Vilém z Tripolisu

dominikánský mnich, kazatel a misionář působící v křižáckých státech na Blízkém východě

Vilém z Tripolisu (latinsky: Guillelmus Tripolitanus; asi 1220 – 1273) byl dominikánský mnich, kazatel a misionář působící v křižáckých státech na Blízkém východě, který napsal pojednání o muslimech, jejich náboženství a jejich proroku Muhammadovi.

Život editovat

Vilémova rodina se usadila na Blízkém východě v období křížových výprav a pocházela pravděpodobně z oblastí Francie nebo Itálie. Sám Vilém se nejspíše narodil v libanonském Tripolisu (současný arabský Tarábulus) někdy před rokem 1220 a strávil svůj život a službu v okolí města Akko v latinském Jeruzalémském království. Vilém vstoupil do žebravého dominikánského řádu v převorství Tripolis nebo Akko. Dominikáni působící v Levantě od roku 1226 se v křižáckých státech zaměřovali na snahy konvertovat ke křesťanství muslimy i židy a snažili se na latinskou-katolickou víru převést křesťany orientálních církví, kterých bylo na Blízkém východě značné procento populace.[1]

Dílo editovat

Vilém patřil k menšině z latinských křesťanů žijících v křižáckých státech, kteří ovládali arabštinu, a to navíc na vysoké úrovni.[2] Roku 1271 napsal pro budoucího papeže Řehoře X. traktát s názvem Notitia de Machometo, popisující život Mohameda, obsah Koránu, a hlavní rituály islámu.[3] Zde, i když kritizuje Korán a islám jako smíchanou verzi různých tradic, jako křesťanství (evangelia), judaismu (Tóra) s filosofií a historií, na rozdíl od většiny latinských autorů své doby nemluví o Muhammadovi vysloveně negativně.[4] „Dle Viléma měl na Muhammada pozitivní vliv křesťanský asketa Bahíra, který jej učil úctě k Ježíši Kristu narozeném z Panny Marie. Bahíra byl ovšem žárlivými Muhammadovými následovníky zabit a ti si pak upravili Korán podle svých potřeb. Vilém chválil pasáže Koránu, které obsahovali část křesťanské teologie a úctu k Ježíši a Marii. Uznával, že se mezi muslimy, stejně jako mezi křesťany, nacházejí moudří a spravedliví lidé, stejně tak jako ti proradní a zkažení.“[4] Vilém je jedním z mála křesťanských autorů své doby, který ve svých spisech nabízí mírně pozitivní popis islámu, muslimů a proroka Muhammada, neboť chválí muslimskou úctu k Ježíši, starozákonním prorokům a prvky křesťanské teologie obsažené v jejich víře.[5] Další dílo tradičně připisované Vilémovi z Tripolisu s názvem De Statu Sarracenorum z roku 1273 se zabývá historií muslimů od Muhammada až po jeho současnost, je detailnější než Notitia de Machometo, ale také více negativní k islámu a muslimům. Nicméně podle některých autorů Vilém z Tripolisu nebyl autorem De Statu Sarracenorum, ale byla to kompilace několika anonymních autorů, kteří při vypracování použili jako stěžejní zdroj právě Vilémův spis Notitia de Machometo.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. O’MEARA, Thomas F. "The Theology and Times of William of Tripoli, O.P.: A Different View of Islam". Theological Studies 69 (2008). S. 80–83. 
  2. VALTROVÁ, Jana. Středověká setkání s "jinými": modloslužebníci, židé, saracéni a heretici v misionářských zprávách o Asii. Praha: Argo, 2011. S. 42. 
  3. TOLAN, John Victor. Saracens: Islam in the Medieval European Imagination. Columbia: University Press, 2013. S. 203. 
  4. a b VALA, Tadeáš. “Postoje západních křesťanů k islámu v 11.-14. století.”. Pantheon 12, no. 2 (2017). S. 43. 
  5. O’MEARA, Thomas F. "The Theology and Times of William of Tripoli, O.P.: A Different View of Islam". Theological Studies 69 (2008). S. 80. 
  6. TOLAN, John Victor. Saracens: Islam in the Medieval European Imagination. Columbia: University Press, 2013. S. 204–205. 

Literatura editovat

  • O’Meara, Thomas F. "The Theology and Times of William of Tripoli, O.P.: A Different View of Islam." in Theological Studies 69 (2008): 80-98.
  • Vala, Tadeáš. “Postoje západních křesťanů k islámu v 11.-14. století.” Pantheon 12, no. 2 (2017): 31-49.
  • Tolan, John Victor. Saracens: Islam in the Medieval European Imagination. Columbia University Press, 2013.
  • Peter Engels: William of Tripoli. Notitia de Machometo; De statu Sarracenorum. Würzburg: Echter: Altenberge: Oros, 1992.

Související články editovat