Otevřít hlavní menu
Slovácká búda v Uherském Hradišti
Mapka správního členění Slovenské republiky

Velké Slovensko (slovensky Veľké Slovensko) byla politická koncepce připojení Slovácka a později i dalšího území východní Moravy[1] ke Slovenské republice.[1][2] S myšlenkou přišli východomoravští iredentisté,[1][2] podporovaní Slovenskou republikou a Německem.[1][2][3] Koncepci však odmítlo Německo, které mělo své vlastní plány na poněmčení Moravského Slovácka a nehodlalo se s nikým dělit o strategické území Moravy, které pro něj představovalo most mezi Slezskem a Východní markou.[3] K žádným územním změnám proto nedošlo.

Vývoj a zánikEditovat

S myšlenkou anexe Slovácka Slovenskou republikou přišla poprvé Moravsko-slovenská společnost a později její nástupce, organizace Národopisná Morava. V den obsazení zbytku českých zemí německou armádou (15. března 1939) vydal Jan Uprka a učitel Josef Vávra v Hroznové Lhotě prohlášení o příslušnosti moravských Slováků ke slovenskému národu a suverenitě Slovenské republiky (který byl vyhlášen předchozí den) nad Slováckem.[4] Následující den zaslali Jan Uprka, Josef Vávra a Jan Ryba Adolfu Hitlerovi dopis se žádostí o připojení Slovácka ke Slovenské republice. V dubnu 1939 navíc připravila Národopisná Morava memorandum pro Seyß-Inquarta ve Vídni, kde žádala spojení Moravy s Východní markou.[5]

Národopisnou Moravu a koncept Velkého Slovenska podporovali vedoucí činitelé Slovenské republiky, zejména předseda vlády Vojtech Tuka a ministr obrany Ferdinand Čatloš. Major Cyril Hluchý v generálním štábu slovenské armády byl pověřen úkoly souvisejícími s připojením Slovácka ke Slovenské republice. V Bratislavě vznikla se stejným účelem „Vedecká spoločnosť pre zahraničných Slovákov“. Koncepce Velkého Slovenska získávala v programu slovenské vlády stále širší prostor.[4] Slovenská vláda chtěla získat pod svůj vliv několik set tisíc obyvatel Slovácka, o kterých bylo tvrzeno, že jsou to Slováci.[4]

Vojtech Tuka v říjnu 1940 předal v Berlíně německému ministru zahraničních věcí Joachimu von Ribbentropovi memorandum pro Adolfa Hitlera[2] s požadavkem úpravy hranic mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskou republikou ve prospěch Slovenské republiky. Ke Slovenské republice měla být připojena oblast s městy Hodonín, Kyjov, Strážnice, Veselí nad Moravou, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Otrokovice, Zlín, Hranice, Valašské Meziříčí a Vsetín.[2]

Německo na žádost neodpovědělo, Slovensko ji proto v roce 1941 opakovalo, tentokrát však s ještě většími územními nároky, přesahujícími území Slovácka.[1]

Německo po urgenci slovenské územní požadavky kompletně odmítlo - mělo vlastní plán poněmčení Slovácka[3] prostřednictvím německých jazykových ostrovů.[2] Německo navíc východomoravské iredentisty využívalo jen k narušení české jednoty[1] (do škol v Slovácku bylo namísto spisovné češtiny zaváděno slovácké nářečí,[1] čeští starostové byli vytlačováni ze svých funkcí)[3] a oproti spolupráci s nimi dávalo přednost zajištění klidu v Protektorátu prostřednictvím spolupráce s protektorátní vládou. Samotná Národopisná Morava podle zprávy německých okupačních úřadů v Brně ze září 1939 svůj iredentistický program opustila a jejím cílem bylo již nikoliv spojení se Slovenskou republikou, ale vlastní proněmecká politická koncepce.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g Slováci chtěli získat Slovácko, myšlenka přišla z Moravy
  2. a b c d e f Slováci chtěli za války připojit kus Moravy, Hitler to zatrhl
  3. a b c d e Pasák (1999), str. 288.
  4. a b c Pasák (1999), str. 287.
  5. Josef Vávra a Národopisná Morava. Postavy dubňanského školství. www.ilcik.cz [online]. [cit. 2011-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-25. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat