Vinaře (Vilémov)

část obce Vilémov v okrese Chomutov

Vinaře (německy Weinern) jsou malá vesnice v Ústeckém krajiokrese Chomutov. Stojí na rozhraní Doupovských hor a mírně zvlněné Mostecké pánve asi šest kilometrů jihovýchodně od Kadaně a tři kilometry severně od Vilémova, ke kterému administrativně jako část obce patří. Vesnice existuje od třináctého století. Hlavním zdrojem obživy obyvatel vždy bylo zemědělství, zejména pěstování obilí, ovoce a zeleniny.

Vinaře
Dům na návsi čp. 16
Dům na návsi čp. 16
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Vilémov
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 55 (2011)[1]
Katastrální území Vinaře u Kadaně (9,02 km²)
Nadmořská výška 293 m n. m.
PSČ 431 53
Počet domů 21 (2011)[1]
Vinaře
Vinaře
Další údaje
Kód části obce 182231
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Název vesnice vznikl zkrácením výrazů ves vinařů a během poněmčování se v šestnáctém století výrazně měnil. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Winar (1260), Winary (1532), Weinern (1544), Winar (1545), vsí Vinařova (1556) nebo Weynern (1619).[2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1260 a nachází se v přídomku jistého Wazlause, který svědčil na listině krále Přemysla Otakara II. vydané pro valdsaský klášter. Podle starší německé vlastivědné literatury se starší zmínky objevily už v letech 1226 a dokonce 1185.[3]

Další zprávy jsou až z šestnáctého století, kdy Vinaře patřily k vintířovskému statku Opla z Fictumu. Po jeho odchodu ze země vesnici získal do zástavy Vilém Doupovec z Doupova na Vilémově. Část vsi v té době patřila k Pětipsům, ale roku 1545 oba díly koupil Albrecht Šlik a od té doby už Vinaře zůstaly součástí vintířovského panství.[3]

U vesnice se pěstovala vinná réva, ale vinohrady zanikly během třicetileté války. Podle berní ruly z roku 1654 po válce ve vsi žilo sedm sedláků, sedm chalupníků a šest poddaných bez pozemků. Dva bezzemci pracovali jako tesař a šenkýř, jeden z chalupníků byl ševcem. Dohromady měli devatenáct potahů, 21 krav, 22 jalovic, pět ovcí a 58 prasat.[4]

V roce 1846 ve vesnici bylo 36 domů, ve kterých žilo 182 obyvatel. Kromě hospody ve vsi stál od počátku osmnáctého století další hostinec zvaný Bergwirthaus (též Am Berg[5]) u křižovatky silnice ze vsi se silnicí II/224. Sloužil mimo jiné poštovním vozům, které z něj přepřahaly koně. U hostince stály další tři panské domky a jeden z vesnických sedláků musel v rámci robotních povinností do hostince dovážet pivo a orat hospodská pole.[4]

V roce 1911 byla do Vinař zavedena elektřina z kadaňské elektrárny.[4] V době první republiky ve vesnici stálo osm velkých statků, jejichž majitelé pěstovali zejména obilí cukrovou řepu, chmel, ovoce a zeleninu. Pokusy o obnovení pěstování vinné révy nebyly úspěšné.[6] Kromě uvedených hospod měla vesnice také obecní chudobinec a obchodníci provozovali trafiku, obchod s ovocem a zeleninou a obchod se smíšeným zbožím. Z řemeslníků zde pracoval kovář, dva ševci, pekař, kolář, zedník, natěrač, dámská krejčová a obecní pasák. Ve vsi bývala i škola, kterou navštěvovaly i děti ze Zahořan. Její budova vznikla v roce 1872 přestavbou stodoly, a i přes nepříznivý stav se využívala ještě v roce 1935.[4]

Během druhé světové války na polích pracovali váleční zajatci ubytovaní v zajateckém táboře u domu čp. 12.[6]

Přírodní poměryEditovat

Vinaře stojí v katastrálním území Vinaře u Kadaně s rozlohou 9,02 km²[7] asi šest kilometrů jihovýchodně od Kadaně a tři kilometry severně od Vilémova.[8] Oblast leží na území dvou geomorfologických celků: Doupovských hor a Mostecké pánve (resp. jejího podcelku Žatecká pánev), přičemž hranice mezi celky vede přibližně podél silnice z Vinařů přes Blov do Radonic.[9] Nejvyšším bodem je vrch Kolina (507 metrů) v Doupovských horách. Nachází se poblíž severozápadní hranice území, odkud terén klesá nejprve strmě a v Mostecké pánvi mírně směrem k jihovýchodu. Nejnižší bod se nachází pod Vinařským rybníkemVintířovského potoka ve výšce okolo 290 metrů.[8] Žatecká pánev se v katastrálním území dále člení na okrsky Čeradická plošina sevorovýchodně od vesnice a Pětipeská pánev jižně od vesnice.[9]

 
Vinařský rybník s mírnými svahy Doupovských hor a Čeradické plošiny v pozadí

Odlišné geomorfologii odpovídá různé geologické podloží. Zatímco v Žatecké pánvi jej tvoří neogénní sedimenty (písky, štěrky, jíl a podřadně uhelné sloje), v Doupovských horách převažují třetihorní vulkanoklastika bazaltových hornin. Ve vrcholové části Koliny a oblasti západně od ní se vyskytují třetihorní vulkanické horniny. Oblast jižně od Vinařů a Blova je součástí chráněného ložiskového území Vintířov s výskytem hnědého uhlí. Téměř celá část katastrálního území v Doupovských horách patří k chráněnému ložiskovému území Vinaře u Kadaně vyhlášenému kvůli ložiskům kaolinu pro papírenský a a keramický průmysl.[9]

Pestrý je také půdní pokryv. V nejsevernější části území se vyskytuje půdní typ regozem na terasových štěrcích. K jihu orientované svahy Čeradické plošiny a přilehlé části Doupovských hor pokrývá pelozem karbonátová, ale ve zbytku oblasti převládá kambizem eutrofní na svahovinách čedičů. Pouze podél jižní hranice katastrálního území se táhne úzký pás černice fluvické, která se zde vytvořila na nivních sedimentech.[9]

Podnebí v oblasti se mění směrem od západu k východu. V Quittovově klasifikaci podnebí leží severozápadní cíp v mírně teplé oblasti MT3. Svahy Doupovských hor mezi vrchy Kolina a Za Kolinou patří do mírně teplé oblasti MT4. Většina území s Blovem a západní polovinou Vinařů leží v oblasti MT11, zatímco východní polovina vsi a oblast okolo Vinařského rybníka už leží v teplé oblasti T2.[10] Průměrné lednové teploty v oblasti MT11 a T2 se pohybují od −2 do −3 °C, ale červencové dosahují 17–18 °C v oblasti MT11 a 18–19 °C v oblasti T2. Průměrné roční množství srážek se v celém území pohybuje v rozmezí 550–750 milimetrů.[11] Celou oblast odvodňuje drobný Vintířovský potok, který se u Pětipes vlévá do Liboce, a patří tedy k povodí Ohře.[8] Významnou vodní plochou je Vinařský rybník, jehož část a k ní přilehlé okolí jsou chráněné jako přírodní památka,[12] a zatopený lom Podkova u Blova.[8]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 232 obyvatel (z toho 113 mužů). Kromě jednoho cizince a dvou Čechoslováků byli německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 zde žilo 248 obyvatel, kteří byli s výjimkou jednoho Čecha německé národnosti. Kromě dvou evangelíků se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[15][16]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 241 256 265 276 249 232 248 100 86 100 79 49 46 55
Domy 36 41 42 44 45 45 46 30 43 23 19 21 23 21
Počet domů z roku 1961 zahrnuje i domy Blova.

Obecní správaEditovat

Po zrušení poddanství se Vinaře roku 1850 staly obcí v okrese Kadaň.[4] Při sčítání lidu v roce 1869 k obci patřily osady Blov a Vidolice, ale Vidolice byly roku 1961 převedeny k Pětipsům.[17] Od 30. dubna 1974 jsou Vinaře i Blov součástí obce Vilémov,[17] ale Zdena Binterová uvádí jako datum připojení 1. leden 1974.[4]

DopravaEditovat

Podél severní a severovýchodní hranice katastrálního území vede silnice II/224 z Kadaně do Podbořan. Z ní odbočuje do Vinařů silnice III. třídy č. 22425, která pokračuje dále do Blova a Radonic. Druhou spojnicí silnice II/224 a Vinařů je silnice III/22424, která pokračuje dále k Hořenicím. Poslední silnice III/22410 začíná mezi Vinaři a Blovem a vede přes Zahořany do Vilémova.[18] Ve vsi je zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší železniční spojení umožňují zastávky v okolních vesnicích na tzv. Doupovské dráze vzdálené 2,5–3 kilometry.[8] Osobní doprava na trati je možná jen v omezené míře během turistické sezóny.[19] Katastrálním územím nevedou žádné turisticky značené trasy. Po silnici II/224 je značena cyklotrasa č. 6 z Chebu do Litoměřic.[8]

PamětihodnostiEditovat

V severní části vinařské návsi stojí památkově chráněná usedlost s průčelím zdobeným pilastry. K areálu původně patřily zbořená brána a hrázděný dům, který míval číslo popisné 17. Z hospodářských objektů se dochovaly mléčnice a holubník.[20]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 547–548. 
  3. a b BINTEROVÁ, Zdena. Vilémov. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 40 s. Kapitola Vinaře, s. 29. Dále jen Binterová (2000). 
  4. a b c d e f Binterová (2000), s. 30.
  5. PECHAR, Zdeněk. Na vrchu [online]. Zaniklé obce, 2008-02-10 [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. 
  6. a b Binterová (2000), s. 31.
  7. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. 
  9. a b c d CENIA. Katastrální mapy, chráněná ložisková území, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. 
  10. Přírodní poměry – Klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. 
  11. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. Journal of Maps [online]. 2013-05-13. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI:10.1080/17445647.2013.800827. 
  12. Vinařský rybník [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. 
  13. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  14. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 134. 
  15. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  17. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 22, 620, 622. Dostupné online. 
  18. Silniční a dálniční síť ČR [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. 
  19. Jižní řád [online]. Doupovská dráha [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. 
  20. Usedlost [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • BINTEROVÁ, Zdena. Vilémov. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 40 s. Kapitola Vinaře, s. 29–31. 
  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Vinaře, s. 267–268. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat