Vančurové z Řehnic

Vančurové z Řehnic (německy Wanczura von Rzehnitz) byli českou vladyckou a později panskou rodinou píšící se po tvrzi v Řehnicích u Mladé Boleslavi.

HistorieEditovat

Prvním známým členem rodu se uvádí Václav, zvaný Vančura, z Řehnic, který se roku 1448 vypravil s žoldnéři Jiřího z Poděbrad na Prahu, a když Poděbrad město ovládl, patřil vladyka z Řehnic k těm stoupencům, kteří měli nárok na odměnu a ochranu. S protekcí Jiřího z Poděbrad začala vyhlížet budoucnost zemanů z Řehnic, kteří přijali jméno svého prvního hrdiny za příjmení a začali se nazývat Vančury z Řehnic, nadějněji a svou příležitost už nepustili.

Statek v Řehnicích drželi až do roku 1726, neuplynulo však ani sto let a rozšířili rodinný majetek o další statky na Boleslavsku – např. Krnsko, Vtelno, Brodce, Studénku a Valečov.

Na začátku 16. století rod rozvětvil na starší a mladší větev. Mladší vymřela koncem 16. století. Starší větev se dále rozdělila na několik odnoží. Dobrý hospodář Jiří získal velké jmění a svým osmi synům přenechal značné dědictví.

V předbělohorské době patřil k zámožným, jeho příslušníci se v zápasech opozičních stavů s Habsburky příliš neexponovali. Po Bílé hoře doplatili na sympatie s povstáním nejtvrději Jiří Šťastný Vančura a jeho synovec Adam Kašpar Vančura, protože jejich statky ležely v zájmové oblasti Albrechta z Valdštejna. Jiří Šťastný Vančura odešel do emigrace a bojoval proti Habsburkům v saském a švédském vojsku, kdežto Adam Kašpar Vančura se stal zakladatelem té linie rodu, která se s Habsburky smířila a dočkala se dne 5. dubna 1746 povýšení do českého stavu starožitných pánů.

Jan Vančura z Řehnic budoval svou kariéru, začínal jako rada a zemský soudce a přes purkrabího se dostal až k místu nejvyššího písaře. V roce 1748 získal úřad korouhevníka rytířského stavu. Jeho synovec Václav Rudolf byl povýšen do panského stavu.

Příslušníci rodu působili jako krajští hejtmané, císařští úředníci či sloužili v armádě. Posledním z jedné větve rodu Jindřich zemřel bez potomstva roku 1834.

ErbEditovat

V jejich erbu byly v modrém poli zlaté jelení parohy, na nich stojí divý muž držící v pravici zelený věnec.

PříbuzenstvoEditovat

Spojili se s Kinskými, Dobřenskými, Kaplíři ze Sulevic, Vratislavy z Mitrovic, Smiřickými či pány z Adlaru.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Vančurové z Řehnic, s. 171-172.