Vilém I. Sicilský

sicilský král

Vilém I. zvaný Špatný nebo také Zlý (italsky Guglielmo il Malo, 11317. května 1166, Palermo) byl druhým králem Sicílie. Vládl od otcovy smrti roku 1154 až do své vlastní. Byl čtvrtým synem Rogera II. Sicilského a Elvíry Kastilské, dcery Alfonse VI. Kastilského a jeho čtvrté ženy Isabely, dcery sevillského emíra.

Vilém I. Sicilský zvaný Zlý
král Sicílie
Portrét
Vilém I. Sicilský
Doba vlády11541166
Narození1120
Palermo
Úmrtí7. května 1166 (ve věku 45–46 let)
Palermo
Pohřbenkatedrála v Monreale
PředchůdceRoger II. Sicilský
NástupceVilém II. Sicilský
ManželkaMarkéta Navarrská (1128–1183)
PotomciRoger IV. Apulijský
Robert, princ Kapuánský
Vilém II. Sicilský
Jindřich, princ Kapuánský
RodHautevillové
OtecRoger II. Sicilský
MatkaElvíra Kastilská (1135)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilémovo přízvisko „Zlý“ nemá žádnou oporu v historických událostech, je spíše vyjádřením zaujatosti historika Hugo Falcanduse a vrstvy baronů ke králi a vrstvě jeho úředníků. Je však zřejmé, že co do energie a charakteru zaostával za svým otcem a dával přednost polomuslimskému životu ve svých nádherných palácích v Palermu.

Mládí

editovat
 
Sicilské království v době nástupu Viléma I. na trůn. Jeho hranice zůstaly prakticky nezměněny po 700 let.

Jako čtvrtý syn krále neměl Roger původně žádné naděje na královský trůn. Smrt jeho tří starších bratří v letech 11381148 však zcela změnila situaci. Když pak otec v roce 1154 zemřel, nebyl Vilém dostatečně připraven převzít jeho roli. Po převzetí moci zachoval administrativu tak, jak ji otec v posledních letech vybudoval. Pouze anglický kancléř Thomas Brun byl nahrazen kancléřem Maiem z Bari. Skutečná moc v království byla v první řadě v rukou tohoto úředníka. Z nízkého původu se vypracoval k titulům admirála, ammiratus ammiratorum nebo také Emír emírů. Maio pokračoval v Rogerově politice vyloučení šlechty z administrativních záležitostí a rovněž se snažil omezit přílišnou svobodu měst. Barony trpící pod královskou mocí podněcoval ke vzpouře papež Hadrián IV., o jehož uznání Vilém ani nežádal, ale i byzantský císař Manuel I. Komnenos a císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa.

Na konci roku 1155 řecká vojska obsadila Bari, Trani, Giovinazzo, Andrii a Taranto a začala obléhat Brindisi. Vilémova armáda se vylodila na poloostrově, zničila řeckou flotilu a armádu v Brindisi a obsadila Bari. Papež Hadrián se s tím smířil a v Beneventu podepsal 18. června dohodu, v níž opustil rebely a uznal Viléma jako krále. Během léta 1157 vyslal Vilém mohutnou flotilu (164 lodí a 10 000 mužů), která vyplenila řecký ostrov Euboia a město Almyros. V následujícím roce uzavřel Vilém s Řeky mír.

Tyto diplomatické úspěchy byly patrně dílem Maia. Na druhé straně království ztratilo své africké državy ve prospěch arabské dynastie Almohadů. Je však možné, že Maio sám radil tuto provincii opustit s ohledem na nebezpečí, které království hrozilo ze severu. Roku 1156 začala revolta ve Sfaxu (v dnešním Tunisu) a rychle se šířila. Pro její potlačení se nic nedělalo. Teprve v roce 1159 admirál Petr vedl mohutnou expedici se 160 loděmi proti Baleárským ostrovům, které byly v držení Saracénů. Se stejnou flotilou se pak snažil se osvobodit obléhanou Mahdii, avšak vrátil se zpět, aniž by došlo k bitvě. Petr v nemilost neupadl, ale již žádná expedice za udržením křesťanské Mahdie nebyla vyslána. Město padlo 11. ledna 1160.

Boje o udržení trůnu

editovat

Maiova politika vedla ke všeobecnému spiknutí a v listopadu 1160 byl Maio v Palermu zavražděn vůdcem sicilských šlechticů Matějem Bonelim. Baroni nehodlali svrhnout i krále, přáli si však slabou vládu. Vhodným kandidátem se zdál být Vilémův nejstarší syn Roger IV., vévoda Apulienský.

Po zavraždění Maia napadli královský palác dva vlastní královi příbuzní: Šimon, Vilémův nelegitimní polobratr a stejně nelegitimní synovec Tankred Sicilský. Král byl s celou svou rodinou zajat. Králův život ušetřil Richard, hrabě z Molise. Následně pochodoval v ulicích Palerma a oznamoval, že bude za svůj čin o tři dny později v katedrále korunován. Zatímco král zůstával v rukou konspirátorů, kteří se nemohli dohodnout, zda ho mají zavraždit nebo pouze zbavit moci, lid a armáda se spojili na jeho obranu. Povstání bylo potlačeno a královská moc obnovena. Bonello byl oslepen a krátká vojenská akce proti vzbouřencům se omezila na vypálení jejich města Butera.

 
Vilémův sarkofág

Při prvním útoku na palác za osvobozením krále, byl králův syn Roger zabit zbloudilým šípem (i když výše zmíněný zaujatý historik Falcandus naznačuje, že mohlo jít o královu pomstu nevěrnému synovi).

Poslední léta

editovat

Po porážce vzbouřenců svěřil Vilém řízení státních záležitostí do rukou mužů, kteří prošli Maiovou školou. Vytvořil triumvirát: pronotář Matouš z Ajella, hrabě Sylvester z Marsica (ten zdědil Maioův majetek) a biskup Palmer ze Syrakus (zvolený, ale nevysvěcený). Další léta již byla klidná. Stal se oblíbencem papeže Alexandra III., neboť jej podporoval v boji proti vzdoropapežům i proti císaři Barbarossovi. Když byl papež v Lateránském paláci v listopadu 1165 slavnostně instalován, čestnou stráž tvořili právě Normané

Vilém I. zemřel 7. května 1166 a je pohřben v katedrále ve městě Monreale. Se svou ženou Markétou Navarrskou měl čtyři syny.

  1. Roger IV. Apulijský (11521161)
  2. Robert, princ Kapuánský (11531158)
  3. Vilém II. Sicilský (11551189)
  4. Jindřich, princ Kapuánský (11581172)

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 
 
Tankred z Hauteville
 
 
 
 
 
 
 
 
Roger I. Sicilský
 
 
 
 
 
 
 
 
Fressenda z Hauteville
 
 
 
 
 
 
 
 
Roger II. Sicilský
 
 
 
 
 
 
Otto del Vasto
 
 
Manfréd del Vasto
 
 
 
 
 
 
Berta Turínská
 
 
Adéla del Vasto
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vilém I. Sicilský
 
 
 
 
 
Sancho III. Navarrský
 
 
Ferdinand I. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Munia Mayor Kastilská
 
 
Alfons VI. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Alfons V. Leónský
 
 
Sancha Leónská
 
 
 
 
 
 
Elvira Menéndez
 
 
Elvíra Kastilská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Isabela Sevillská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William I of Sicily na anglické Wikipedii.

Literatura

editovat
  • NORWICH, John Julius. The kingdom in the sun, 1130-1194. New York: Harper & Row, 1970. 426 s. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Roger II.
  Sicilský král
11541166
  Nástupce:
Vilém II.