Valašské muzeum v přírodě
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je součástí Národního muzea v přírodě v České republice, organizuje sbírku nemovitých i movitých dokladů k dějinám lidové kultury, spravuje sbírkové předměty národopisného charakteru a v přirozené krajině umístěné objekty lidové architektury a technického stavitelství, dokumentuje lidovou kulturu národopisné oblasti Valašsko, Těšínské Slezsko a vede genealogickou evidenci rodů z regionu Moravské Valašsko.[1]
Valašské muzeum v přírodě | |
![]() Správní budova v Rožnově pod Radhoštěm, současně sídlo Národního muzea v přírodě | |
Údaje o muzeu | |
---|---|
Stát |
![]() |
Adresa | Palackého 147, Rožnov pod Radhoštěm, 756 61, Česko |
Zakladatel | Musejní a národopisný spolek |
Vlastník | Ministerstvo kultury ČR |
Založeno |
1925 Valašské muzeum v přírodě 2018 součást Národního muzea v přírodě |
Zaměření | národopisné, expozice lidové kultury, života na venkově apod. |
Původní účel budovy |
obytná budova (tzv. Herliczkova vila) |
Další budovy |
Knihovna muzea (Wilkův dům) Vstupní budova (Sušák) Genealogické centrum |
Objekty |
Dřevěné městečko Valašská dědina Mlýnská dolina objekty Libušín a Maměnka (Pustevny) |
Návštěvníci | 353 292 (v roce 2018) |
Zeměpisné souřadnice | 49°27′39,92″ s. š., 18°8′53,81″ v. d. |
Poznámky | Organizační složka Národního muzea v přírodě |
Webové stránky | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Specializované expozice tvoří Dřevěné městečko, nejstarší ve střední Evropě (vznik v roce 1925),[2] Valašská dědina, nejrozsáhlejší areál typu stylové vesnice i s chovem zvířat a prezentace způsobu hospodaření a pěstování plodin (tzv. živé muzeum),[3] Mlýnská dolina, otevřená v roce 1982, s objekty technického stavitelství a funkčním technologickým zařízením, také s expozicí Dopravní prostředky na Valašsku (v objektu vozovny z Ostravice).[4]
U vstupu do expozic tzv. Sušák (název objektu odvozen od sušení barvených přaden v původní úpravně textilií a bělidla z 19. století pro výrobu rožnovského plátna), uvnitř stálá národopisná expozice Městečko pod Radhoštěm (historie Rožnova pod Radhoštěm), pokladna, prodej upomínkových předmětů.[5]
Ve správě muzea také dvě stavby s názvy Libušín a Maměnka (původně turistické útulny), podle projektu slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868 – 1947) vybudované ve stylu lidové secese na Pustevnách (horské sedlo, Moravskoslezské Beskydy), vnitřní výzdobu podle českého malíře Mikoláše Alše (1852 – 1913) namaloval akademický malíř Karel Štapfer (1863 – 1930). Objekty v péči muzea rekonstruovány od roku 1995, v roce 1999 zpřístupněna restaurace Libušín a v roce 2003 hotel Maměnka.[6]
Od založení muzea v roce 1925 budována odborná knihovna, zaměřená zejména na kulturně historickou a etnografickou dokumentaci regionů Moravského Valašska, Těšínska a Kopanic, lidové stavitelství, řemesla a umění, v současnosti umístěná v tzv. Wilkově domě, veřejně přístupná.[7]
HistorieEditovat
Musejní a národopisný spolek v Rožnově pod Radhoštěm (v roce 1911 spoluzakladatelé bratři Alois a Bohumír Jaroňkové) předložil podnět k založení muzea v přírodě již v roce 1913 s cílem zachránit několik původních staveb na rožnovském náměstí, v důsledku nadcházejících událostí spojených s První světovou válkou muzeum založeno až v roce 1925.[8] Na vzniku se podíleli bratři Alois a Bohumír Jaroňkové.[9]
Lidově někdy nazývané moravský skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, druhé nejstarší muzeum v přírodě v českých zemích, za první expozici považována tzv. staročeská chalupa vzniklá v roce 1895 jako regionální národopisné muzeum (od roku 1967 součást Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem).[10]
Valašské muzeum v přírodě v roce 1954 začleněno pod správu Krajského muzea v Gottwaldově (v současnosti Zlín) a v letech 1960 až 1970 působilo pod Okresním národním výborem ve Vsetíně. V roce 1971 převzal správu muzea Odbor kultury Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě a v roce 1990 se stalo zřizovatelem muzejní instituce Ministerstvo kultury České republiky.[1]
V průběhu roku ve Valašském muzeu v přírodě probíhají akce inspirované folklorem, lidovými zvyky (obyčeje) a tradičními řemesly, areál je využíván i pro další kulturní akce.[11] Rozsah programu muzea rozšířil Jaroslav Štika (1931 – 2010), etnograf, historik a sbormistr, v letech 1972 až 1999 ředitel Valašského muzea v přírodě, systematicky bádal v oblasti valašského salašnického hospodaření, autorem práce Karpatské salašnictví na východní Moravě i dalších odborných publikací a studií.
V průběhu jeho působení vznikla expozice Mlýnská dolina a rozšiřována koncepce tzv. živého muzea, muzeum popularizoval v rámci Mezinárodního folklorního festivalu Rožnovské slavnosti, založil a také vedl pěvecký sbor Polajka, předsedal Valašskému muzejnímu a národopisnému spolku.[12]
V letech 1971 až 1996 se na rozvoji expozic podílel Jiří Langer, etnolog a historik, vedl etnografický úsek muzea, zajistil přípravu expozice Mlýnská dolina, dostavbu Valašské dědiny a přestavbu Dřevěného městečka. Organizoval výstavy s tématem lidového stavitelství, popularizoval lidovou kulturu České republiky a Slovenska, v letech 1974 až 1977 v rámci mezinárodní výstavy Lidová kultura západních Karpat také v Dánsku, Finsku a Norsku.
V oblasti expozic muzeí v přírodě editor metodické příručky Národopisná muzea v přírodě – teoretická a metodická východiska k realizaci, autor prvního dílu a spoluautor dalších tří u čtyřsvazkové monografie Beskydy, encyklopedie Evropská muzea v přírodě, specializoval se na publikace o dřevěných kostelech a dalších stavbách v oblasti Karpat. Za dlouholeté zásluhy o systematickou prezentaci a poznání české kultury u nás i v zahraničí obdržel v roce 2016 ocenění Artis Bohemiae Amicis (Přátelům českého umění), udělované ministrem kultury České republiky.[13]
Dne 4. prosince 2016 v rámci muzea slavnostně otevřena dlouhodobá výstava „Jak jde kroj, tak se stroj”, s podtitulem „Lidový oděv sedmi generací na moravském Valašsku”.[14] Tvoří ji sbírkové předměty z oblasti lidového oděvu a textilií na moravském Valašsku z období konce 18. století až do poloviny 20. století, textilní sbírka náleží mezi nejkomplexnější v rámci muzejních institucí Česka (kolem 20 000 položek),[15] naposledy prezentována výstavou „Vyšíváno pod Radhoštěm”, v roce 1988 ve Vlastivědném muzeu ve Vsetíně a v roce 1985 v Národopisném oddělení Národního muzea v Praze.
Dne 11. prosince 2018 v objektu Fojtství (kopie objektu z Velkých Karlovic)[16] podepsal Antonín Staněk, ministr kultury, zřizovací listinu Národního muzea v přírodě, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky.[17] Valašské muzeum v přírodě se stalo organizačním útvarem muzejní instituce národního významu (dalšími Hanácké muzeum v přírodě, Muzeum v přírodě Vysočina a Muzeum v přírodě Zubrnice).[18]
Části muzeaEditovat
Dřevěné městečkoEditovat
Nejstarší část muzea, pro veřejnost otevřeno v roce 1925, v areálu také první přenesené domy z rožnovského náměstí (radnice,[19] Billův měšťanský dům[20]), Fojtství je kopií stavby z Velkých Karlovic, dřevěný kostelík sv. Anny kopií vyhořelého kostela v obci Větřkovice (postaven v období 2. světové války, osazen věží z Tiché a vysvěcen v roce 1945).[21]
Kolem kostelíka sv. Anny hřbitov zvaný Valašský Slavín, místem připomenutí a uctění života a díla významných osobností východní Moravy, které se zasloužily o rozkvět a povznesení Moravského Valašska, v současnosti čestným pohřebištěm.[22]
Mezi nejznámější osobnosti zde pohřbené patří čtyřnásobný olympijský vítěz a světový běžecký rekordman Emil Zátopek, olympijský vítěz ve skoku na lyžích a český lyžař století Jiří Raška, olympijský vítěz v hodu diskem Ludvík Daněk, zakladatelé Valašského muzea, bratři Bohumír a Alois Jaroňkovi. Symbolický hrob zde má evangelický kněz a autor Broučků Jan Karafiát[p 1]. Jsou zde uloženy ostatky spisovatelů Metoděje Jahna, Čeňka Kramoliše, Marie Podešvové a také malíře valašské krajiny Jaroslava Frydrycha.
Mlýnská dolinaEditovat
Nejmladší částí muzea, pro veřejnost byla otevřena v roce 1982, shromažďuje funkční technické stavby (valcha, mlýn, pila, hamr, lisovna oleje), většina exponátů je poháněna vodou.[23]
Valašská dědinaEditovat
Nejrozsáhlejší část muzea v přírodě, v areálu soustředěno více než 70 staveb, hospodářská stavení, salaše, stáje, kovárna a větrný mlýn představují typické osídlení Valašska, první objekty vybudovány v roce 1962 a v roce 1972 zpřístupněn areál veřejnosti. Součástí tzv. živé muzeum, pěstování plodin a například chov původního valašského plemene ovcí.[24]
PustevnyEditovat
Ve správě muzea od roku 1995 dva objekty ve stylu tzv. lidové secese, původně turistické útulny, v současnosti restaurace Libušín (dne 3. března 2014 objekt poškozen požárem) a hotel Maměnka na Pustevnách, postaveny podle lidovou architekturou inspirovaného návrhu architekta Dušana Jurkoviče.[25]
Zázemí muzeaEditovat
ŘeditelstvíEditovat
Ředitelství muzea sídlí v bývalé obytné budově (čp. 147, Palackého ulice, tzv. Herliczkova vila), s účinností od 11. prosince současně sídlo Národního muzea v přírodě.[1]
Provozní budova (tzv. Sušák)Editovat
Od 1. května 2006 vstupní budova muzea do dvou částí areálu, Valašské dědiny a Mlýnské doliny (uvnitř objektu pokladny, výstavní prostory, toalety pro návštěvníky, prodejna upomínkových předmětů a stálá výstava Městečko pod Radhoštěm).[26]
Objekt v průběhu 19. až 20. století tzv. bělidlo a sušárna textilií, výroba rožnovského plátna. V roce 1858 původní budovu zakoupil rožnovský obchodník s plátnem Čeněk Janík, přestavěl ji a v roce 1861 uvedl dílnu do provozu, sloužila k bělení, škrobení, sušení a mandlování plátna. Po Janíkově smrti dílnu provozoval Jindřich Tkadlec. V roce 1888 objekt zakoupil Karl Thomas Herliczka (1800 – 1902), majitel tkalcovny v Místku, jeho syn Karl Rudolf Herliczka (nar. 24.3.1878 ve Frýdku)[27] provozoval tzv. bělidlo a úpravnu v letech 1902 až 1941, v roce 1945 majetek zkonfiskován státem podle dekretu číslo 108/1945 Sb. presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku. Areál předán národnímu podniku Moravsko-slezské pletárny, později součást národního podniku Loana, využíván jako skladovací objekt.[28]
V roce 1987 objekt získalo Valašské muzeum v přírodě. V letech 2001 – 2005 prošla budova celkovou přestavbou, podle projektu Ing. Josefa Janečka realizovala firma Zlínstav, a.s.[29][30]
KnihovnaEditovat
Knihovna budována od založení muzea v roce 1925, v současnosti ve zrekonstruovaném objektu (čp. 483 a 484, Palackého ulice, tzv. Wilkův dům), ve fondu 19 000 položek, kromě knih a periodik k dispozici i obsáhlá databáze obrazových a zvukových záznamů.[31]
Genealogické centrum ValašskaEditovat
Dne 1. prosince 2000 zahájilo činnost Genealogické centrum Valašska,[32] umístěno v bývalé vile a dílnách Aloise Jaroňka (čp. 518, Čechova ulice). Genealogická sbírka obsahuje kartotéku s prameny ze 16. až 18. století.
Ediční činnost Valašského muzea v příroděEditovat
Malé tiskyEditovat
Muzeum začalo vydávat takzvané „malé tisky” v roce 1968, celkem vyšlo 12 svazků, například:
- sv. 1: Joža Ország-Vranecký: Lidové hudební nástroje na Valašsku, 1968
- sv. 2: Joža Ország-Vranecký: Dýmkařství na východní Moravě, 1972
- sv. 3: Věra Otevřelová: Rožnovská výšivka, 1972
- sv. 4: Joža Ország-Vranecký: Valašské kovářství, 1973
- sv. 6: Ladislav Buzek: Valašská dědina, 1974
- sv. 7: Marie Salichová: Modrotisk na Valašsku, 1975
- sv. 8: Eva Urbachová ; Joža Orszák-Vranecký: Křiváčkářství na Valašsku, 1978
- sv. 9: Milena Habustová: Život kolem valašské pece, úvodní text Jaroslav Štika, fotografie Ladislav Buzek a Bedřich Přikryl, 1976
- sv. 10: Jiří Langer (etnolog): Mlýnská dolina
Dalšími svazky jsou průvodce muzeem.
SborníkyEditovat
V roce 1973 začalo vydávání sborníků řady Agricultura Carpatica, z důvodu konfliktu se stejnojmenným maďarským sborníkem přejmenován na Museum vivum (některé svazky vyšly souběžně).
- Agricultura Carpatica I., rok 1973
- Agricultura Carpatica II., borník referátů přednesených na konferenci v Rožnově pod Radhoštěm ve dnech 28.–30. května 1979, příprava vydání a redakce Marie Brandstettrová; úvod Jaroslav Štika, rok 1981
- Agricultura carpatica III., Sborník konference 8.–10. října 1981, vyšlo: 1985
- Museum vivum I., Konference muzeí v přírodě 28.–30. 9. 1983, vyšlo: 1985
- Museum vivum II. = Agricultura carpatica IV, rok 1987
- Museum vivum III., Konference 6.–8. října 1987, vyšlo 1988
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, I. ročník, 2005; ISBN 80-239-6243-4
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě ... . Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, II. ročník, 2006; ISBN 978-80-239-8984-7
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě ... . Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, III.–IV. ročník, 2007–2008. ISBN 978-80-87210-25-3
- Sborník příspěvků z konference Staré památnosti se zapisují--: konané ve dnech 3. a 4. října 2007 v Rožnově pod Radhoštěm. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2007. ISBN 978-80-87210-14-7 (příloha sborníku Museum Vivum)
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě ... . Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, V. ročník, 2009; ISBN 978-80-87210-32-1
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě ... . Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, VI. ročník, 2010; ISBN 978-80-87210-43-7
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě ... . Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, VII.–VIII. ročník, 2011-2012; ISBN 978-80-87210-44-4
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě ... . Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, IX. ročník, 2013. ISBN 978-80-87210-48-2
- Museum vivum: Sborník Valašského muzea v přírodě ... . Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, X. ročník, 2014–2015. ISBN 978-80-87210-53-6
Náměty sborníku Museum vivum XII (2017) uvedeny na stránkách Metodického centra pro muzea v přírodě.[33]
Pozůstalost Ludvíka KunzeEditovat
Muzeum získalo pozůstalost etnografa Ludvíka Kunze, z ní postupně zpracovalo ceněnou čtyřdílnou publikaci Nástroje lidové hudby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, k vydání z pozůstalosti připravili Iveta Eclerová a Radoslav Vlk:
- Svazek 1., A, B, ISBN 978-80-87210-15-4
- Svazek 2., C, Č, D, E, F, G, H, ISBN 978-80-87210-19-2
- Svazek 3., Ch, I, J, K, L, M, N, O, P, Q, ISBN 978-80-87210-21-5
- Svazek 4., R, Ř, S, Š, T, Ť, U, V, W, X, Y, Z, Ž, ISBN 978-80-87210-34-5
Výroční publikaceEditovat
K významným výročím muzea vydány reprezentativní publikace:
- 2005 Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 1925–2005, editor Jiřina Veselská s kolektivem, ISBN 80-239-4462-2
- 2010 Vitajte ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, text Oldřich Šuléř, ISBN 978-80-87210-23-9
- 2015 Uchováno budoucím generacím: devadesát let sbírkotvorné činnosti Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, editor: Eva Románková, ISBN 978-80-87210-51-2
OdkazyEditovat
PoznámkyEditovat
- ↑ Skutečný hrob Jana Karafiáta se nachází na Vinohradském hřbitově v Praze.
ReferenceEditovat
- ↑ a b c Ministerstvo kultury České republiky. Změny ve zřizovací listině Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-23.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Dřevěné městečko, expozice Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-03.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Valašská dědina, expozice Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-01.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Mlýnská dolina, expozice Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-12.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Sušák, budova Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-21.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Libušín a Maměnka (Pustevny, objekty ve správě Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-22.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Odborná knihovna Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-01.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Vznik a vývoj Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-04.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Sourozenci Jaroňkové [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-24.
- ↑ Polabské národopisné muzeum [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Programy a výstavy [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-22.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Zemřel pan PhDr. Jaroslav Štika, CSc., emeritní ředitel Valašského muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-12.
- ↑ Ministerstvo kultury České republiky. Daniel Herman předal ocenění Artis Bohemiae Amicis etnologovi Jiřímu Langerovi [online]. [cit. 2019-02-10]. V příloze ve formátu pdf: 1. Přehledové informace o PhDr. Jiřímu Langerovi, CSc., 2. Informace o ocenění Artis Bohemiae Amicis (Přátelům českého umění). Dostupné online.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Jak jde kroj, tak se stroj [online]. [cit. 2019-02-10]. Výstava. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-12.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Sbírka textilní povahy [online]. [cit. 2019-02-10]. Tématický katalog. Dostupné online.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Fojtství z Velkých Karlovic [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-26.
- ↑ Ministerstvo kultury České republiky. Ministr kultury spojil čtyři muzea v přírodě ČR [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Valašské muzeum v přírodě, organizační útvar Národního muzea v přírodě [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Rožnovská radnice [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-10.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Billův měšťanský dům [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-25.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. kostel sv. Anny z Větřkovic [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-09.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Valašský Slavín [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-01.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Mlýnská dolina [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-12.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Valašská dědina [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-01.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. objekty Libušín a Maměnka (Pustevny) [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-22.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Městečko pod Radhoštěm (stálá výstava) [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-18.
- ↑ JUŘÁK, Petr. Z historie textilnictví ve Frýdku a Místku – Herliczkové. Frýdecko Místecký Patriot. Leden 2019, roč. V., s. 2. 5. část.
- ↑ VOJKOVSKÁ, Eva. Zmizelé domy v Koloredově na konci 19. století a počátku 20. století (dnešní část ulice Pionýrů). Frýdek-Místek: Zemský archiv v Opavě, 2013. 142 s. ISBN 978-80-87632-03-1. S. 9, 47. Sborník Státního okresního archivu Frýdek-Místek 13.
- ↑ Otevření nové vstupní budovy – Sušák [online]. Valašské muzeum v přírodě [cit. 2017-05-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Budova Sušáku - vstupní a výstavní prostory muzea [online]. Valašské muzeum v přírodě [cit. 2017-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-21.
- ↑ Odborná knihovna Valašského muzea v přírodě === Skanzen ve filmu === [online]. Valašské muzeum v přírodě [cit. 2017-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-25.
- ↑ Valašské muzeum v přírodě. Genealogické centrum Valašska [online]. [cit. 2019-02-08]. Nabídka služeb ze dne 8. 4. 2007. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Museum vivum – časopis českých muzeí v přírodě [online]. Metodické centrum pro muzea v přírodě [cit. 2019-02-10]. Přehled odborné činnosti muzea (odkaz Museum vivum není veřejně dostupný). Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-12.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Valašské muzeum v přírodě na Wikimedia Commons
- Valašské muzeum v přírodě
- Vánoční setkání v Janíkově stodole