Vermikompost

způsob kompostování za použití žížal

Vermikompost je způsob rozkladu organického odpadu na použitelnou hmotu s využitím žížal. Vermikompostování je považováno za nejpokročilejší metodu kompostování. Vermikompostování nezahrnuje fázi rozkladu s vysokou teplotou hmoty, té je třeba zabránit. Zpracovaný kompost bez toxických příměsí je použitelný jako hnojivo.

Vermikompost

Podle některých zdrojů vermikompostování odstraňuje patogeny z kompostované hmoty. Stejný zdroj uvádí: „Vermikompost má ve srovnání s klasickým kompostem výrazně lepší vlastnosti. Je bohatý na živiny, ale také obsahuje vysoce kvalitní humus, růstové hormony, enzymy a látky, které jsou schopné chránit rostliny před škůdci a chorobami.[1] Chovy tzv. kalifornských žížal (Eisenia andrei) je třeba uchovávat ve stabilní teplotě od 10 do 30 °C.[2][3]I přes zimu je v malých chovech kalifornských žížal třeba doplňovat potravu.[4]

Vermikompost lze stejně vytvářet s běžným druhem žížala hnojní (Eisenia foetida). Přes zimu je třeba ve venkovních promrzajících nádobách vybrat žížaly a dát je přezimovat do kbelíku se zeminou (do sklepa), nebo vypustit do volné přírody.[5] Rozeznávání obou druhů je obtížné, protože mezidruhové rozdíly mezi Eisenia andrei a Eisenia foetida jsou malé. Dochází často k záměně. Druh Eisenia foetida a Eisenia hortensis jsou běžné evropské druhy a lze je nasbírat.

Jiný vhodný druh žížaly, Lumbricus rubellus, je rovněž použitelný, ale stejně nevhodný pro mělké komposty (přezimování) jako evropské druhy.

Domácí vermikompostérEditovat

Domácí vermikompostér je několikapatrová nádoba určená ke kompostování domácího organického odpadu pomocí žížal. Nejčastěji se využívají kalifornské žížaly pro 2x vyšší apetit než obvyklé žížaly v Česku. 500 g kalifornských žížal by mělo zpracovat 250 g bio odpadu.

Ve vermikompostéru je potřeba udržet stabilní vlhké klima (okolo 20 °C). Proto se nejčastěji umisťuje do bytu, zaskleného balkónu, bytové kóje či sklepa.

Nádoba se skládá z jímky na tzv. žížalí čaj a několika vzájemně prostupnými patry nad jímkou, kde se z bio odpadu stává kompost. Vermikompostér je pak uzavřen víkem s otvory, kudy může do nádob proudit vzduch. Ač ve vermikompostéru probíhá rozklad bioodpadu, standardní vermikompostér vůbec nezapáchá. Jediný problém mohou představovat octomilky. V případě jejich rozšíření stačí přikrýt bioodpad ve vermikompostéru netkanou sítí a jejich výskyt se tak zamezí.

Žížalám je třeba zajistit dostatečný a pravidelný přísun potravy – organického odpadu. Vermikompostér je vcelku jednoduché zařízení, existují různé "udělej si sám" návody na jeho výrobu, nebo si ho lze rovnou zakoupit.

Žížalí čaj versus kompostEditovat

Zahraniční zdroje používají jiné pojmenování než v Česku. Tekutině na dně jímky říkají "worm leachate" a hlíně v patrech říkají "castings", přičemž právě po zpracování tzv. "castings" se vytvoří "worm tea" - tedy žížalí čaj. Tedy tekutina na dně jímky není žížalí čaj.


Nicméně pro hnojení rostlin lze použít oba materiály. Kvalitnější kompost (a z něho vytvořený pravý žížalí čaj) a nebo tekutinu "leachate". Nicméně leachate může obsahovat patogeny v závislosti na kvalitě prostředí v kompostéru a může rostlinám ublížit.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HANČ, Aleš. VERMIKOMPOSTOVÁNÍ BIOODPADŮ (certifikovaná metod ika) [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2013 [cit. 2014-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-15. 
  2. ekovesnice.cz
  3. Vermikompostování: Když se o bioodpad starají vaše žížaly
  4. vermikompostování
  5. Veronica

Externí odkazyEditovat