Vilém Mundy
Jan Vilém Mundy, také Wilhelm von Mundi (1742, Montjoie – 17. května 1805, Předklášteří u Tišnova)[1][p 1] byl na Moravě usazený podnikatel, majitel statků a panství Drnovice, Hvozdec, Říčany, Tišnov a Veveří.
| Vilém Mundy | |
|---|---|
| Narození | 1742 Montjoie, vévodství Jülich, Svatá říše římská |
| Úmrtí | 17. května 1805 Předklášteří, Markrabství moravské, Rakouské císařství |
| Povolání | podnikatel |
| Děti | Jan Mundy |
| Příbuzní | Jan Mundy a Jaromír Mundy (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
| syn | Jan Mundy |
|---|---|
| vnuk | Jaromír Mundy |
| bratr | Michal Mundy |
| synovec | Mathias Mundy |
Podnikatelská činnost editovat
Roku 1773 přišel Mundy do Brna z Montjoie (dnešní Monschau), kde ho Johann Leopold Köffiller zaměstnal jako mistra ve své soukenické manufaktuře. V roce 1776 dostal Mundy v Brně občanské právo a jako člen soukenického cechu si pronajal malou dílnu (na dnešní Mlýnské ulici), kde začal se dvěma tkalcovskými stavy samostatně podnikat. V roce 1780 rozšířil živnost (v na dnešním Cejlu č. 66) na regulérní soukenickou manufakturu se 12 stavy, barevnou a úpravnou sukna, ke které dostal o rok později podnikatelské oprávnění. V roce 1786 pronajal za 2000 zlatých zrušený klášter v Předklášteří u Tišnova, kde zřídil druhou manufakturu, takže v roce 1791 vyrobil v obou provozech s cca 2000 zaměstnanci na 120 ručních stavech asi 6600 kusů jemných vlněných a polovlněných tkanin (cca 150 000 m2 s hrubým výnosem 1 milion zl.[2]).[3]
V roce 1789 byl rakouským císařem povýšen do šlechtického stavu a směl se jmenovat Freiherr von Mundy. V témže roce koupil panství Tišnov a Veveří (včetně reprezentačního domu v Brně) (celkem za 720 000 zl). Celkovou plochu panství s asi 2500 ha zčásti zpachtoval a využíval k těžbě dřeva, rybníkářství, lovu a pod.
Koncem 18. století byl Vilém Mundy největší mezi cca 15 brněnskými soukeníky a jedním z nejvýznamnějších podnikatelů v Habsburské monarchii. Jeho mimořádný talent byl všeobecně uznáván. Z dostupných informací jsou známé některé jeho metody (větší část produkce přemístil z Brna na venkov, kde byly levnější pracovní síly, dlouhodobými smlouvami si zajistil dodávky vlny za pevnou cenu atd.). O vlastních příčinách razantního růstu jeho bohatství a moci se šířily v jeho době různé dohady, včetně pověstí o tom, že mu pomáhaly jakési nadpřirozené síly.[3]
Dědicem majetku se stal Vilémův nezletilý syn Jan Vilém (1798-1872). Všechny tři soukenické manufaktury přišly asi rok po Vilémově smrti do dražby, Jan Vilém po nabytí zletilosti postupně prodal panství Veveří a Tišnov a v roce 1830 koupil panství Račice (za 335 000 zl).[4] [5] [3]
Rodina editovat
Vilém byl třikrát ženatý. První manželství bylo ale bezdětné.
_-_z%C3%A1mek,_pohled_od_severu_obr02.jpg)
- 1 man. - 8. ledna 1775, Jana Schultzová, dcera Kristiána Schultze, postilióna (kočí poštovních vozů) v Brně[6]
- 2 man. - 24. května 1789, Josefa Terezia baronka Forgáčová (Forgatsch) (1769 – 18. ledna 1792, Brno-Obřany), dcera barona Antona Vilibalda Forgatsche
- 3 man. - 11. února 1793, Franziska Mikovinyi, dcera penzionovaného hejtmana v Holíči Ladislause von Mikovinyi
- Wilhelmina Franziska (3. dubna 1794 Zábrdovice (Obřany) - 25. února 1820 na Kunštátě), provdána r. 1813 v Předklášteří za Josefa Henricha z Wolfswaffenu - majitele panství Kunštát
- Jan Vilém (22. prosince 1795/6/8 Brno-Obřany – 9. března 1872, Vídeň)
- Friedrich Wilhelm Franz (*3. ledna 1804 Obřany)[6]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Zemřel na celkovou zdravotní sešlost ve věku 63 let v Předklášteří v domě č. 49.
Reference editovat
- ↑ Matrika 1635, sn. 28 [online]. MZA [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Historische-Werte-Datei: Preise, Löhne, Erträge [online]. Bayerischer Landesverein f. Familienkunde, 2007 [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c Podnikatelská rodina Mundyů [online]. 2019-05-15 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Fasora/Hanuš/Malíř: Sozial-reformatorisches Denken in den böhmischen Ländern 1848-1914, Martin Meidenbauer München 2010, ISBN 978-3-89975-192-5, str. 253-269
- ↑ Johann Evangelista Wihelm Mundy (1798-1872) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2020 [cit. 2021-04-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c Co skrývaly hrobky v Předklášteří - V. [online]. Tišnov: Tišnoviny.cz [cit. 2014-05-05]. Dostupné online.
Literatura editovat
- STRYJOVÁ, Dagmar. Městys Račice - historie a současnost. Račice 2008, vlastním nákladem. ISBN 978-80-254-4019-3. s. 96 - 116.
- POŘÍZKA, Jiří. Maltézští rytíři u nás. Brno: Petrov, 1990. ISBN 80-85247-05-4. S. 66. Profesor MUDr. J. von Mundy u zrodu myšlenky.
- D'ELVERT, Christian. Zur Cultur=Geschichte Mährens und Oest. Schlesien. 3. Theil (= Schriften 19). Brünn: Verlag der hist. statist. Section, 1870. S. 710, [2]. (německy)
- JANÁK, Jan. Brněnští vlnařští podnikatelé v letech 1764-1847. Časopis Matice moravské. 1993, roč. 112, čís. 2, s. 107–137.
- SMUTNÝ, Bohumír. Brněnští podnikatelé a jejich podniky 1764-1948. Brno: Archiv, 2012. ISBN 978-80-86736-28-0. S. 518.
- STEINER, Petr. Podnikatelská rodina Mundyů. Brno, 2019. 63 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Zdeňka Stoklásková. https://is.muni.cz/auth/th/orbrs/Podnikatelska_rodina_Mundyu.pdf
- STEINER, Petr. Historie rodiny Mundyů. Brno: Petr Steiner, 2019. 73 s.
- STEINER, Petr. Osudy významných členů rodiny Mundyů. Příspěvek k poznaní moravské šlechty 18. a 19. století. Vlastivědný věstník moravský. 2020, roč. 72, čís. 3, s. 193-215.
Externí odkazy editovat
- www.mestys-racice.cz
- ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii [online]. Praha: FF UK [cit. 2014-05-05]. Dostupné online.
- Co skrývaly hrobky v Předklášteří - V. [online]. Tišnov: Tišnoviny.cz [cit. 2014-05-05]. Dostupné online.
