Otevřít hlavní menu
Vedžahorresnet
v hieroglyfickém zápisu
G43U28G5M24n
t
pr

Vedžahorresnet (v překladu z egyptštiny „Kéž prospívá (bůh) Hor z Jižní svatyně“;[1] zemřel kolem roku 509 nebo 517 př. n. l.[2][3]) byl vojenský velitel a hodnostář ve starověkém Egyptě v období závěru 26. a počátku 27. dynastie. Narodil se v rodině kněze[4] ve městě Saunilské deltě, které v té době bylo sídlem vlády. Po bitvě u Pelúsia, v jejímž důsledku došlo k pádu 26. dynastie a k obsazení Egypta Peršany, se podle svého historicky významného životopisu stal jednou z hlavních opor nového režimu a představitelem jeho politiky respektování alespoň části domácí elity.[5] V pozdější době byl pokládán za významného mudrce. Jeho architektonicky jedinečná hrobka[6]Abúsíru, reprezentující unikátní typ šachtových hrobek, byla objevena a prozkoumána Českým egyptologickým ústavem.

Vedžahorresnet
Vedžahorresnetova naoformní socha popsaná životopisným nápisem
Vedžahorresnetova naoformní socha popsaná životopisným nápisem
Narození 6. století př. n. l.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vedžahorresnetova naoformní socha popsaná životopisným nápisem

Vedžahorresnet byl za vlády Ahmose II. a Psammetika III. kromě jiných úřadů také velitelem řeckých žoldnéřů v Egyptě a velitelem vojenských i obchodních královských lodí spojených s Byblem.[5][3] Nepochybně se účastnil bojů proti Peršanům, které v této době musely zahrnovat i námořní aktivity.[4] Další okolnosti Vedžahorresnetovy kariéry nejsou známy; jisté je pouze to, že po obsazení Egypta dobyvateli se stal „společníkem krále“ a dozorcem paláce – snad tedy zodpovídal za výběr zaměstnanců pracujících pro novou vládu.[4]

Později získal titul vrchního lékaře Horního a Dolního Egypta. Není jasné, jaký byl jeho přesný význam; pravděpodobně měl tento úřad vztah ke státním financím a podobal se úřadu kancléře.[3] Český egyptolog Ladislav Bareš se ovšem domnívá, že se mohl vztahovat jen k osobnímu postavení nositele jako favorita perského panovníka, protože osobní lékaři byli obvykle svým vládcům blízcí.[5] Každopádně vyjadřuje skutečnost, že se Vedžahorresnet stal pravděpodobně nejbližším egyptským spolupracovníkem krále Kambýsa: seznámil jej s domácími zvyklostni a náboženskými tradicemi[5][7] a sestavil pro něj a jeho nástupce Dareia I. tradiční faraonskou titulaturu.[8] Řada tvrzení, která se v autobiobrafii objevují a která zdůrazňují Vedžahorresnetův vliv na krále a na politické události, nepochybně může být připsána spíše soudobým pravidlům literárního žánru životopisu než skutečnosti,[7][9] nicméně o historickém podkladu podstatných z nich není třeba pochybovat.[9][8] Vedžahorresnet zdůrazňuje především svou zásluhu na obnově města Sau, zejména tamního chrámu bohyně Neity a Domu života, a pomoc místním obyvatelům a kněžím, jimž se snažil zmírnit následky perské okupace.[9][10]

Vedžahorresnetův životopisný nápis je porušen v místě, kde se uvádí, že byl povolán Dareiem I. do Persie, aby zde pomohl s egyptským vojskem potlačit místní povstání; z toho někteří badatelé vyvozují závěr, že mohl zemřít a být pohřben mimo Egypt. Žádný přesvědčivý důkaz pro to ovšem neexistuje a není jasné, zda jeho hrobka v Abúsíru byla skutečně použita nebo zda je pouhým kenotafem.[11][3] O Vedžahorresnetově významném postavení a zvláštní úctě k němu ovšem svědčí, že jeho hrobka se podle všeho stala centrem samostatného pohřebiště na lokalitě,[2] dlouho po své smrti byl pokládán za významného mudrce a v Mennoferu byl pěstován jeho kult.[3][1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 84. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  2. a b BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 85. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  3. a b c d e VERNER, Miroslav. Objevování starého Egypta : půlstoletí českých egyptologických výzkumů ve stínu pyramid. Praha–Litomyšl: Paseka, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7185-896-6. S. 321n. 
  4. a b c WILKINSON, Toby H. A. Lidé starého Egypta. Překlad Hana Navrátilová a Renata Landgráfová. Praha: Mladá fronta, 2008. 336 s. ISBN 978-80-204-1819-7. S. 306n. 
  5. a b c d BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 82n. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  6. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 492. 
  7. a b TRIGGER, Bruce Graham, et al. Starověký Egypt: dějiny společnosti. Překlad Renata Landgráfová, Jana Mynářová. Praha: Volvox Globator, 2005. 451 s. ISBN 80-7207-535-7. S. 277n. 
  8. a b BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 88. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  9. a b c BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 83. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  10. VACHALA, Břetislav. Abúsír: Staroegyptské královské pohřebiště. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2006. 117 s. ISBN 80-7204-399-4, 80-210-3735-0, 80-86258-61-0. S. 80. 
  11. VERNER, Miroslav. Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni : Abúsír. Praha: Academia, 1994. 247 s. ISBN 80-200-0507-2. S. 205n. 

LiteraturaEditovat