nitře (1928) – autor samotné sochy Otto Gutfreund[7]
  • Památník bitvy u Slavkova na Žuráni (1928) – kulturní památka[7]
  • Některé hrobky na hřbitově v Poděbradech-Kluku, např. MUDr. Jakuba Vondrovice
  • Pomník Bedřicha Smetany v lázeňském parku v Poděbradech (1934)[7]
  • Náhrobek Karla Čapka na Vyšehradě (1938) – spolupráce Josef Čapek[9]
  • Pamětní deska generálu Lužovi (1945)[7]
  • Busta Josefa Čapka v Jiráskově divadle v Hronově (po 1945) – spolupráce Karel Lidický
  • Pomník Obětem nacistické surovosti v Poděbradech (1948) – spolupráce Karel Lidický[11]
  • Pomník S. K. Neumanna v Poděbradech – spolupráce Karel Lidický[11]

Návrhy (výběr)Editovat

  • Biograf Sokola v Poděbradech (1930)
  • Evangelický kostel v Poděbradech (1932)
  • Nové divadlo v Poděbradech (1939
  • Říční lázně v Poděbradech (1940)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. dle matriky N 1891-1900 města Poděbrady se Vojtěch Kerhart narodil 4. července 1892 v čp.219/III
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Poděbrady
  3. LANGR, Ladislav. 150 poděbradských příběhů aneb 45 000 slov o Poděbradech. Poděbrady: Kompakt a MKC Poděbrady, 2014. ISBN 978-80-260-5899-1. Kapitola Příběh architektonického vizionáře, s. 126–127. 
  4. a b c d e HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady – Město mého srdce III. – Obrázky z kulturních dějin. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2013. ISBN 978-80-86289-78-6. S. 283. Dále jen Hrabětová 2013
  5. a b KOPECKÝ, František. Rodina Vojtěcha Kerharta [online]. 2003-08-13 [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  6. LIPUS, Radovan; VÁVRA, David. Šumná města (druhá kniha). Brno: Petrov, 2003. ISBN 80-7227-177-6. S. 558. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n KOPECKÝ, František. Ing. arch. Vojtěch Kerhart, autor památníku na Žuráni [online]. Projekt Austerlitz, 2004-04-28 [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b c d LANGR, Ladislav. Vojtěch Kerhart byl pan architekt [online]. Poděbradské noviny [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b HOLZAPFELOVÁ, Vladislava. Funerální umění na vybraných pražských hřbitovech 1850–1950 (dizertační práce) [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  10. PANOCH, Pavel. Jiráskovo divadlo Hronov [online]. Databáze divadel [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b c d e Hrabětová, 2013, s. 284.
  12. 12 významných osobností Poděbrad – aneb sláva našich předků [online]. Město Poděbrady [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat