Viktorin ze Žerotína
Viktorin ze Žerotína (někdy též zmiňován jako Viktorín) (červenec 1570? – 11. září 1611, Hustopeče nad Bečvou) byl moravský šlechtic, politik, příslušník rodu Žerotínů, majitel panství Holešov, Hustopeče nad Bečvou, Kunovice, Starý Jičín a držitel několika biskupských lenních statků na Kelečsku.
| Viktorin ze Žerotína | |
|---|---|
 Erb Žerotínů | |
| Narození | červenec 1570 |
| Úmrtí | 11. září 1611 (41 let) Hustopeče nad Bečvou |
| Choť | Polyxena z Necheru, Voršila Žofie z Oppersdorfu |
| Rodiče | Karel ze Žerotína (†1596) Johanna Černčická z Kácova |
| Děti | Johanna Emílie, Anna Marie |
| Příbuzní | Vilém Bedřich ze Žerotína (bratr), Adam z Valdštejna (zeť) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se patrně v červenci 1570 do rodiny zemského soudce Karla ze Žerotína a Johany Černčické z Kácova.[1] Jeho otec byl ještě před tím ženatý s Markétou Berkovou z Dubé, ovšem toto manželství zůstalo bezdětné. Viktorin měl sourozence Viléma Bedřicha, Vratislava (†1598), Marii Magdalenu (provdanou Haugvicovou), Žofii (†1591) a Annu. V mládí byl vychováván u dvora císaře Rudolfa II. a od konce 80. let 16. století začal působit v okruhu císařova bratra arcivévody Maxmiliána, v jehož službách se mu podařilo získat posty komorníka a kráječe.[2] Arcivévodu doprovázel také na jeho neúspěšné vojenské výpravě do Polska, během níž se císařův bratr pokusil získat uvolněný polský trůn.[3] Roku 1591 se Viktorin vypravil na studijní cestu po Apeninském poloostrově, během níž navštívil Řím či Sienu.[2] Na sklonku ledna 1594 pak od olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic obdržel lenní statky Kladeruby, Komárovice, Kunčice, Němetice, Špičky, Horní a Dolní Těšice, Zámrsky a hospodářský dvůr Kamenec u Skaličky, rozkládající se v blízkosti biskupského panství Kelč. O rok později byl stejným episkopem jmenován přísedícím manského soudu.
Po otcově smrti v roce 1596 se spolu s bratry ujal správy rodových majetků. Panství Holešov ale roku 1604 za 72 000 zlatých odprodal Ladislavovi z Lobkowicz a o rok později se vzdal i svého podílu na Starém Jičíně, který postoupil bratrovi Vilémovi Bedřichovi. Roku 1610 se pak bratři zřekli i Kunovic u Uherského Hradiště, jež od nich zakoupil Jan Jetřich z Kunovic. Viktorinovou hlavní rezidencí byly převážně Hustopeče nad Bečvou, kde zřejmě dokončil renesanční přestavbu místního zámku, započatou již jeho otcem.[4]
Ačkoliv se těšil přízni olomouckého biskupa i císaře Rudolfa II., jenž jej o svatokunhutském sněmu v březnu 1598 dosadil coby přísedícího do struktur moravského zemského soudu, měl blízko k luteránství; finančně podporoval luteránské farnosti v Holešově a ve Starém Jičíně a v roce 1610 odprodal svůj olomoucký městský dům Fridrichovi z Tiefenbachu, který v něm zřídil luteránskou modlitebnu. Vrcholem šlechticovy úspěšné kariéry byl zisk postu nejvyššího písaře moravského v roce 1599.[5]
Roku 1608 nechal v Hustopečích nad Bečvou sepsat svůj testament, který se naplnil o tři roky později, kdy dne 11. září 1611 zemřel.[6] Jeho ostatky byly uloženy do rodové hrobky, nacházející se v hustopečském farním kostele. Otcovského dědictví se ujala Viktorinova dcera Johanna Emílie, avšak ta Hustopeče nad Bečvou i s přilehlými biskupskými lény, jejichž celková hodnota dosahovala sumy 40 000 zlatých, prodala v roce 1617 svému strýci Vilémovi Bedřichovi ze Žerotína.[7]
Rodina editovat
Poprvé se ženil v roce 1597 se slezskou šlechtičnou Polyxenou z Necheru, vdovou po Baltazarovi Pücklerovi z Groditz. Z prvního manželství vzešly dcery Johanna Emílie a Anna Marie. Po smrti své první manželky se Viktorin znova oženil roku 1608 s mladou Voršilou Žofií z Oppersdorfu, avšak z tohoto svazku již nevzešli žádní potomci.[8] Několik měsíců po Viktorinově smrti se Voršila provdala za Jáchyma Ondřeje Šlika, pozdějšího předního aktéra českého stavovského povstání, roku 1621 popraveného na pražském Staroměstském náměstí.[9]
Dcera Johanna Emílie byla od roku 1615 chotí Adama mladšího z Valdštejna, s nímž měla syny Jana Viktorina, Jana Karla a Karla Ferdinanda.[10] Druhá Viktorinova dcera, Anna Marie, zřejmě zesnula už v dětském věku.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. Redakce Milan Myška, Lumír Dokoupil. První. vyd. Sešit 10. (22.). Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2007. S. 129–130.
- ↑ a b Stibor, s. 129.
- ↑ ZAPLETAL, Florián. Viktorin ze Žerotína a na Hustopečích nad Bečvou. Záhorská kronika. 1937, roč. XX., čís. 1., s. 8–9. Dostupné online.
- ↑ VOZÁKOVÁ, Júlia; GREGOREK, Jiří. Hustopečský zámek. Historie a znovuzrození. První. vyd. Brno: Městys Hustopeče nad Bečvou, 2015. S. 5–6.
- ↑ Zapletal, s. 9.
- ↑ PIVODA, Oldřich. Hustopeče nad Bečvou 1349-1952. Sborník městečka vydaný k otevření nové devítileté školy. První. vyd. Valašské Meziříčí: MNV a SRPŠ Hustopeče nad Bečvou, 1952. S. 22–23.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 669, 680.
- ↑ Stibor, s. 130.
- ↑ LUKÁŠEK, Josef Václav. Jáchym Ondřej hrabě Šlik. První. vyd. Praha: [s.n.], 1913. Dostupné online. S. 12–13.
- ↑ Waldstein 5. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.