Vicente Blasco Ibáñez

španělský spisovatel a politik

Vicente Blasco Ibáñez (29. ledna 1867, Valencie28. ledna 1928, Menton, Francie) byl španělský romanopisec, dramatik a memoárista. Spolu s Emilií Pardo-Bazánovou je hlavním představitelem španělského naturalismu.

Vicente Blasco Ibáñez
Narození29. ledna 1867
Valencie, ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Úmrtí28. ledna 1928 (ve věku 60 let)
Menton, FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníValencijský hřbitov
Povoláníspisovatel, politik, novinář, filmový režisér, romanopisec, scenárista, advokát a básník
Národnostšpanělská
Alma materValencijská univerzita
Žánrromán
Literární hnutínaturalismus
Významná díla Černý pavouk,
Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy,
Krev a písek,
Vinné sklepy
Politická příslušnostAutonomist Republican Union Party
DětiSigfrido Blasco-Ibáñez
Libertad Blasco Ibáñez
Mario Blasco-Ibáñez Blasco
Julio César Blasco-Ibáñez Blasco
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Blasco Ibáñez vystudoval roku 1888 práva na univerzitě ve Valencii, ale advokátskou praxi nevykonával. Věnoval se veřejné a politické činnosti a patřil k čelným představitelům republikánského hnutí a k zásadním odpůrcům monarchismu. V roce 1896 patřil k organizátorům demonstrací ve Valencii namířených proti koloniální válce, kterou vedlo Španělsko na Kubě. Demonstrace vedly k ostrým srážkám protestujících s armádou a v důsledku toho se musel Blasco Ibáñez uchýlit do Itálie. Po návratu domů byl odsouzen ke čtyřem rokům vězení, ale po pár měsících byl propuštěn díky protestům intelektuálů po celé zemi. Roku 1906 obdržel Řád čestné legie. Po roce 1909 se však Blasco Ibáñez politice přestal věnovat a hodně cestoval (například absolvoval přednáškové turné po Jižní Americe). Po několika letech se opět vrátil do Evropy a usadil se v Paříži a později v Nice. Ve Francii také roku 1928 zemřel.

Ve svých dílech projevil Blasco Ibáñez živý smysl pro lokální kolorit rodné Valencie a pro palčivou sociální tematiku. Ovlivněn francouzským naturalismem zobrazil velmi přesvědčivým způsobem některé závažné problémy španělského venkovského i městského prostředí. Hrůzy první světové války pak odsoudil ve svém nejslavnějším románu Los cuatro jinetes del Apocalipsis (Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy) z roku 1916.

Dílo editovat

 
Spisovatelův pomník ve Valencii
 
La araña negra (1892)
  • La araña negra (1892, Černý pavouk), román vyprávějící příběh rodiny španělského šlechtice z počátku 19. století, který úzce souvisí s jezuity,
  • Cuentos valencianos (1893, Valencijské povídky), sbírka povídek,
  • Arroz y tartana (1894, Rýže a dvojkolka), román, česky jako Marná chlouba,
  • Flor de mayo (1895, Májový květ), román,
  • En el país del arte - tres meses en Italia (1896, V zemi umění – tři měsíce v Itálii), cestopis,
  • La Barraca (1898, Chalupa), román,
  • Entre naranjos (1900, Mezi oranžovníky), román,
  • Sónnica la cortesana (1901, Kurtizána Sonnica), historický román z dob Hannibalových,
  • Cañas y barro (1902, Rákos a bláto), román,
  • La catedral (1903, Katedrála), román,
  • El intruso. (1904, Vetřelec), román,
  • La bodega (1905, Vinné sklepy), román zachycující nesnesitelný život zemědělských dělníků v okolí jihošpanělského města Jerezu na přelomu 19. a 20. století a svět těch, co žijí z jejich práce – aristokracie, městské buržoasie a statkářů. Ústředním dějovým motivem knihy je povstání andaluských bezzemků a zemědělských dělníků proti majitelům vinic a latifundistům a proti jejich v podstatě feudálnímu útlaku.
  • La horda (1905, Horda), román,
  • La Maja desnuda (1906, Nahá Maja), psychologický román (česky jako Nahota), odkazující se názvem na slavný obraz Francisca Goy, vypráví příběh chudého muže, který se stane slavným malířem, a líčí jeho dobrodružství s ženami v Římě, Paříži a v Madridu.
  • Sangre y arena (1908, Krev a písek), román z prostředí španělských arén a býčích zápasů, zachycující příběh chudého chlapce, který v zápase s býky odvážným a sebevražedným riskováním a s přispěním štěstí dosáhne závratné kariéry slavného matadora a je zahrnut slávou a penězi, ovšem pouze do chvíle, kdy díky okamžité indispozici zaváhá.
  • Los muertos mandan (1909, Mrtví poroučejí), román,
  • Argentina y sus grandezas (1910, Argentina a její velikost), cestopis,
  • Los argonautas (1914, Argonauti), román,
  • Los cuatro jinetes del Apocalipsis (1916, Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy), román odehrávající se ve Francii v roce 1914 a líčící hrůzné události první světové války pohledem obyvatele neutrální země, který se ale jednoznačně postaví na stranu spojenců proti Německu. Vyprávění líčí osudy dvou spřízněných rodin, které se nakonec zúčastní bojů proti sobě a končí smrtí hlavního hrdiny, kterého zabije jeho německý bratranec. Vzápětí po jeho smrti se na obzoru objeví přízraky čtyř jezdců, kterými jsou Válka, Epidemie, Hladomor a Smrt.
  • Mare Nostrum (1918), válečný román,
  • Los enemigos de la mujer (1919, Nepřátelé žen), válečný román,
  • La Tierra de Todos (1922, Země všech), román z Jižní Ameriky, česky jako Květ černé řeky,
  • El paraíso de las mujeres(1922, Ráj žen, dobrodružný román,
  • La reina Calafia (1923, Královna Calafia), dobrodružný román,
  • La vuelta al mundo de un novelista (1924, Romanopiscova cesta kolem světa), cestopis, tři díly,
  • Alphonse XIII démasqué 1924, Alfons XIII demaskován), publicistika,
  • El papa del mar (1925, Námořský papež), historický román,
  • A los pies de Venus 1926, U nohou Venušiných), historický román z doby Borgiů,
  • El caballero de la Virgen (1929, Rytíř Panny Marie), historický, posmrtně publikovaný román, popisující osudy španělského mořeplavce a conquistadora z konce 15. století Alonsa de Hojedy.
  • En busca del Gran Khan (1929, Hledání Gran Khan), historický román publikovaný posmrtně,
  • El fantasma de las alas de oro (1930, Fantóm se zlatými křídly), dobrodružný román publikovaný posmrtně.

Filmové adaptace editovat

 
Vicente Blasco Ibáñez

Česká vydání editovat

Externí odkazy editovat