Velnias (též Velinas, Velns, Vels, Vielona) je baltským bohem podsvětí ctěným Litevci a Lotyši. Jeho pruskou obdobou byl Patollo, mezi další analogické bohy patří především slovanský Veles, severský Ódin a védský Varuna. Po christianizaci byl ztotožněn s Ďáblem a v současné lotyštině znamená velns čerta, který je hloupý a lze jej snadno přelstít.

Jeho jméno souvisí s litevským výrazem véles (sg. véle) „duše“ „stíny mrtvých“. Kromě toho, že byl bohem mrtvých, byl také bohem stád, toto spojení je pro indoevropskou spiritualitu typické a ukazuje jej například lotyšská lidová píseň:

Kdo to zpívá tak nahlas
na vrcholu kopce s hroby ?
Naše sestřička tam zpívá
pasouc krávy duchů zemřelých.[1]

V určitém dny roku byly Velniasovi přinášeny obětiny, aby chránil duše mrtvých. V lidových představách je dále spojován s moudrostí, vodou, tancem a zpěvem. Podle pramenů z 16. století muži obětovali jedno oko, aby získali vědění tohoto boha a stejně jako Veles trestal nemocí, po které viník „zežloutne a přijde nazmar“. Jeho ženou je bohyně čarodějnictví Ragana.

Reference editovat

  1. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 47.