Vezikul čili transportní váček nebo membránový váček je relativně malá vnitrobuněčná struktura obklopená fosfolipidovou membránou. Úkolem vezikulů je skladovat a transportovat některé složitější organické látky a také je někdy trávit.

Vezikulární transport v buňce

Vezikuly vznikají exocytózou ven z cytoplazmatické membrány nebo z jiných organelových membrán (například membrány Golgiho aparátu nebo endoplazmatického retikula). Membrány, které takto vznikají a na určitý čas obklopují obsah vezikulu, nakonec často fúzují s jinou membránou nebo se rozpouštějí.

Tvorba váčků a jejich transport editovat

Vezikuly vznikají oddělením z jiné membránové struktury, jako je Golgiho aparát, endoplazmatické retikulum nebo cytoplazmatická membrána.

Výběr molekul nákladu editovat

Do vznikajícího váčku se cíleně shromažďují molekuly nákladu pomocí transmembránového proteinu adaptinu, na kterém jsou navázány proteiny selektivně vážící molekuly nákladu, zvané „receptory nákladu“.

Vytvoření pláště editovat

 
Vznik vezikulu z cytoplazmatické membrány při pinocytóze

Váčky jsou pokryty proteiny, které určí jejich cíl. Klathrinové váčky jsou nejběžnější a nejlépe prozkoumané, přenášejí molekuly mezi Golgiho komplexem a endozomy, Golgiho komplexem a plazmatickou membránou a mezi membránou a endozomy. Jejich odškrcení umožňuje GTPáza dynamin.

Nobelova cena editovat

Za objevy mechanizmu regulujícího vezikulární transport v lidských buňkách obdrželi američtí buněční biologové James E. Rothman a Randy W. Schekman spolu s německým biochemikem Thomasem C. Südhofem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství pro rok 2013.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vesicle (biology) na anglické Wikipedii.

  1. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2013 [online]. Nobel Foundation, 2013-10-07 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články editovat