Vločkový tisk
Vločkový tisk je technika nánosování textilních vláken o délce 0,1 až 1 mm na plochu textilie (papíru, plastických nebo jiných materiálů).[1]
Z historie vločkového tisku editovat
[2] Za nejstarší techniku vločkového tisku je považován asi 3000 let starý čínský vynález, podle kterého se nános z gumového klihu na textilii posypával přírodními vlákny.
Ve 12. století přimíchávali v jednom klášteře v Norimberku mletá vlákna do malty a vytvořili tak jakési vzorování na omítce zdi.
Ve 20. letech 20. století bylo v USA vyrobeno první brusné plátno s pomocí elektrostatické energie tj. technologií podobnou vločkovému tisku. V 50. letech se začalo s vločkovým tiskem na textiliích průmyslovým způsobem. V 60. letech byla vyvinuta technika povrstvování koberců a potahů na vnitřní stěny aut a dalších technických textilií. Teprve později se začaly hromadně tisknout emblémy na sportovní oděvy.
V 21. století se používá zejména vyspělá technika elektrostatického povločkování v několika variantách, kterým se vedle zlepšení vzhledu textilií především dodávají různé užitné vlastnosti jako izolační schopnosti, hladkost, drsnost aj. [3]
Techniky povločkování editovat
K nejpoužívanějším technikám patří: elektrostatické a mechanické povrstvování, sítotisk a tisk přenosem[4]
Elektrostatická metoda editovat
Vlákna se nanášejí s pomocí silného elektrostatického pole kolmo k povrchu textilie pokrytém pryskyřicí, do které zachycují tak, že po vytvrzení pryskyřice vzniká efekt podobný vlasové tkanině.
Vlákna se během nanášení pozitivně nabíjejí a foukají proudem vzduchu na negativně nabíjenou textilii, na které případně roztírají kartáči. Textilie se pohybuje rychlostí 3-6 m/min při povrstvování celých ploch a 6-10 m/min při tvoření vločkových vzorů.[5]
Mechanické nanášení editovat
Vločky se nanášejí na povrch textilie s pomocí čechradla, textilie během procesu vibruje. Jednotlivá vlákna se zachycují do pojiva v rozdílné hloubce, vlasový povrch nánosu je proto nepravidelný. Kombinací mechanického nanášení s elektrostatickou metodou se dá dosáhnout vyšší hutnost vloček.[4]
Povrstvování sítotiskem editovat
Vlákenná kaše plastisol (viz snímek vpravo) se protlačuje sítem s hustotou cca 25-45 nití/cm pod tlakem 20 N/cm.[4]
Tisk přenosem editovat
Metoda se používá zejména pro tisk vícebarevných drobných motivů. Motivy se vystřihnou z povločkované fólie[6] a lisují pod tlakem 0,2-0,3 MPa při teplotě 140-180 °C na textilii.[4]
Materiál a nástroje editovat
[4] Vlákna na povločkování se stříhají nebo melou nejčastěji z polyamidového nebo viskózového monofilu.
Jako pojivo se používají různé syntetické pryskyřice
Nosič fólie (na tisk přenosem) se vyrábí nejčastěji z alginátu
Strojní povločkování textilií v plné šíři se provádí na agregátu pro nepřetržitý proces k nánosu pojiva, povločkování (elektrostaticky nebo sítotiskem), sušení, čištění (kartáčováním) a navíjení hotového zboží.
K povločkování hotových pletenin (většinou triček) se hodí např. tzv. kolotoč s automatickým střídáním barev.
K ručnímu potiskování jsou nutné: kovová deska, zdroj statické elektřiny (generátor) a čerpadlo spojené s povločkovací hlavicí.
Reference editovat
- ↑ Vločkový tisk [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2019-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30.
- ↑ The History of Flocking [online]. Flock Association of Europe, 2019 [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Beflockung [online]. Deutsche Druck- und Handelsgesellschaft, 2019 [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-26. (německy)
- ↑ a b c d e Flock printing [online]. Linkedln, 2015- 04-18 [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Peter/Routte: Grundlagen der Textilveredlung, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1989, ISBN 3-87150-277-4, str. 658-660
- ↑ Flockfolie, Verfahren zu ihrer Herstellung und Verwendung [online]. IFI Claims, 2010-09-30 [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-26. (německy)