Vlek na vodní sporty

Vlek na vodní sporty je kabelový vlekpoužívaný k tažení vodních lyžařů a wakeboardistů. Lano není taženo lodí, ale kabelem, který je poháněn elektrickým motorem a princip je podobný jako u lyžařského vleku. Existují dva druhy vodních vleků. Velké, vícesloupové umožňují jízdu více lidí najednou. Jsou náročné nejen na prostor, ale i finančně a k získání povolení. Dvousloupové vleky umožňují v jednu chvíli jízdu jednoho až dvou jezdců, vyžadují menší investice a mají menší prostorové nároky. Velký vlek se skládá ze dvou nad sebou položených lan, a přibližně na každých 80 až 100 metrech lana je mechanismus, který umožňuje za běhu připojovat a odpojovat lano. Na průměrně dlouhém vleku tak může jet 8 až 10 jezdců najednou. Rychlost vleku se pohybuje ve většině případů okolo 30 km/h, což vyhovuje velké skupině sportovců, od začátečníků až po pokročilé. Malý vlek se skládá ze dvou sloupů mezi nimiž je nataženo ocelové lano, jezdec jezdí tam a zpátky.

Kabelový vlek na Horeckém rybníku u městečka Stráž pod Ralskem
Cable skiing in Kish Iran.jpg

Kabely jsou většinou umístěny 8–9 metrů nad vodou, úhel lana proto musí být větší než u lodi (kde je lano uvázáno nejvýše 3 metry nad vodou).

Velkou výhodou kabelových vleků je jejich finančně nenáročný provoz pro sportovce (nepotřebují loď) a jejich šetrnost k životnímu prostředí.

Kabelové vleky vynalezl Němec Bruno Rixen v roce 1959. Dnes[kdy?] je v Německu přes 60 vleků a celkem 140 v celé Evropě, odkud se rychle rozšiřují také do Spojených států a celého světa.

V České republice se v současné[kdy?] době nachází dvě desítky vodních vleků.

ZávodyEditovat

V letech 1998-2010 proběhlo pět mistrovství světa ve vodním lyžování s tímto vlekem, kde muži i ženy závodili v pěti kategoriích obdobně jako na klasických mistrovstvích (vodní lyžaři jinak již od roku 1949 i nadále jezdí MS za člunem). Zde česká reprezentace získala v prvních třech ročnících sedm medailí včetně jedné zlaté.

Externí odkazyEditovat