Veterán (voják)
Veterán (z latinského vetus neboli starý) je vojenský vysloužilec anebo zvláště vysloužilý účastník nějaké války či bojového tažení. Pro svůj přínos vlasti a její svobodě bývají veteráni obvykle chováni v úctě.
Dnešní pohled na veterány se zrodil v 19. století. V té době se však v češtině pro vysloužilého vojáka používal výraz vysloužilec, nikoli veterán. Obraz vysloužilce, jak jej chápala česká společnost v druhé polovině 19. století, nám ve svém eposu Ve stínu lípy zanechal básník Svatopluk Čech.[1]
Památce válečných veteránů je dnes věnován 11. listopad, který se celosvětově slaví jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice.
DějinyEditovat
Ve starém Římě byli veteráni vysloužilí vojáci, kteří byli propuštěni z armády po 20 letech aktivní služby. Tvořili jakousi zálohu, jež byla v případě války opět povolávána do vojska.
Za napoleonských válek tvořili veteráni Napoleonovu slavnou starou gardu, jejíchž 1000 příslušníků se s ním 1. března 1815 po útěku z Elby vylodilo v zátoce San Juan u Cannes a která se poté proslavila zejména hrdinným odporem v bitvě u Waterloo.
V roce 1865, na konci války Severu proti Jihu, se práv veteránů veřejně zastal americký prezident Abraham Lincoln. Na jejich podporu pak v USA vznikla řada veteránských organizací.
Ve 20. století se o rozvoj veteránské tradice zasloužily zejména obě světové války. Po zkušenostech s kritickým vývojem po 1. světové válce vznikly po skončení 2. světové války ve většině zúčastněných zemí veteránské organizace, jako například Americká legie v USA, jež pomáhaly se začleňováním válečných veteránů do běžného života.
Veteráni v ČeskoslovenskuEditovat
Odhaduje se, že během 1. světové války padlo na bojištích více než 150 000 Čechů.[1] V ruských, italských a francouzských legiích pak sloužilo celkem 100 000 mužů.[2]
Za druhé světové války bojovalo v československých zahraničních jednotkách asi 50 000 lidí. V partyzánských jednotkách v Itálii, v SSSR a na Slovensku a v řadách francouzského podzemního hnutí bojovalo asi 12 000 československých dobrovolníků, z nichž asi 2900 padlo či zůstalo nezvěstných.[2]
Veteráni v NěmeckuEditovat
Veteráni Wehrmachtu a Waffen-SS i jejich vdovy mají nárok na německý důchod.[3] V roce 1998 Německo změnilo své zákony o důchodech, aby se zabránilo jejich vyplácení válečným zločincům. Změna se vztahuje pouze na žádosti o dávky poskytnuté po 13. listopadu 1997.[4] V osmi spolkových zemích Německa v roce 1998 pobíralo 23 501 bývalých příslušníků jednotek SS zvláštní penzi pro takzvané "válečné oběti", kterou od roku 1950 vyplácí západní Německo.[5]
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu veterán na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Vysloužilci vojenští v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky Sdružení válečných veteránů České republiky
- Oficiální stránky Československé obce legionářské
- Spolek pro vojenská pietní místa o. s.
- Post Bellum
- Paměť národa
ReferenceEditovat
- ↑ a b Historie Dne veteránů
- ↑ a b Čs. obec legionářská – Brožura. www.legionar.org [online]. [cit. 2019-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-26.
- ↑ Německo stále vyplácí Belgičany a Brity, kteří za války kolaborovali s nacisty. iDnes.cz [online]. 20. února. Dostupné online.
- ↑ Německo vyplácí důchody belgickým kolaborantům a členům jednotek SS. Novinky.cz [online]. 22. února 2019. Dostupné online.
- ↑ Měli podíl na hrůzách nacismu, dostávají penzi pro válečné oběti. Německá zpráva šokovala historiky. Aktuálně.cz [online]. 22. listopadu 2016. Dostupné online.
