Veliká Ves (okres Chomutov)

obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji

Obec Veliká Ves (německy Michelsdorf) se nachází v okrese Chomutov, kraj Ústecký. Žije v ní 321[1] obyvatel. Sídlo obecního úřadu se nachází v místní části Podlesice.

Veliká Ves
Domy mezi kostelem a rybníkem
Domy mezi kostelem a rybníkem
Znak obce Veliká VesVlajka obce Veliká Ves
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0422 563412
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Kadaň
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 321 (2020)[1]
Rozloha 17,81 km²
Katastrální území Veliká Ves
Nadmořská výška 275 m n. m.
PSČ 430 03 až 441 01
Počet částí obce 5
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 5
Kontakt
Adresa obecního úřadu Podlesice 53
Veliká Ves
44101 Podbořany
velikavescv@iol.cz
Starosta Bc. Miroslav Ogáseanu
Oficiální web: www.velikaves.cz
Veliká Ves na mapě
Veliká Ves
Veliká Ves
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Německá varianta názvu Michelsdorf je pravděpodobně překladem českého jména, protože slovo michel znamená ve střední horní němčině velký. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Magna villa (1369), v Velikévsi (1490), s vesnicemi Welikau Wsy… (1529), Welkau Wes (1542), Michldorf a Welkau wes (1551), Welikewsy a Michelsdorf (1598), Welkau ves jinak Michlsdorf (1615), Michelsdorf (1787) nebo Michelsdorf (1846).[2]

HistorieEditovat

PravěkEditovat

Krajina v okolí vesnice byla osídlena už v pravěku. Většina archeologických nálezů se koncentruje do prostoru pískovny západně od vesnice, ale řada jich pochází i z dalších míst katastrálního území. V pískovně byl mimo jiné roku 1974 nalezen dvojhrob kultury se šňůrovou keramikou.[3] Na jihozápadním okraji pískovny se nacházelo polykulturní sídliště osídlené v období knovízské, štítarské a laténské kultury. Prozkoumána zde byla jedna laténská polozemnice zapuštěná 80–110 centimetrů do sprašového podloží, knovízské a štítarské zásobní jámy nebo několik pecí a ohnišť.[4]

 
Kostel svatého Jakuba
 
Zvonice

Při systematickém průzkumu Pětipeské pánve v letech 1981–1982 byly nalezeny keramické střepy datované do období kultury řivnáčské, mohylových kultur, kultury knovízské, štítarské, dále z doby halštatské, laténské, římské a hradištní.[5] Výjimečným nálezem z roku 1980 je pohřeb muže považovaného za bojovníka na hřbetu jihozápadně od vesnice. Hrob je približně datován do baalberského období kultury s nálevkovitými poháry. Muž měl lebku deformovanou patrně dlouhodobým nošením kožené přilby s kovovou obroučkou a jedním z milodarů byla amfora s oble hrotitým dnem a tělem obepnutým prstencem s mnoha provrtanými otvory. Tvar amfory je typický pro nádoby michelsberské kultury a je prvním nálezem tohoto typu v Čechách. Je pokládán za doklad kontaktů lokálního obyvatelstva se západními kulturními okruhy.[6]

Středověk a novověkEditovat

První písemná zmínka o Veliké Vsi pochází z roku 1369, kdy vesnice patřila Škopkům z Dubé, kteří v ní měli tvrz. Roku 1402 získala vesnici nebo její část svatovítská kapitula. Příjmy z vesnice využíval sakristián Portulán, který je za poplatek šestnáct kop grošů[7] ročně pronajal na šest let Mikulášovi ze Slupna. Roku 1414 se majitelem Veliké Vsi stal Mikuláš Chudý z Újezda, který ji připojil k hasištejnskému panství, jehož součástí zůstala nejméně do roku 1529.[8] V roce 1561 vesnici získali Šlikové, ale už následujícího roku se vrátila Lobkovicům. Jan Valdemar z Lobkovic poté Velikou Ves připojil k panství Mašťov.[9]

Podle berní ruly z roku 1654 Veliká Ves patřila klášteru augustinánů na Karlově,[9] byť podle Rudolfa Anděla ji řeholníci získali až roku 1660[8] nebo podle podbořanské německojazyčné vlastivědné literatury až roku 1662.[9] Ve vsi v té době žilo pět sedláků, dvanáct chalupníků, jeden zahradník a pět poddaných bez pozemků, z nichž jeden provozoval krčmu. Sedláci měli dohromady šestnáct potahů, devět krav, čtrnáct jalovic, 25 obcí a 34 prasat. Chalupníkům patřilo patnáct potahů, osmnáct krav, patnáct jalovic, 34 obcí, 44 prasat a pět koz. Zahradník choval pouze jednu krávu a dvě prasat, ale bezzemci měli celkem pět krav, dvě jalovice, tři ovce, sedm prasat a tři kozy. Na polích, která měřila 467 strychů, se pěstovala pšenice a žito. Domy ve vsi byly po válce stále ještě ve špatném stavu, a dvě selské a dvě chalupnické usedlosti byly dokonce pusté.[10] Z celkové rozlohy zdejší půdy patřilo 83 strychů k Chrašťanům[9] a užívala je tamní vrchnost.[10]

Augustiniáni si ve vesnici nechali postavit malý zámek, jehož výstavba skončila roku 1762. Měl sloužit jako letní rezidence, ale stavitelé nedovedli původní plány až do konce. Když byl roku 1785 klášter zrušen, připadl jeho majetek náboženskému fondu.[8] O tři roky později Velikou Ves koupil Ignác Schreiter, jehož vnuk prodal panství roku 1890 Richardu Procházkovi.[11]

Devatenácté stoletíEditovat

Veliká Ves je centrem okrajové hnědouhelné pánve přibližně vymezené sousedními vesnicemi. Hlavní uhelná sloj je uložena v hloubce asi padesáti metrů a její mocnost dosahuje maximálně 5,5 metru. Těžba uhlí v malých dolech se zde rozvinula již v první polovině devatenáctého století. Uspokojovala především spotřebu okolních vesnic a průmyslových podniků, protože chyběla dostatečná dopravní infrastruktura, která by umožnila přepravu uhlí ke vzdálenějším odběratelům. Po vybudování železniční trati Kadaň–Vilémov navíc nemohlo zdejší nekvalitní uhlí s vysokým obsahem popela konkurovat výhřevnějšímu uhlí z Mostecka, a většina dolů zanikla.[12]

Mezi Velikou Vsí a Novými Třebčicemi se od šedesátých let devatenáctého století nacházel důl Barbora knížete Salma. Zpočátku se v něm těžilo až 20 00 tun uhlí ročně, ale v důsledku hospodářské krize byl důl uzavřen a v roce 1880 prodán městské spořitelně v Litoměřicích, která zde provoz obnovila až do roku 1885.[13] Důl definitivně zanikl roku 1926 poté, co se stal majetkem státu.[14] Celková produkce dolu se odhaduje na 150 000 tun uhlí. Od poloviny 19. století do počátku dvacátého století jižně od vesnice fungoval důl Michal podnikatele L. Stamma. Pracovalo v něm pět až osm horníků a celková produkce uhlí se odhaduje na 60 000 až 80 000 tun. Od roku 1811[14] provozoval rytíř Adolf Schreiter ze Schwarzenfeldu vrchnostenský důl Ignác, ve kterém bylo do roku 1880 vytěženo padesát tisíc tun uhlí. Čtvrtým významnějším dolem býval Ambrož F. Friedmanna, který od šedesátých let devatenáctého století do roku 1904 vyprodukoval dvacet tisíc tun uhlí.[13] Uhlí v něm těžilo čtyři až pět horníků.[14]

Škola ve vsi bývala pravděpodobně už na konci šestnáctého století.[9] V roce 1877 byla rozšířena na dvojtřídní. Školní budova přestala dostačovat, a proto byla roku 1894 postavena nová.[14] Místní učitel Franz Siegl se v době okolo poloviny devatenáctého století zasloužil o rozšíření ovocnářství v regionu.[15]

Novodobé dějinyEditovat

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo k úpadku dolování. Opět převládl zemědělský charakter vesnice a začalo ubývat obyvatel. Majitelem zdejšího velkostatku se zámkem se roku 1896 stal Jaroslav Kose z Prahy, který jej koupil za 194 tisíc zlatých.[14] Posledním soukromým majitelem byl od roku 1920 Josef Zahn. Statek mu patřil až do konce druhé světové války, kdy jeho správu převzal Josef Solanský. Většina menších statků byla přidělena volyňským Čechům, kteří se roku 1952 spojili do jednotného zemědělského družstva Veliká Ves. Velkostatek byl o tři roky dříve začleněn do státního statku Krásný Dvůr. Družstvo mělo 22 členů a obhospodařovávalo 155 hektarů půdy, ale později bylo také zapojeno do státního statku, který ve Veliké Vsi vybudoval teletník, výrobnu tvarovaných krmiv, zámečnickou dílnu a další provozní budovy.[15] Ředitelství statku sídlilo v zámecké budově, ale roku 1975 bylo sloučeno s ředitelství státního statku Radonice.[16]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 274 obyvatel (z toho 126 mužů), kteří byli kromě tří Čechoslováků německé národnosti a všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 219 obyvatel: pět Čechoslováků a 214 Němců. S výjimkou jednoho evangelíka byli římskými katolíky.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[19][20]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 258 316 277 300 260 274 219 107 96 96 77 57 38 49
Domy 42 45 47 49 49 48 49 49 88 22 23 20 23 24
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Nové Třebčice a Široké Třebčice.

Obecní správaEditovat

Po zrušení poddanství se Veliká Ves roku 1850 stala samostatnou obcí.[14] Až do roku 1960 patřila do okresu Podbořany, ale při reformě územní správy byla od roku 1961 začleněna do okresu Chomutov. Od stejného roku k Veliké Vsi patří části obce Nové Třebčice, Podlesice, Široké Třebčice a Vitčice.[21]

Místní národní výbor do roku 1986 úřadoval v zámecké budově, ale poté se přestěhoval do bývalé školy v Podlesicích. Jeho prvním předsedou byl Josef Solanský.[15]

PamětihodnostiEditovat

 
Zámek
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Veliké Vsi (okres Chomutov).

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 519. 
  3. SMRŽ, Zdeněk. Veliká Ves. Výzkumy v Čechách. 1974. Archeologický ústav ČSAV Praha, 1977, s. 233. Dostupné online [PDF online, cit. 2020-10-25]. 
  4. SMRŽ, Zdeněk; ČERNÁ, Eva. Veliká Ves. Výzkumy v Čechách. 1975. Archeologický ústav ČSAV Praha, 1978, s. 97–98. Dostupné online [PDF online, cit. 2020-10-25]. 
  5. DOBEŠ, Miroslav. Veliká Ves. Výzkumy v Čechách. 1990–1992. Archeologický ústav Praha, 1995, s. 373–374. Dostupné online [PDF online, cit. 2020-10-25]. ISBN 80-901934-2-0. 
  6. SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana; SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 428 s. ISBN 80-7277-115-9. Heslo Veliká Ves, s. 383–384. 
  7. BINTEROVÁ, Zdena. Veliká Ves. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 64 s. ISBN 80-239-4165-8. Kapitola Veliká Ves, s. 5. Dále jen Binterová (2001). 
  8. a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Veliká Ves – zámek, s. 497–498. 
  9. a b c d e Binterová (2001), s. 6.
  10. a b Binterová (2001), s. 7.
  11. Binterová (2001), s. 8.
  12. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 99, 156. Dále jen Dějiny hornictví na Chomutovsku. 
  13. a b Dějiny hornictví na Chomutovsku, s. 156, 157
  14. a b c d e f Binterová (2001), s. 9.
  15. a b c Binterová (2001), s. 10.
  16. Binterová (2001), s. 11.
  17. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 254. 
  18. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 265. 
  19. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  20. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  21. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 380, 435, 563, 606, 624. Dostupné online. 
  22. Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Veliká Ves, s. 252–254. 
  23. Zvonice zvonice u kostela sv. Jakuba [online]. Hrady.cz, 2011-08-11 [cit. 2015-11-09]. Dostupné online. 
  24. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Veliká Ves, s. 193. 

Externí odkazyEditovat