Velbloud uchem jehly (film, 1936)

československý film z roku 1936

Velbloud uchem jehly je česká filmová komedie režisérů Huga Haase a Otakara Vávry z roku 1936 natočená podle stejnojmenné divadelní hry Františka Langera.

Velbloud uchem jehly
Základní informace
Původní názevVelbloud uchem jehly
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka88 min.
Žánrkomedie
PředlohaVelbloud uchem jehly
Scénář a režieHugo Haas
Otakar Vávra
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleHugo Haas, Antonie Nedošinská, Jiřina Štěpničková, Rudolf Deyl starší, Pavel Herbert, Oldřich Nový, Eduard Blažek, Růžena Šlemrová, Adina Mandlová, Jindřich Plachta, František Roland, Jan Pivec, Božena Šustrová, Josef Gruss, Jarmila Švabíková, Lída Otáhalová, Svatopluk Beneš, Jiří Vasmut, Jan W. Speerger, Milada Smolíková, Ella Poznerová, a další.
HudbaJulius Kalaš
KameraFerdinand Pečenka
StřihJan Kohout
Výroba a distribuce
Premiéra19. ledna 1937
Velbloud uchem jehly na FPČSFDKinoboxuIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tvůrci editovat

Postavy editovat

Hugo Haas Josef Pešta, žebrák
Antonie Nedošinská Aloisie Peštová
Jiřina Štěpničková Zuzka, jejich dcera
Rudolf Deyl Adolf Vilím, továrník
Pavel Herbert Aleš Vilím („Alík“), jeho syn
Oldřich Nový Alfons, sluha Alíkův
Růžena Šlemrová Štěpánová, majitelka továrny
Adina Mandlová Nina, její dcera
Jan Pivec Fred Krupička, závodník
Jindřich Plachta Pavel Bezchyba, rada
Ella Poznerová herečka z filmu Cesta do ráje
Josef Gruss Otto
Milada Smolíková mlékařka
Jarmila Švabíková členka Společenského klubu
František Roland Ignác Andrejs, ředitel
Svatopluk Beneš člen Společenského klubu
Jan W. Speerger mlékař
Jiří Vasmut vrátný v továrně
Lída Otáhalová členka Společenského klubu
Jan Šebor člen Společenského klubu
Eduard Blažek tajemník
Marie Ježková trafikantka

Děj editovat

Továrník Adolf Vilím je majitelem továrny na čokoládu. Jeho synovi Alešovi, zvanému „Alík“ je 28 let, je značně rozmazlený a nemá zájem o továrnu. Volný čas tráví v klubu s dalšími přáteli ze „zlaté mládeže“. Továrník Vilím se domnívá, že by pomohlo jedině jej výhodně oženit.

Otec by jej proto rád oženil s Ninou Štěpánovou, jejíž matka je také majitelkou továrny na čokoládu. Vilím by rád spojil majetek, Štěpánová by se ráda zbavila konkurence. Nina však obdivuje automobilového závodníka Freda, kterého zná z klubu.

Otec Vilím ohlásí jejich zasnoubení a nechá natisknout oznámení.

Továrnice Štěpánová se ráda věnuje dobročinné činnosti. Připravuje se na návštěvu chudých rodin a chce, aby Alík a Nina ji doprovodili.

Aloisie Peštová je manželkou Josefa Pešty, který se živí žebráním. Vychovávají dceru Zuzku, která byla prodavačkou v obchodě, ale je již dva měsíce bez práce. Rodina bydlí ve sklepním bytě v domě pro chudé. Zusku měla Peštová, když byla mladá a zamiloval se do ní jeden nóbl pán, který ji však poté nechal, ale dal jí na odchodnou tři stovky.

Peštová posílá svého muže do ulic. Je vybavený dvěma holemi a má za úkol upadnout před nějakým bohatým člověkem, který by se snad mohl slitovat, přivést Peštu domů a dát rodině nějaké peníze až uvidí, v jaké bídě žijí.

Peštová v očekávání možné vzácné návštěvy upraví mezitím domácnost tak, aby zdůraznila jejich bídu. Má to vyčtené z románu „Soví zámeček“, kde se píše o tom, jak hodní a chudí lidé ke štěstí přišli. Píše se tam, že bída má být čistá a studená, aby v ní dobročinné panstvo našlo zalíbení. Pešta má šťastný den, upadne před továrnicí Štěpánovou, Alíkem, Bezchybou a Andrejsem, kteří se zrovna fotografují s nějakou chudou rodinou, kterou přišli v rámci dobročinnosti navštívit.

Peštu přivedou domů. Štěpánová nechá Peštové poukázku na peníze z dobročinného spolku, Alík dá Peštovi stovku a na stole nechá dalších tisíc korun. Alíkovi se zalíbí dcera Peštových, Zuzka, která zrovna přišla domů. Při odchodu ji podá lístek se žádostí o schůzku. Když se Zuska ujistí, že by se Alík nestyděl ani za ní, ani za jejich rodinu a domácnost, souhlasí. Alík jí před odchodem políbí ruku. Zuzka je překvapená a radostná, stalo se jí to poprvé v životě.

Zuzce se Alík líbí, má modré hodné oči a bílé zdravé zuby, moc nemluví. Matka ji varuje, aby nedopadla jako ona a radí ji držet se raději mužů své společenské úrovně.

Alík znovu přijde k Peštovým, ověšen dárky. Pro Peštu je to jako Štědrý den, jak se vyjádří. Zuzce donesl Alík šaty, ta se převlékne a pak oba vyrazí Alíkovým autem do města. Celý dům je v oknech a pozoruje je. Nejdříve jdou do biografu na film „Cesta do ráje“. Sedí v loži, Zuzka je zklamaná, že jí Alík nepolíbil. Pak jdou do Společenského klubu. Zuzka se tam mezi „zlatou mládeží“ cítí celá nesvá. Matka se o ni doma bojí, a když se v noci Zuzka vrátí, matka jí dá na zadek plácačkou na koberce.

Do klubu chodí také automobilový závodník Fred a také Nina, dcera továrnice Štěpánové. Alík jí představí Zuzku jako svoji sekretářku. Nina se diví, že má sekretářku. Alík tedy Zuzku do této funkce druhý den skutečně angažuje.

Ředitel Andrejs a rada Bezchyba vyprávějí Zuzce o Alíkovi jako o „božím dřevě“, líném a zhýčkaném darmošlapovi, který je degenerovaný – má strnulé zřítelnice, usmívá se bez příčiny a píchá ho v hlavě.

V kanceláři objeví Zuzka na stole ohlášku zasnoubení Alíka s Ninou. Je zklamaná a řekne to Alíkovi. Ten oznámení roztrhá. Zuzka však s ním začne mluvit už pouze komisně. A řekne mu do očí, že je „bulíček“, neschopný pracovat, líný a degenerovaný a pozoruje ho, aby si ověřila, zda je pravda to, co jí vyprávěli předtím staří páni Andrejs s Bezchybou.

Alík se následně rozhodne začít skutečně pracovat. Jeho otec tomu nevěří a má obavu, zda není syn nemocný. Jednou se Zuzka Alíka zeptá, proč je Vilímova čokoláda nejlepší, jak se říká v reklamním sloganu, ale Alík to není schopen vysvětlit. Je celý v rozpacích, což jej přiměje ještě k většímu pracovnímu úsilí, dokonce se vydá i do provozu.

Andrejs s Bezchybou si Zuzku oblíbili, nosí ji každý den každý kytici květin.

Peštová jednou zjistí, že ve městě je k pronájmu mlékárna, to by byl její sen. Ředitel Andrejs zajistí, aby matka Peštová mlékárnu dostala do pronájmu.

Když továrnice Štěpánová vidí, že Alík ochladl ve vztahu k její dceři, vydají se za továrníkem Vilímem do kanceláře. V jedné z kanceláří narazí také na Zuzku. Řeknou jí, že není placená, ale že si ji Alík vydržuje. Do kanceláře přijde i Alík a Zuzce se za slova Štěpánové omluví. Ona jej začne líbat, on ji nabídne sňatek. Štěpánová s Ninou se urazí a odejdou. Řeknou továrníkovi Vilímovi, že budou muset zrušit zasnoubení. Ten jde za Zuzkou, že ona musí z firmy odejít.

Pešta se vydá do továrny za továrníkem Vilímem zeptat se, co mu jeho dcera udělala, že ji propustili. Vilím jej vykáže. Andrejs a Bezchyba Zuzku u továrníka obhajují, že naučila Alíka pracovat a dodala mu energii, takže teď už ví, co chce.

V novinách se objeví inzerát, že Zuzana Peštová a Aleš Vilím otevírají „novou reformní mlékárnu“. Andrejs s Bezchybou tam přijdou na návštěvu, Zuzka je za pultem a Alík obsluhuje hosty a myje nádobí.

Nina nechá napsat Alíkovi dopis, aby přišel do klubu za kamarády na čaj na rozloučenou. Ten nechce, ale Zuzka jej přesvědčí. Peštová říká Zuzce, že se Alík k ní určitě už nevrátí. Zuzka Alíkovi před cestou do klubu složila do kapsičky saka místo kapesníčku dětskou košilku.

Nina se snaží Alíka v klubu ještě získat nazpět, oba hodně popíjejí. Matce Niny, která je v klubu také, se zdá, že vše bude opět v pořádku. Zavolá to továrníkovi Vilímovi. Alík v jednu chvíli převrhne omylem skleničku na šaty Niny a když se je pak snaží vyčistit, vytáhne z kapsičky místo kapesníku dětskou košilku. Všichni se mu smějí, Alík z klubu uteče.

Do cukrárny mezitím dorazil továrník Vilím se sdělením Peštovým, že se jeho syn už k Zuzce nevrátí. Peštová to čekala. Po chvilce se však ve dveřích objeví Alík. Jde k Zuzce, že je zpět. Otci řekne, že si Zuzku vezme. Tomu se to moc nelíbí, ale nakonec je rád, že se jim narodí dítě a doufá, že bude po dědečkovi.

Citát editovat

To se ještě nestalo, aby takový pán si vzal chudou holku. To spíš velbloud projde uchem jehly, jak to stojí v Bibli.
— Aloisie Peštová, matka Zuzky [1]

Zajímavost editovat

  • Úsloví „velbloud uchem jehly“ vychází z Bible (Evangelium podle Marka – 10. kapitola, verš č. 25) „Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Význam tohoto biblického přirovnání je zřejmý – je jím míněna nepravděpodobná, nemožná věc. [2]
  • Již v roce 1926, tři roky po jevištním uvedení hry, natočil němý film téhož jména Karel Lamač. V roli Pešty tehdy vystoupil Jan W. Speerger, v roli jeho manželky Betty Kysilková a Anny Ondráková ve dvojroli Zuzky (dcera Pešty) a Lily (snoubenka Alíka). Továrníkova syna Alíka ztvárnil sám režisér a autor scénáře Karel Lamač. [3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Při čtení knihy „Soví zámeček“ a poté, co se kolem její dcery Zusky začal točit Alík, syn továrníka Vilíma
  2. Český rozhlas: Česky a hezky (Původ úsloví „Velbloud uchem jehly“ (19. května 2015): https://www.rozhlas.cz/cesky/puvoduslovi/_zprava/velbloud-uchem-jehly--1580835
  3. Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 18981930, Orbis, Praha, 1956, str. 229

Literatura editovat

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 18981930, Orbis, Praha, 1956, str. 229, foto 436-8, 553
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 112, 146, 275, foto 283, 284

Externí odkazy editovat