Otevřít hlavní menu

Velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus též Camelus ferus; známý také jako drabař) je velký savec, kriticky ohrožený v přírodě a spolu s velbloudem jednohrbým (Camelus dromedarius) jediný zástupce rodu Velbloud (Camelus); řadíme ho do čeledi velbloudovitých (Camelidae).

Jak číst taxoboxVelbloud dvouhrbý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Podkmen Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída Savci (Mammalia)
Řád Sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád Velbloudi (Tylopoda)
Čeleď Velbloudovití (Carnelidae)
Rod Velbloud (Camelus)
Binomické jméno
Camelus bactrianus
Linné, 1758
Rozšíření drabaře
Rozšíření drabaře
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Základní informaceEditovat

PopisEditovat

 
Velbloudi určení k jízdě, Čína

Velbloud dvouhrbý je celkově mohutnější než jeho příbuzný velbloud jednohrbý. Stejně jako všichni velbloudovití má i drabař vyvinuté pouze dva prsty, jejichž kosti směřují do stran a vytvářejí oporu pro široké a ploché nášlapné mozoly. Každý prst nese na horním okraji plochý pazneht. To umožňuje velbloudovi mimo jiné i chůzi po sypké písčité půdě, do které by se klasicky utvářená kopyta hluboko bořila.

Velbloud dvouhrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama, delším krkem, které měří na délku 220 - 350 cm a na výšku v kohoutku 190 - 230 cm. Jeho hmotnost se pohybuje nejčastěji od 450 do 650 kg, ale může přesáhnout i 670 kg. Má poměrně malou hlavu s prodlouženými nozdrami, které přečnívají nad horní mohutný, krátce osrstěný a rozštěpený pysk. Rostliny trhají pomocí dlouhých spodních řezáků, které směřují dopředu a pohybují se proti bezzubé horní části. Jeho největší charakteristikou jsou dva hrby. Před vniknutím rozvířeného písku do očí ho chrání silné řasy a podobný účel mají i jeho štěrbinové, uzavíratelné a směrem nahoru posunuté nozdry, které také zabraňují většímu úniku vodních par z těla. Jeho další charakteristikou je jeho pohyb, jelikož zvedá jak při chůzi nebo běhu obě pravé nebo levé nohy najednou, což se projevuje kolébavou chůzí.

Jedním z důvodů pro chov tohoto savce je také jeho velice kvalitní jemná a v zimě hustá srst, která je na některých místech dlouhá až 25 cm (například na krku). Když po zimě velbloud líná, jeho srst mu vypadává ve velkých chuchvalcích.

Rozšíření a způsob životaEditovat

Velbloud dvouhrbý se vyskytuje ve Střední Asii a to konkrétně v Číně a Mongolsku. Obývá nehostinné stepi a polopouště v nadmořské výšce 1500 až 2000 m n. m., kde teploty vystupují k 50 °C v létě a v zimě klesají na - 25 °C. Na tyto drsné podmínky je velbloud dvouhrbý vybaven několika nápadnými adaptacemi. Dokáže přečkat dlouhé období bez pití, vlastnost souvisí se schopností vázat v organismu vodu. Drabaři však nezadržují vodu v hrbech (jak se někdy mylně uvádí), ale ve vystélce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Další vlhkost je absorbována z trusu. Kromě toho klesá velbloudům v noci tělesná teplota a během dne zvolna stoupá, takže se zvířata nemusejí potit, aby se ochladila. Jejich metabolismus překoná až 20% úbytek vody v těle (člověka při 12% čeká smrt). Velbloud dvouhrbý neboli drabař byl sice zdomácněn, ale nerozšířil se hodně mimo svůj původní areál, jako je tomu u velblouda jednohrbého (dromedára). Divoce žije jen malý počet velbloudů v poušti Gobi, a ani v jejich případě není vyloučeno křížení s domácími zvířaty.

 
Velbloudice s mládětem v Zoo Praha

Drabaři žijí ve stádech čítajících až třicet kusů a vedenými pokaždé jedním starým samcem. V období říje spolu samci často svádějí o samice urputné souboje, které málokdy končí smrtí.

Velbloudí jídelníček tvoří doslova jakékoliv rostliny včetně trávy, listy stromů a keřů a drobných bylin i trnitými keři rostoucí v suchých oblastech. Také jako jediný savec dokáže pít slanou vodu.[zdroj?]

Po 370 až 440 dnech (asi po 13měsíční) březosti rodí samice jediné mládě, které je aktivnější do 24 hodin, ale občas musí být i po několika dní matkou podpíráno. Saje asi rok a samice pohlavně dospívají za 3 - 4 roky, samci za 5 - 6 let.

Dosahují rychlosti 20 km/h.[1]

OchranaEditovat

Velbloud dvouhrbý je na tom co do počtu o něco lépe, než jeho příbuzný dromedár, který je ve volné přírodě prakticky vyhuben. Předpokládá se, že v poušti Gobi žije jen několik málo stovek divokých velbloudů dvouhrbých (odhad je 500 - 1000 kusů). Proto byl tento druh zařazen do seznamu zvířat ohrožených vyhubením. V domácích chovech je zhruba 1,5 miliónu velbloudů dvouhrbých a zde se chovají především pro srst, jako dopravní prostředek nebo k převážení těžkých nákladů. Chov pro maso ani mléko se nevyplácí, porážejí se většinou jen nemocná nebo přestárlá zvířata a dojení velbloudic má jen lokální význam. Od poloviny 20. století, kdy začaly být v zemích Centrální Asie zaváděny terénní a nákladní automobily, počet chovaných velbloudů pomalu klesá, protože ztrácejí uplatnění v dopravě.

Chov v zooEditovat

V zoo je chována divoká forma velblouda dvouhrbého. V Evropě je chován v přibližně 350 zoo.[2] V Česku jsou tito velbloudi chováni ve většině zoologických zahrad. Jsou chováni častěji než velbloudi jednohrbí, protože lépe snášejí českou zimu a mají také většinou klidnější povahu. Většina zahrad, v nichž jsou chováni, tento druh také rozmnožuje.

Ze zoo sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad se jedná o tyto instituce[3][4]:

Kromě několika menších zoo zařízení jsou také chováni v dalších českých licencovaných zoo[2]:

Chov v Zoo PrahaEditovat

První velbloud dvouhrbý byl přivezen do Zoo Praha rok po otevření zoo – v roce 1932. Přes neúplnost záznamů je jisté, že v průběhu 50. let 20. století prošlo zoo mnoho druhů zvířat skrze tehdejší rozsáhlé transporty (z tehdejšího Sovětského svazu do západní Evropy). To platí také o velbloudech dvouhrbých. První mládě přišlo na svět již v roce 1934.[5] Jednou z tváří kampaně Seznamte se! se v roce 2013 stal velbloudí samec Jepe. Narodil se v roce 2002 v Dánsku, v Zoo Aalborg. V roce 2003 pak byl přivezen do Zoo Praha, kde prožil 14 let a stal se otcem více než 15 mláďat.[6] V roce 2017 zamířil do Zoo Tábor.[7] V Praze jej nahradil nový samec. Ke konci roku 2017 byl chován společně se třemi samicemi.[3]

Velbloudi jsou k vidění v horní části zoo v rámci expozičního celku Pláně.[5]

V roce 2018 se Zoo Praha zapojila do ochrany divokých velbloudů dvouhrbých v Mongolsku, a to v návaznosti na dosavadní tamní aktivity v čele s projektem Návrat divokých koní.[8]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online. 
  2. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. 
  3. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  4. Velbloud dvouhrbý domácí | ZOO Chleby. www.zoochleby.cz [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. 
  5. a b Velbloud dvouhrbý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. 
  6. Velbloud dvouhrbý – Jepe. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (česky) 
  7. DINTAR, Jiří. Táborská zoo představí svůj nový přírůstek. taborsky.denik.cz. 2017-03-30. Dostupné online [cit. 2019-02-15]. (česky) 
  8. Pomoc ve Velké Gobi A. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat