Veřovice

obec v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji

Veřovice (německy Wernersdorf,[2] Wernsdorf[3] či Warnsdorf) jsou obec ležící v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji, na severním úpatí Veřovických vrchů, a zhruba 7 až 9 km západně od Frenštátu pod Radhoštěm a 13 km severovýchodně od Valašského Meziříčí. Obec leží zároveň na jižní hranici Moravskoslezského kraje se Zlínským krajem. V obci v současné době žije přibližně 2 000[1] obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 1655 ha. První přímá písemná zmínka o obci pochází z roku 1411, některé zdroje však uvádí roku 1293. Obec byla po většinu historie česká, katolická a nebyla přímou součástí jiné obce.

Veřovice
Pohled na Veřovice od jihu
Pohled na Veřovice od jihu
Znak obce VeřoviceVlajka obce Veřovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0804 500259
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Frenštát pod Radhoštěm
Okres (LAU 1) Nový Jičín (CZ0804)
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 986 (2020)[1]
Rozloha 16,57 km²
Katastrální území Veřovice
Nadmořská výška 422 m n. m.
PSČ 742 73
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Veřovice 670
742 73 Veřovice
obecni.urad@verovice.cz
Starosta Martin Fojtík (ČSSD)
Oficiální web: www.verovice.cz
Úřední web: www.verovice.cz
Veřovice
Veřovice
Další údaje
Kód části obce 180360
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie obceEditovat

Vznik obceEditovat

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1411, kdy Veřovice připadaly pánům z Kravař jako součást štramberského panství. V oné zmínce z roku 1411 je pojednáno o situaci, kdy Lacek I. z Kravař na Štramberce a Helfštýně pustil Veřovicím a dalším sousedním osadám tzv. odúmrť. Tím se obec staly oficiální součástí Štramberského panství, čítajícího tehdy 16 vesnic. Na tomto latinském dokumentu se vyskytuje označení Wiernierzowicz.[4]. Již před tímto aktem se údajně jistý putující lokátor Werner se svou skupinou rozhodl usídlit v údolí nazývaném v Potokách, blízko pramene říčky Sedlničky. Dle jména Wernera pak pochází i pojmenování obce[5]. Historik Wolny tvrdí, že Veřovice mohly vzniknout již po roce 1312, kdy pánové z Kravař začali s moravskou expanzí a vedle získávání nových sídel zakládali i sídla nová.[6]

S omezenou pravděpodobností lze říci, že osídlení na dnešním území obce existovalo ještě dříve. Jindřich z Příbora a ze Šorštějna vydal 7. října 1293 fojtu Hermanovi privilegium na vysázení vsi Lichnova, který je dnes severovýchodním sousedem obce. V tomto dokumentu bylo uvedeno, že obec Lichnov by měl a vzniknout vymýcením části lesa, a to od potoka Lubina až do Wernyrzovských mezí, což by geograficky skutečně odpovídalo i dnešnímu rozdělení. Originál listiny se ale nedochoval. Existovalo potvrzení výsady Jindřicha z Příbora a Šorštejna z roku 1539, avšak i z něj existuje jen nedatovaný opis[7].

Veřovice vznikly jako lánová lesní ves s předpokladem vyššího počtu obyvatel, kteří se zapojí na vymýcení a zďáření hustého lesa, který tehdy hustě pokrýval území i široké okolí. Noví usedlíci na území obce byli osvobozeni od robot a dávek, po uplynutí této lhůty již však museli konat stanové povinnosti vůči panství. Největší práva měl od počátku založení obce tzv. fojt, jimž se jako první stal lokátor Werner[8].

Nejstarší historie obceEditovat

Demografické složení obce bylo již od počátku složeno z Čechů. V nejbližším okolí obce se ale nacházela města i obce téměř ryze německá. Nejstarší dějiny obce se odráží v dějinách Štramberského panství, jehož součástí obec byla.

Roku 1434 vymírá celá fulnecko-novojická větev pánů z Kravař po meči. Štramberské panství tak v důsledku dědictví přechází na Ctibora z Cimburka[9]. Panství po vymření kravařské větve oplývalo nejen rozsáhlými pozemky, ale i vysokými dluhy, a to i za vlády Ctibora. Ještě téhož roku Ctiborovi věřitelé prodávají štramberské panství včetně obce Veřovice Janu Puklicovi z Pozořic. Součástí této transakce jsou i osady Mořkov, Hodslavice, Rohlina (zaniklá osada u Hodslavic), Bludovice a Žilina u Nového Jičína.

Během puklického vlastnictví štramberského panství, do kteréhož Veřovice toho času spadaly, se kraji nadále nedařilo. Panovala zde bída a řádilo zde loupežnictví. 12. ledna 1437 získal štramberské panství od Jana Puklice z Pozořic dědictvím jeho syn a husitský hejtman Vilém Puklice z Pozořic, společně s bratrem Bočkem, který je do spoluvlády zapojen až v roce 1440[9]. Po Vilémově smrti v roce 1441 panství spadá postupně na Bočka Puklice z Pozořic, a v letech 1463-1464 získává panství Vilémův synovec Burian Poklice z Pozořic, známý svými loupežnickými výpady po kraji, které zastavil až Jiří z Poděbrad. V roce 1471 bylo štramberské panství včetně Veřovic prodáno Burianem Jindřichu Černohorskému z Boskovic a jeho bratrům. Po Jindřichově smrti v roce 1478 bylo panství prodáno jeho pozůstalými bratry do rukou Beneše z Hustopečí[9].

Raný novověkEditovat

V roce 1531 bylo štramberské panství i s Veřovicemi zakoupeno pány z Žerotína, konkrétně připadlo Bernardovi mladšímu z Žerotína a na Fulneku, čímž se stalo i součástí Jičínského panství. V tomto období se obecně zlepšují podmínky života v celém panství, roste odbyt i životní úroveň. Roku 1533 bylo toto panství rozděleno na Novojicko-Štramberské a Starojické, přičemž obec patřila do Novojicko-Štramberského[9]. Roku 1558 prodává Jan z Žerotína panství novojičínským měsťanům. Veřovice tak nově nespadají pod panství Štramberku, ale Nového Jičína. Celé novojičínské panství bylo pod ochranou císaře Ferdinanda I. V roce 1585 postihuje panství morová epidemie a objevují se i první zmínky o čarodějnických proces. O přítomnosti čarodějnických procesů nejsou v obci, na rozdíl například od sousední obce Ženklava žádné zmínky[10].

Pobělohorské obdobíEditovat

Po Bitvě na bílé hoře se na léta 1624 až 1773 se stává díky konfiskací celé Novojicko-štramberské panství vlastnictvím Olomouckých Jezuitů. Toto období je spojené s rekatolizací a Moravští Bratří, kteří byli usídlení i v místech původní katolické fary z Veřovic a celého panství odcházejí. Příliv německého obyvatelstva a jeho rozrůstající se sféra vlivu se na obci na rozdíl od mnoha ze sousedních obcí nepodepsala, a tak si Veřovice zachovaly ryze český ráz. Obec spadala pod Jezuity po celou dobu vlády řádu právě do roku 1773, kdy došlo k jeho zrušení za panovnické vlády Josefa II. V tomto roce bylo také město Nový Jičín propuštěno z poddanství a stává se svobodným municipálním městem. V roce 1778 přechází ze státní správy do správy šlechtické nadace v Olomouci, v listopadu téhož roku namísto toho do správy šlechtické nadace v Brně až do roku 1781, v kterém přešel Novojičínský velkostatek do majetku Tereziánské rytířské akademie ve Vídni jako nadační statek, kde setrval až do roku 1918[8].

Na sklonku 17. století se ve Veřovicích vyskytovalo 19 sedláků, 1 fojt, 9 zahradníků, 1 mlynář, 2 chalupníci, 24 domkařů a 1 kovář. Obecní fojt musel panství odvádět ročně 2 desetivědrové sudy vína. Veřovičtí osadníci robotovali u dvora, sedláci jezdívali pro panské dříví a vozívali potraviny a sklizeň do jezuitského konviktu. Tyto náklady obsahovaly například oves, telata, sádlo, vejce, koroptve či zajíce[4].

Z toho období jsou dochovány časté spory mezi veřovickými sedláky, hospodařícími v blízkosti panských luk a samotným panstvím.Předmětem sporů byl například zatoulaný a následně zabavovaný dobytek veřovických sedláků. Stížnosti na zabavování dobytku eskalovaly společnou stížností purkmistrů obcí Veřovic, Mořkova a Hodslavic ze dne 13.6.1741 Nadaci olomouckého jezuitského semináře.

Dějiny po roce 1848Editovat

Celospolečenské změny, které přinesl revoluční rok 1848 se podepsaly na změně ve vedení obce. Těmi byli původně dědiční fojtové a jejich volení zástupci purkmistři společně s obecními přísedícími. Nově se od roku 1850 stává hlavou nové místní samosprávy; obecního úřadu volený starosta, 3 radní a 14 členy obecního výboru. Z hlediska vývoje samosprávy patřily Veřovice v letech 1850-1945 k politickému okresu Nový Jičín s výjimkami období Protektorátu Čechy a Morava. S prvnímu roky činnosti samosprávy obce jsou spojeny finanční problémy, příjmy obce byly tehdy složeny z výtěžku z obecního jmění, obecních dávek, pronájmů či prodeji dřeva z obecního lesa. I z tohoto období existuje evidence sporů Veřovických sedláků o správu a vlastnictví půdy s panstvím, které bylo způsobeno pronájmem půdy ze strany Velkostatku Nový Jičín Veřovickým sedlákům, avšak bez smluvního krytí, což způsobovalo mnoho rozepří. Těmto problémům se žurnalisticky věnoval i Jakub Arbes v Národních listech[8].

Období světových válekEditovat

1. Světová válkaEditovat

28. července 1914 s vyhlášení mobilizace muselo do armády narukovat více než 300 místních mužů, a to většinově do 100. pěšího pluku s velitelstvím a shromáždištěm v Těšíně. 60 z nich na frontách padlo. Přibližně 15 z mužů vstoupilo do Československých legií. Ve 100. pěším pluku generála Moritze von Steinsberg bojovali vojáci z obci v letech 1914-1916 jako součást desáté pěší brigády prvního armádního sboru na východní ruské frontě a poté v letech 1917-1918 na italské frontě[11]. V roce 1914 přijelo do obce 40 ruských zajatců a přibližně 150 polských uprchlíků od Přemyšle, ti pobývali v místních domcích 1 rok. 13. října 1916 byly z místního kostely sundány zvony a cínové píšťaly varhan pro vojenské účely. U příležitosti vyhlášení republiky 28. října 1918, a také konce války, byla na obecním prostranství zasazena lípa svobody[5][12].

Protektorát Čechy a Morava a 2. Světová válkaEditovat

Veřovice se v kontextu událostí Mnichovské dohody staly severní hraniční obcí, Německu tedy nepřipadly, s výjimkou severní část obce, sousedící s katastrem německé obce Ženklava. 10. října 1938 dorazilo do vesnice okupační vojsko. Veřovice byly původně zabrány z větší části, po sérii jednání však byla hranice upravena, a to postupně 17. a 23. listopadu 1938. 3. listopadu 1938 byl ve Veřovicích zřízeny český celní úřad a četnická stanice. Se zřízením Protektorátu Čechy a Morava byl přerušen provoz na železniční trati Veřovice-Štramberk a ve vesnici se začínají objevovat první německé jednotky.

V období let 1940-1945 bylo 42 osob z obce vězněno a mučeno v koncentračních táborech, 13 z nich bylo popraveno nebo zemřelo. Vzhledem k tehdejšímu demografickému složení obce, nikoliv z etnických důvodů, ale z důvodů odbojové činnosti, častokrát spojené s partyzánskými jednotkami, které sídlily v úseku Veřovických vrchů[13].

Partyzání na území obceEditovat

V lesním katastru obce působila aktivně na úpatí Velkého Javorníku Partyzánská skupina Štramberk, a to v roce 1943. Vzhledem k mnohý aktivitám skupiny Štramberk i dalších partyzánů byla rozkazem velitele pořádkové policie Kurta Daluege z 11. prosince 1944 zřízena v katastru obce v části Padolí: Policejní škola pro boj proti bandám II, a byla pod vedením Heinze Opitze, který v první polovině roku 1945 cvičil posádky ke specializovanému boji s partyzány [14].V prostředí Veřovických vrchů vedle toho sídlila výsadkem od března do května 1945 i Zpravodajský skupina Javor, vyslaná 4. ukrajinským frontem pod velením Karola Kopálka[15].

OsvobozeníEditovat

Veřovice byly osvobozeny 6. května 1945 v brzkých ranních hodinách Rudou armádou, v katastru hřbitova byl pohřeb jeden sovětský voják, který padl v boji, který byl sveden na katastru obce. Ústup německých jednotek, který probíhal již týden před osvobozením obce ztěžovaly místní partyzánské jednotky, které vyústilo atentátem partyzánské skupiny Javor ve spolupráci s veřovickými železničáři na německý evakuační vlak na trati mezi Veřovicemi a Mořkovem ze dne 3. května 1945[13].

Vývoj názvu obceEditovat

Název obce zaznamenal v průběhu dějin velké proměny. K potvrzeným variacím názvu můžeme zmínit Wiernieřowicz, Wernsdorf, Wernyerzovicze, Wernsdorfium, Wernierzovicz, Wiermeřovicz, Weržowicze, Wežovice, Wegmiržowice, Věřovice, Vermiřovice či Veřmiřovice[7].

Symboly obceEditovat

Znak obce vychází téměř věrohodně z původní pečetní symboliky obce, dochované z roku 1749. Jedná se o upravené zobrazení historického Beránka božího s korouhví, umístěném na španělském štítu. Na dvouvrší kráčející beránek nese přes rameno zemědělský nástroj, přičemž jde pravděpodobně o motyku. Původní obecní pečeť nese vedle kráčejícího beránka na vrchní straně zhlížejícího anděla a německý text: "Wernsdorf Gemeinde. Angebirgn. Schwers Arbeit." To může být volně přeloženo jako:"Osada Veřovice. V horách. Těžká práce.".

Volba beránka odkazuje k pospolitosti, beskydskému původu i pastevecké činnosti. To podporuje i vybraná kombinace stříbrné a zelené barvy. Zemědělský nástroj je pak spojen s prací veřovického obyvatelstva na polích.Prapor obce využívá stejných symbolů i barevné kombinace, kdy je beránek s nástrojem umístěn na praporu s poměrem šířky k délce 2:3. Dvojice symbolů byla přiznána v roce 1998 tehdejším předsedou Parlamentu České republiky Milošem Zeman v Dekretu o udělení znaku a praporu obci Veřovice.[16]

DemografieEditovat

Rok[17][6] [18] 1668 1793 1835 1850 1869 1880 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2017 2020
Počet obyvatel 837 1 160 1 274 1349 1 366 1 574 1 606 1 555 1 650 1 643 1 848 1 949 1 872 1 874 1 942 1 953 2 000 1 986
Počet domů 53 137 192 261 278 294 298 300 341 405 432 482 482 538 667

Společnost a kulturaEditovat

NáboženstvíEditovat

Z roku 1437 v deskách zemských se objevuje první zmínka o katolické faře na území obce, ta ale v polovině 16. století zaniká, protože Moravští Bratři získali ve Veřovicích převahu a faru v roce 1560 obsadil. Ti zůstali na území obce až do počátku pobělohorského období, kdy v letech 1624-1626 v době protireformace byli Bratří vypuzení Jezuity, kteří území rekatolizovali [19][4]. V tomto období jsou Veřovice různě přifařovány pod okolní města a obce, a to až do roku 1784, kdy se ve Veřovicích objevuje první lokální kaplan Otto Antonín Schindler, který přebírá místní farnost vyfařenou z Životic u Nového Jičína. V roce 1784 došlo ke zboření původního dřevěného kostela, a to z kapacitních důvodů. Původní dřevěný kostel byl nahrazen kostelem zděným s dřevěnou věží a vysvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Ten byl však díky havarijnímu stavu v roce 1852 zbořen, a na místo něj byl vystaven kostel nový a zděný, opět vysvěcený 28. června 1858 Nanebevzetí Panny Marie, který stojí po mnoha dostavbách v obci dodnes. Evangelíci byli v obci vždy v naprosté menšině asi v řádu desítek, avšak do 40. let 20. století měli v obci svůj hřbitov. Židů bylo ještě méně, a to v řádu nižších jednotek[8][20].

ŠkolstvíEditovat

Nejstarší zmínky o přítomnosti školy v obci se datují do roku 1788, kdy je zmiňována první, spíše provizorní škola v dřevěném domku. Do té doby existuje evidence o tom, že veřovické děti navštěvovaly katolickou školu v sousední obci Mořkov, která byla vybudována v roce 1672[21]. Škola byla vzhledem k demografickému složení obce a náboženským poměrům česká a katolická. Roku 1792 byla vystavěna nová škola, která se po otevření školy následující stává chudobincem. V roce 1807 tuto školu navštěvovalo 112 žáků. 28. prosince 1877 je otevřena nová zděná škola, která dala základ té současné a jejíž náklady činily 11 000 zlatých, stavba započala v předchozím roce [4][21]. Do původní jednotřídní školy tehdy nastoupilo 258 žáků a školu sužovaly nejen personální, ale i prostorové nedostatky. Hned v následujícím roce je škola rozšířena na dvojtřídní a v roce 1884 na trojtřídní. O 4 roky později na škole při počtu 255 žáků vyučují 4 učitelé včetně místního kněze Leopolda Zatloukala. V 90. 19. století vzniká v obci i obecní knihovna, která funguje dodnes.[22] V roce 1904 prochází škola prvním velkým rozšířením. V roce 1930 je škola již šestitřídní a navštěvuje ji 250 dětí[21]. Navazující studium na školách měšťanských poskytují školy v blízkých městech, například Štramberku nebo Frenštátu pod Radhoštěm.

Dnešní obecní škola je devítitřídní, bez dalšího dělení způsobeného vyšším počtem žáku. Formálně je její součástí i mateřská škola. Dohromady tato instituce disponuje téměř 30 pedagogickými pracovníky, v naprosté většině ženami. Její kapacita je 250 žáků. Průměrný počet žáků na třídu se pohybuje kolem 18[23].

DialektEditovat

Obec svým dialektem patří k severní (valašské) podskupině východomoravských nářečí (také moravskoslovesnkých), přičemž zároveň tvoří jeho severní skupinu.[24] J. Skulina pak dále řadí Veřovice k nářeční variantě východní poloviny severního pomezí, kterou nazývá jako nářečí starojické či starojičinské. To pak dle dialektických specifik jednotlivých obcí dělí na varianty veřovickou, hodslavickou, bernartickou a mořkovskou.[25] Díky své hraniční poloze je nářečí v obci ovlivněno i dialektem lašským a německým. Hned 2 ze sousedních obcí byly téměř čistě německé.

SportEditovat

Historie zaštítěného sportu sahá do první poloviny 20. století, v tomto období vznikly v obci kulturně a sportovně orientované spolky; v roce 1918 Jednota Československého Orla a Tělocvičná jednota Sokol, v roce 1921 pak Dělnická tělocvičná jednota. V rámci DTJ pak vznikly a následně se osamostatnily stále existující sportovní kluby, prvními byly v roce 1932 fotbalové SK Veřovice, hrající od roku 1990 pod názvem AFC Veřovice, a v roce 1933 stále pod patronátem DTJ oddíl běžeckého a sjezdového lyžování, dnes Lyžařský klub Veřovice. V obci působil v rámci Tělovýchovné jednoty Veřovice v období totality i šachový oddíl a oddíl stolního tenisu. Rok 1971 přináší vznik dodnes trvajícího Kynologického klubu Veřovice. V roce 2018 pak vzniká Tenisový klub Veřovice.[26][27][5] Jednota Orel Veřovice pořádá každoročně na jaře běh v katastru obce s názvem Veřovická desítka. Lyžařský klub Veřovice v minulosti pořádal krajské závody v běžeckém lyžování, zřídka pak republikové závody. V prvním desetiletí byl také pořádán cyklistický závod Alve MTB Veřovické vrchy. Obcí také vede trať tradičního mezinárodního běžeckého závodu Běh rodným krajem Emila Zátopka.

Turistický ruchEditovat

Vztyčným turistickým bodem obce je nejvyšší hora v katastru obce Velký Javorník s nadmořskou výškou 918 m n. m. s rozhlednou, otevřenou v srpnu 2013 a turistickou chatou, vybudovanou v letech 1934-1935. Turistická chata je otevřená celoročně, oproti dřívější době ale již neposkytuje ubytování. Velký Javorník je v roce 2020 jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů Moravskoslezských Beskyd.[28]. O turistickém ruchu na Velkém Javorníku jsou známy zmínky již z 19. století, kdy zde vedla více značených turistických tras.[29] Katastr Velkého Javorníku spadal v období monarchie do správy Tereziánské akademie ve Vídni stejně jako okolní lesy, v roce 1895 zde byla vybudována první chata a patřila olomouckému arcibiskupovi Theodoru Kohnovi, který ji v roce 1897 poskytl Pohorské jednotě Radhošť. Původní chata v roce 1915 na neštěstí vyhořela. V roce 1934 byla zároveň postavena první rozhledna, která zároveň a primárně sloužila jako triangulační bod. V roce 1967 byla díky havarijnímu stavu zbořena a vrch zůstal do roku 2013 bez rozhledny[28].

Katastrem obce prochází cyklotrasa číslo 6016, vedoucí z Rožnova pod Radhoštěm na Pustevny. V okolí lyžařského areálu se nachází několik upravovaných okruhů pro běžecké lyžování a malá sjezdovka 133m dlouhá s vlekem. Vedle toho zde ústí Beskydská magistrála 6, která je v zimních měsících také upravovanou trasou pro běžecké lyžování[30].

V současné době je v obci několik subjektů poskytujících ubytování.. Obec díky své výhodné poloze slouží jako výchozí bod pro cesty po Valašsku.

Partnerské obceEditovat

V rámci dvojice partnerství probíhá vzájemné navštěvování nejen mezi sportovci a hudebníky v činnostech jim typických, ale i mezi jednotlivými rodinami. Typickým časem oslav a vzájemných návštěv jsou oslavy u příležitosti Dne obce.

Osobnosti vyrůstající v obciEditovat

  • Tereza Dočkalová - Herečka a držitelka Ceny Thálie v letech 2011 a 2017
  • Vladimír Tomšík - Český ekonom, bývalý viceguvernér ČNB a současný velvyslanec ČR v Číně
  • Otokar Balcar - Český religionista, teolog, kněz, profesor filosofie a teologie
  • Oldřich Černoch - Operní pěvec, sólista Plzeňské opery a později její tajemník
  • Rudolf Hykl - Bývalý velvyslanec ČR v Malajsii a současný velvyslanec pro Kazachstán a Kyrgyzstán
  • Jan Bartoň - Bývalý reprezentant ČR v běhu na lyžích, účastník světového poháru a vícenásobný mistr ČR v běhu na lyžích v juniorských kategoriích

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 685. 
  3.   Encyklopedické heslo Věřovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  4. a b c d Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s
  5. a b c Historie Obce Veřovice. archiv.verovice.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  6. a b Gregor Wolny: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch dargestellt. Band I: Prerauer Kreis, Brünn 1835, S. 353
  7. a b Pšenicová, Antonie - Oslavy 600. výročí první dochované písemné zmínky o existenci Veřovic. Antonie Pšenicová. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Nový Jičín : Muzeum Novojičínska Roč. 29, č. 1-4 (2012), s. 77-80.
  8. a b c d CHOBOT, Karel (1993) Z minulosti obce Veřovice, in Veřovice - Historie a současnost obce, Veřovice 1993
  9. a b c d TICHÁNEK, Jiří. Městské opevnění - Štramberk. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  10. PITERÁK, Břetislav. Kapitoly z historie naší obce - Březen 2011. archiv.verovice.cz [online]. Zpravodaj obce Veřovice, 2011 [cit. 2020-05-10]. Dostupné online. 
  11. Databáze padlých v 1. sv. válce.Chybí název periodika! Vojenský ústřední archiv Praha [cit. 2020-08-29]. [vuapraha.cz/fallensoldierdatabase Dostupné v archivu] pořízeném z [vuapraha.cz/fallensoldierdatabase originálu]. 
  12. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer und für die kaiserliche und königliche Kriegsmarine für 1908, K. k. Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1907
  13. a b Paměti obce Veřovice (1924-1958), Retrospektiva: od nejstarší historie obce, 1. díl, Kronika obce Veřovice
  14. SLÁDEK, Oldřich (1991) Ve znamení smrtihlava, 1. vydání
  15. Výsadky, разведгруппы 4. Украинского фронта.Chybí název periodika! 2020. [plajavalmez.cz/vysadky/ Dostupné online]. 
  16. Symboly Obce Veřovice. archiv.verovice.cz [online]. verovice.cz [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  17. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Nový Jičín, s. 722–723.
  18. TŮMA, A. Adresár a popis Valašska. [s.l.]: [s.n.], 1898. S. 18. 
  19. BESEDOVÁ, Božena. Z historie obce Veřovice. Praha, 2014, s. 53–54.
  20. Pšenicová, Antonie, 150 let od vysvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Veřovicích. Pšenicová, Antonie. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Frenštát pod Radhoštěm : Muzeum Novojičínska - Muzeum ve Frenštátě p. R. 26, č. 1-4, (2009), s. 78-80.
  21. a b c SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s. 
  22. Kronika obce Veřovice - 1. díl.. [s.l.]: Obec Veřovice, 1924. 
  23. Výroční zpráva o činnosti školy školní rok 2018 /2019, ZŠ Veřovice, 2019
  24. VÝCHODOMORAVSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online. 
  25. Skulina, J: Severní pomezí moravskoslovenských nářečí. Praha 1964
  26. Historie Kynlogického klubu Veřovice. www.kkverovice.websnadno.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  27. Historie AFC Veřovice. afcverovice.php5.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  28. a b Historie Pohorské jednoty Radhošť [online]. [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  29. REMEŠ, Bedřich. Pruvodce po Bezkydách[sic] a moravském Valašsku. [s.l.]: Klub českých turistů, 1895. S. 25. 
  30. Lyžařský areál Veřovice [online]. [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat