Vlastimil Fiala (letec)
Plukovník pilot Vlastimil Fiala (11. srpna 1893 Opočnice – 3. března 1947 Borohrádek) byl český voják, během první světové války vojenský pilot c. k. Rakousko-uherského letectva, posléze československý legionář v Rusku, účastník Ruské občanské války a tzv. Sibiřské anabáze, posléze pak důstojník Československého letectva. Roku 1918 se stal velitelem 1. samostatného leteckého oddílu legií a působil jako jeden z mála legionářských pilotů v Rusku. Byl otcem divadelní a filmové herečky Květy Fialové.
| Vlastimil Fiala | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 11. srpna 1893 Opočnice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. března 1947 (ve věku 53 let) Borohrádek  Československo |
| Děti | Květa Fialová |
| Civilní činnost | statkář |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Plukovník |
| Doba služby | 1914–1925 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda, Československá armáda |
| Složka | dělostřelectvo, letectvo |
| Jednotka | Československé legie |
| Války | první světová válka |
| Bitvy | Sibiřská anabáze |
 multimediální obsah na Commons | |
Život editovat
Mládí editovat
Narodil se v obci Opočnice nedaleko Poděbrad ve středočeském Polabí v rodině rolníka Františka Fialy a jeho manželky Anny, rozené Krátké. Absolvoval reálku v Pardubicích,[1] poté odešel do Prahy studovat strojní inženýrství na ČVUT a filosofii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V květnu 1914 se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády k povinné vojenské službě se zařazením k dělostřelectvu.
První světová válka editovat
Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, Fialova jednotka se přesunula do Haliče, kde bojovala na východní frontě války. Roku 1915 se Fiala přihlásil na pilotní kurz ve Vídeňském Novém Městě a Krakově, který zakončil získáním pilotního diplomu a následně byl přezařazen do c. k. letectva. Za podíl na sestřelu ruského letadla u Kamence Podolského v dubnu 1916[2] byl povýšen do hodnosti záložního poručíka.
Dne 22. dubna 1917 byl jeho letoun sestřelen nad Bukovinou a Fiala upadl do ruského zajetí. Při pobytu v Rusku se přihlásil do nově vznikajících československých legií. Krátce po jejich založení v srpnu 1917 provedl pokus o iniciaci vzniku československé letecké jednotky, čemuž nebylo vyhověno. Fiala pak sloužil u 9. leteckého sborového oddílu ruského letectva.
Česloslovenské legie editovat
V listopadu 1917 proběhl v Ruském impériu socialistický převrat a vládu nad zemí přebrala komunistická vláda v Moskvě. V březnu 1918 pak uzavřela se Spolkem separátního mír v Brestu-Litevském. Fiala ještě krátce působil jako technický ředitel 5. ukrajinského leteckého parku ve Svjatošině,[3] následně se vrátil k legiím a byl spolu s letcem Lvem Robertem Melčem se v únoru 1918 stal spoluzakladatelem 1. československého aviatického a automobilového oddílu. Jednotka disponovala britskými stroji Sopwith, ještě před zapojením do bojových operací se však v červnu 1918 strojů zmocnila Rudá armáda a letecký oddíl tak byl rozpuštěn z důvodu absence letounů. Fiala pak s legiemi pokračoval po jimi obsazené Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, kde působil jako štábní operační důstojník 2. střelecké brigády. Na podzim 1918 obnovil ve Vladivostoku letecký oddíl, mj. prostřednictvím letounů nakoupených z USA.
První let oddílu vykonal Fiala s pozorovatelem Hartmanem u příležitosti narozenin nově zvoleného prezidenta Masaryka 7. března 1919, stroj měl však během letu poruchu a byl tak nucen nouzově přistát na zamrzlém moři v Ussurijském zálivu a utrpěl zranění kolene.[3] Jako invalida byl 12. března 1919 naloděn s osmým transportem na loď Heffron plující do Evropy, u pobřeží Japonských ostrovů však loď ztroskotala, byla opravována Evropy dosáhla až koncem roku 1919.
Po vzniku Československa editovat
Stal se členem Československé armády. Od března do dubna 1921 působil jako přednosta leteckého oddělení Ministerstva národní obrany, v letech 1921–1922 pak jako velitel 3. leteckého pluku v Nitře. Absolvoval také studijní cestu do západní Evropy. Po osobní roztržce z ministerstva i aktivní služby roku 1925 odešel a začal hospodařit na statku v Ipeľce u Lučence (nyní obec Buzitka). Zde s rodinou žil až do 1938, kdy byla obec na základě Mnichovské dohody zabrána Maďarskem.
V roce 1922 napsal knihu Náš vzduch – naše moře, jejíž název zavdal ke vzniku úsloví Vzduch je naše moře,[2] odkazující na akcent Československa na vojenské letectví náhradou za absenci přístupu k moři.[4]
Závěr života strávil v Borohrádku ve východních Čechách.
Úmrtí editovat
Vlastimil Fiala zemřel 3. března 1947 v Borohrádku ve věku 53 let.
Rodinný život editovat
Byl ženatý s Květkou Fialovou, rozenou Šetkovou (1901–1979), výtvarnicí a propagátorkou buddhismu, s níž měl dvě dcery.[3] Mladší Květa se posléze stala známou divadelní a filmovou herečkou.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Fiala, Vlastimil, 1893-1947 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Fiala, Vlastimil : F. Valka.cz [online]. [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Fiala Vlastimil 11.8.1893-3.3.1947 [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Pro Generála nebe Peřinu byl vzduch mořem. ČT24 [online]. [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Květa Fialová | Žena.cz. Žena.cz, magazín pro ženy [online]. 2013-08-20 [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastimil Fiala na Wikimedia Commons - Historie čs. aviatiky Archivováno 5. 5. 2021 na Wayback Machine.
- Časopis Historie a vojenství (2009)
- Fotografie
