Otevřít hlavní menu

Vlasta Winkelhöferová

česká japanoložka

Život a díloEditovat

Po absolvování oboru japanologie-koreanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze roku 1955, zde působila též zprvu jako asistentka, později již jako odborná asistentka se zaměřením na moderní japonskou literaturu, moderní jazyk a folklór. V době normalizace nuceně odešla, aby zakotvila na Orientálním oddělení Státní jazykové školy v Praze.[2]

Mimo vlastní tvorby, která často vznikla jako reakce na pobyty v Japonsku, přeložila do češtiny celou řadu děl japonských prozaiků a dramatiků moderní doby (Šóhei Óoka, Džuničiró Tanizaki, Jasunari Kawabata, Kenzaburó Óe, Jukio Mišima, Haruo Umezaki aj.).

Ocenění a členstvíEditovat

Vlasta Winkelhöferová je členkou následující sdružení (v abecedním pořadí): European Association for Japanese Studies, České orientalistické společnosti, Obce překladatelůObce spisovatelů. Byla také členkou poradního sboru (Rady) organizace The Asiatic Society of Japan.[3]

Za svou knihu Dějiny odívání – Japonsko byla v roce 1999 vyznamenána Hlávkovou cenou. V roce 2012 pak byla oceněna Řádem vycházejícího slunce, což je druhé nejvyšší vyznamenání Japonska udělované cizincům.[4]

PublikaceEditovat

  • Sto pohledů na Japonsko (s Janem Winkelhöferem, Orbis, Praha 1964, 2. rozšířené vyd., Praha 1970 3. doplněné a rozšířené vyd., Praha 1973)
  • Slovník spisovatelů Asie a Afriky (spoluautor, I., II., Odeon, Praha 1967)
  • Tanizaki sakuhin ni josete, Tanizaki Džuničiró kenkjú (Tokio 1972)
  • Dictionary of Oriental Literature II. (spoluator, London 1974)
  • Sakka to sakuhin – Abe Kóbó, Nihon bungaku zenšú 85 (Tokio 1968)
  • Dictionary of Oriental Literatures, East Asia (Tokio 1978)
  • Vějíř a meč – Kapitoly z dějin japonské kultury (s Libuší Boháčkovou, Panorama, Praha 1987)
  • Japonská literatura od roku 1868 (skripta, s Miroslavem Novákem, SPN 1977, 1989)
  • Dějiny odívání – Japonsko (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999)
  • Mingei – Lidové umění a řemeslo v Japonsku (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006)
  • Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje (s Miriam Löwensteinovou, Libri 2006)
  • Slovník japonské literatury (Libri 2008)

PřekladyEditovat

  • Haruo Umezaki, Konec dne (Praha 1963)
  • Kóbó Abe, Červený kokon (Praha 1971)
  • Osamu Dazai, Zapadající slunce (Praha 1972)
  • Džuničiró Tanizaki, Sestry Makiokovy (Praha 1977)
  • Kenzaburó Óe, Mladík, který se opozdil (Praha 1978)
  • Naoja Šiga, Popelavý měsíc (Praha 1979)
  • Taidžun Takeda, Světélkující mech (Praha 1980)
  • Kóbó Abe, Tvář toho druhého (Praha 1981)
  • Džuničiró Tanizaki, Most snů (Praha 1983)
  • Morio Kita, Lidé z rodu Nire (Praha 1988)
  • Jasunari Kawabata, Tanečnice z Izu a jiné prózy (Praha 1988)
  • Cutomu Minakami, Chrám divokých husí (Praha 1989)
  • Kóbó Abe, Přátelé (Praha 1990)
  • Džuničiró Tanizaki, Chvála stínů (Košice 1998)
  • Džuničiró Tanizaki, Klíč (Praha 2011)
  • Džuničiró Tanizaki, Tajný život knížete z Musaki (Praha 2016)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Osudy Vlasty Winkelhöferové. Vltava. 2016-03-14. Dostupné online [cit. 2017-06-26]. (česky) 
  2. WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Vrátka z bambusu. Praha: Sdružení Kontinenty ISBN 978-80-904695-1-8. S. 0. 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. KDO BYL KDO; Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté [online]. nakladatelství LIBRI, web Tomáš Honzák, 1999 [cit. 2015-06-14]. Dostupné online. (česky) 
  4. RYCHLÍK, Martin. Vlasta Winkelhöferová, Češka s Řádem vycházejícího slunce od japonského císaře [online]. ceskapozice.lidovky.cz, 2012-11-25 [cit. 2014-05-25]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat