Visutá lanovka Tatranská Lomnica – Lomnický štít
Visutá lanovka Tatranská Lomnica – Lomnický štít je dvojúseková visutá lanovka ve Vysokých Tatrách. Byla vybudovaná v 30. letech 20. století podnikem Wiesner (pozdější Transporta). V době svého vzniku se jednalo o světový unikát a byla držitelem několika světových rekordů (mj. proto, že kotlina nad plesem musela být překonána bez podpěr). V současné době je v provozu jen horní část lanovky (2. úsek) mezi Skalnatým plesem a Lomnickým štítem.
Popis lanovky editovat
Lanovka byla dvojúseková, se 4 stanicemi na trase. Toto řešení si vyžádala extrémní délka a reliéf trasy. První úsek vedl z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso a jezdily na něm dvě kabiny kyvadlově, druhý úsek pokračoval ze Skalnatého plesa na Lomnický štít a zde byla v provozu jediná kabina. Přepravní kapacita 1. úseku nestačila stoupajícím nárokům na přepravu lyžařů v zimní sezóně a proto byla v 70. letech postavena paralelní kabinková lanovka. Během rekonstrukce 2. úseku, která skončila v roce 1989, došlo ke změnám v koncepci lanovky (změna počtu nosných a tažných lan) a k výměně téměř veškerého strojního zařízení (nové vybavení od firmy VonRoll).
Historie editovat
Rozvoj dopravy v Tatrách editovat
Po vybudování Košicko-bohumínské dráhy do Popradu (1871), železnice Studený Potok – Tatranská Lomnica (1895) a tratí Tatranských elektrických železnic v letech 1908–1912 se budovatelé dopravní infrastruktury v 20. letech 20. století zaměřili na tatranské štíty. Po první světové válce přišel konstruktér a průkopník československých lanových drah Václav Nevrlý s vizí výstavby lanovky na Gerlachovský štít, která však nebyla uskutečněna.
Projekt editovat
První přípravné práce pro výstavbu lanovky na Lomnický štít proběhly okolo roku 1928. Průkopníkem stavby visutých lanovek v Tatrách se stal ředitel státních lázní v Tatranské Lomnici Juraj Országh, který díky výborným kontaktům na tehdejší politické špičky prosadil v roce 1934 rozhodnutí o financování lanovky ze státního rozpočtu.
Hlavním stavitelem staničních budov podle upravených projektů architekta Dušana Jurkoviče byla firma Karla Marvana z Hradce Králové. Jsou postavené z místní žuly, ocelobetonových a ocelových konstrukcí. Stavitelé se od původních projektů významně odchýlili, k čemuž se Jurkovič vyjádřil s nelibostí. Hlavním konstruktérem lanovky samotné byl Václav Nevrlý, realizace byla zadána firmě František Wiesner z Chrudimi. Ocelové konstrukce dodávala mostárna v Karlově Huti a kabiny byly vyrobeny v Kolíně.
Kvůli technickým problémům veřejný provoz lanovky na vrchol Lomnického štítu začal až v roce 1942. Po vypuknutí Slovenského národního povstání byla lanovka zastavena a v lednu 1945 nacisté vyhodili do povětří dolní stanici v Tatranské Lomnici a přilehlou podpěru. Provoz byl obnoven v únoru 1946 na Skalnaté pleso a v lednu 1949 na Lomnický štít.
Výstavba editovat
Stanice Tatranská Lomnica editovat
Výstavba začala 8. března 1936, 22. prosince 1937 byla slavnostně otevřena. Ve středu budovy se nachází lanoviště, kde jsou umístěné kotvy a napínací kladkostroj.
Mezistanice Štart editovat
Stavební práce na mezistanici Štart v nadmořské výšce 1 165 m byly započaty 11. června 1936 výkopem jam napínací komory nosných lan. Její název, z hlediska trasy lanové dráhy nelogický, byl odvozený od nedalekého startu někdejší sáňkařské a bobové dráhy. Práce na stavbě byly ukončeny v roce 1937, vnitřní instalace byly dokončeny v létě 1938. Základní funkcí stanice je napínání nosných lan.
Stanice Skalnaté pleso editovat
Největší budova visuté lanovky byla na Skalnatém plese. Výkop jam základů budovy a napínací šachty nosného lana byly započaty 10. června 1936. Během výstavby stavitel na základě přání objednatele výrazně změnil původní projekt Dušana Jurkoviče v souvislosti s dodatečným rozhodnutím umístit do objektu zařízení sloužící cestovnímu ruchu. Výstavba probíhala v těžkých povětrnostních podmínkách. Přesto 22. prosince 1937 byla budova hotová a v následujícím roce pokračovaly jen práce na souvisejících stavbách.
Stanice Lomnický štít editovat
V srpnu 1936 začaly práce na vrcholové stanici lanové dráhy na Lomnickém štítu. Tato šestipodlažní budova v nadmořské výšce 2634 m je nejvyšším obývaným místem na Slovensku. Byla dokončena v roce 1940, kdy v květnu proběhla první zkušební jízda lanovky na vrchol. Schvalovací jízda se uskutečnila 21. října 1940. Podle projektu Ladislava Beisetzera byl v letech 1954–1955 přistavěn měřící dům experimentální fyziky Astronomického ústavu SAV, který se inspiroval architektonickou podobou Jurkovičovy stavby.
Technické podrobnosti editovat
Lanovka v provozovaném úseku překonává na 1868 délkových metrech převýšení 864 metrů. Průměrný sklon jízdy je 52 %, maximální pak 92 %. Kapacita kabiny je 15 osob, hodinová kapacita je 50 cestujících.
Kabinková lanovka Tatranská Lomnica - Skalnaté Pleso editovat
Kvůli nedostatečné přepravní kapacitě kyvadlové lanovky (zejména v souvislosti s mistrovstvím světa v klasickém lyžovaní) byla v 70. letech vybudovaná oběžná kabinková lanovka.
Údolní stanice této lanovky je o něco západněji než původní trasa a blíže k Cestě svobody. Lanovka vede na Štart, kde se lomí a dále pokračovala rovnoběžně s původní lanovkou. Po vážné nehodě v roce 1992 byla tato lanovka modernizovaná a slouží dodnes, od roku 2013 ale již pouze v úseku Tatranská Lomnica - Štart. V úseku Štart - Skalnaté pleso je nahrazena novou, taktéž kabinkovou lanovkou od firmy Doppelmayr.
Rekonstrukce 2. úseku editovat
Během rekonstrukce dokončené v roce 1989 došlo k nahrazení systému 1 nosného a 2 tažných lan systémem s 2 nosnými a 1 tažným lanem, přičemž byla zároveň odstraněna jediná podpěra na celém úseku, která se nacházela těsně pod horní stanicí. Výhodou tohoto systému je vyšší stabilita vůči bočnímu větru. Nové strojní zařízení a kabina pochází od firmy VonRoll.
Odstavení a demontáž prvního úseku editovat
Spodní část lanovky byla kvůli souběhu s novější kabinkovou lanovkou nerentabilní. Provoz na prvním úseku (Tatranská Lomnica – Skalnaté pleso) byl z rozhodnutí ŽSR ukončen v roce 1999. Poslední jízdu uskutečnili zaměstnanci lanovky 12. dubna 2005 a v letech 2010 - 2011 byla lanovka s výjimkou první podpěry a budov demontována.
Literatura editovat
- Bořutová-Debnárová, D.: Dušan Samo Jurkovič osobnosť a dielo, Pallas 1993, Bratislava, s. 170–172.
- Dulla,M., Moravčíková, H.: Architektúra Slovenska v 20. storočí, SLOVART 2002, Bratislava, s. 394–395.
- Dulla, M.: Slovenská architektúra od Jurkoviča po dnešok, PERFEKT 2007, Bratislava, s. 143.
