Otevřít hlavní menu
Bývalí členové posádky americké bitevní lodi USS Missouri (BB-63) na společném snímku krátce po slavnostním obřadu k výročí ukončení 2. světové války, který se konal na palubě této slavné lodi.

Veterán (z latinského vetus neboli starý) je vojenský vysloužilec anebo zvláště vysloužilý účastník nějaké války či bojového tažení. Pro svůj přínos vlasti a její svobodě bývají veteráni obvykle chováni v úctě.

Dnešní pohled na veterány se zrodil v 19. století. V té době se však v češtině pro vysloužilého vojáka používal výraz vysloužilec, nikoli veterán. Obraz vysloužilce, jak jej chápala česká společnost v druhé polovině 19. století, nám ve svém eposu Ve stínu lípy zanechal básník Svatopluk Čech.[1]

Památce válečných veteránů je dnes věnován 11. listopad, který se celosvětově slaví jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice.

DějinyEditovat

Ve starém Římě byli veteráni vysloužilí vojáci, kteří byli propuštěni z armády po 20 letech aktivní služby. Tvořili jakousi zálohu, jež byla v případě války opět povolávána do vojska.

Za napoleonských válek tvořili veteráni Napoleonovu slavnou starou gardu, jejíchž 1000 příslušníků se s ním 1. března 1815 po útěku z Elby vylodilo v zátoce San Juan u Cannes a která se poté proslavila zejména hrdinným odporem v bitvě u Waterloo.

V roce 1865, na konci války Severu proti Jihu, se práv veteránů veřejně zastal americký prezident Abraham Lincoln. Na jejich podporu pak v USA vznikla řada veteránských organizací.

Ve 20. století se o rozvoj veteránské tradice zasloužily zejména obě světové války. Po zkušenostech s kritickým vývojem po 1. světové válce vznikly po skončení 2. světové války ve většině zúčastněných zemí veteránské organizace, jako například Americká legie v USA, jež pomáhaly se začleňováním válečných veteránů do běžného života.

Veteráni v ČeskoslovenskuEditovat

Odhaduje se, že během 1. světové války padlo na bojištích více než 150 000 Čechů.[1] V ruských, italských a francouzských legiích pak sloužilo celkem 100 000 mužů.[2]

Za druhé světové války bojovalo v československých zahraničních jednotkách asi 50 000 lidí. V partyzánských jednotkách v Itálii, v SSSR a na Slovensku a v řadách francouzského podzemního hnutí bojovalo asi 12 000 československých dobrovolníků, z nichž asi 2900 padlo či zůstalo nezvěstných.[2]

Veteráni v NěmeckuEditovat

Veteráni Wehrmachtu a Waffen-SS i jejich vdovy mají nárok na německý důchod.[3] V roce 1998 Německo změnilo své zákony o důchodech, aby se zabránilo jejich vyplácení válečným zločincům. Změna se vztahuje pouze na žádosti o dávky poskytnuté po 13. listopadu 1997.[4] V osmi spolkových zemích Německa v roce 1998 pobíralo 23 501 bývalých příslušníků jednotek SS zvláštní penzi pro takzvané "válečné oběti", kterou od roku 1950 vyplácí západní Německo.[5]

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historie Dne veteránů
  2. a b Čs. obec legionářská – Brožura. www.legionar.org [online]. [cit. 2019-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-26. 
  3. Německo stále vyplácí Belgičany a Brity, kteří za války kolaborovali s nacisty. iDnes.cz [online]. 20. února. Dostupné online. 
  4. Německo vyplácí důchody belgickým kolaborantům a členům jednotek SS. Novinky.cz [online]. 22. února 2019. Dostupné online. 
  5. Měli podíl na hrůzách nacismu, dostávají penzi pro válečné oběti. Německá zpráva šokovala historiky. Aktuálně.cz [online]. 22. listopadu 2016. Dostupné online.