Výrok (logika)

tvrzení, u nějž se má smysl ptát, zda je či není pravdivé

Z hlediska nižší logiky je výrok každé sdělení (gramaticky vyjádřené oznamovací větou), o němž má smysl tvrdit, že je pravdivé (platí), nebo nepravdivé (neplatí). K označení výroků se užívá písmen (např. ) nebo matematických symbolů a značek (např. ). Výroku je přiřazena pravdivostní hodnota (je pravda = 1; není pravda = 0).[1]

Hypotéza (domněnka) je výrok, u něhož v daném okamžiku nejsme schopni rozhodnout, zda je pravdivý či nepravdivý, ale víme jistě, že jedna z těchto dvou možností nastane.

Pokud tvrzení obsahuje jednu nebo více proměnných (např. ), není to výrok, ale výroková forma, výroková funkce nebo predikát (viz predikátová logika). Výrokem se stane dosazením hodnot všem proměnným.[2][3]

Jednoduchý (atomický) výrokEditovat

Jednoduché (atomické nebo elementární) výroky jsou výroky, které neobsahují logické spojky. (např. „Jmenuji se Jan.“, „Včera pršelo.“, „ je prvočíslo“). Jsou z logického hlediska dále nedělitelné a jsou prezentovány výrokovými proměnnými (nebo také výrokovými symboly).

Složený výrok (formule)Editovat

Složené výroky jsou výroky, které vznikly z jednoduchých výroků použitím logických spojek.

Základní logické spojkyEditovat

Související informace naleznete také v článcích Negace, Konjunkce (logika), Disjunkce, Implikace a Ekvivalence (logika).

Výroky označujeme velkými písmeny.

  • negace: , slovně „není pravda A
  • konjunkce: , také AND, slovně „A a současně B
  • disjunkce neboli alternativa – , také OR, slovně „A nebo B
  • implikace, slovně „jestliže A, potom (pak) B
  • ekvivalence, slovně „A právě tehdy, když B“, nebo „A tehdy a jen tehdy B

Konkrétní příklady výrokových spojek

  • V centru Opavy prší a zároveň svítí slunce. (konjunkce)
  • V centru Opavy prší nebo svítí slunce. (disjunkce)
  • Jestliže je číslo x dělitelné čtyřmi, pak je i dělitelné dvěma. (implikace)
  • Agáta je hezká a zároveň chytrá. (konjunkce)[1]

NegaceEditovat

Negace výroku je výrok , ten má opačnou pravdivostní hodnotu než výrok . Slovně: není pravda, že...

Konjunkce a disjunkce se negují podle De Morganových zákonů.

Logická operace Výroková formule Negace
konjunkce A ∧ B non(A ∧ B) ⇔ nonA ∨ nonB
disjunkce A ∨ B non(A ∨ B) ⇔ nonA ∧ nonB

Tabulka pravdivostních hodnot složených výrokůEditovat

Pravdivostní tabulka pro negaci, konjunkci, disjunkci, implikaci a ekvivalenci dvou výroků:[4]

A B nonA nonB A ∧ B A ∨ B A ⇒ B A ⇔ B
0 0 1 1 0 0 1 1
0 1 1 0 0 1 1 0
1 0 0 1 0 1 0 0
1 1 0 0 1 1 1 1

Pravdivost složeného výroku je dána pravdivostní hodnotou jeho částí (výroků) a logickými spojkami, které jsou v něm obsaženy.

Je-li konjunkce () dvou výroků pravdivá, pak obě její části musí být pravdivé. Je-li konjunkce dvou výroků nepravdivá, pak alespoň jedna její část je nepravdivá (nebo obě).

Je-li disjunkce () dvou výroků nepravdivá, pak obě její části musí být nepravdivé. Je-li disjunkce dvou výroků pravdivá, pak alespoň jedna její část musí být pravdivá (nebo obě).

Je-li implikace () dvou výroků nepravdivá, pak její první člen je pravdivý a druhý nepravdivý. Implikace A B může být vyjádřena mnoha různými způsoby, všechny ale říkají → z logického pohledu totéž:

  • Jestliže A, pak B
  • Když A, tak B
  • Pokud A, tak B.

Je-li ekvivalence () dvou výroků pravdivá, znamená to, že oba její členy jsou pravdivé, nebo oba nepravdivé, tj. mají stejnou pravdivostní hodnotu. Je-li ekvivalence dvou výroků nepravdivá, pak její členy nabývají různých pravdivostních hodnot.[1]

Pravdivost celé formuleEditovat

Spojení výroků (celou formuli) lze vyhodnotit analogicky. Pokud existuje formule , tak ve chvíli, kdy vyhodnotíme formuli  například na pravdivá (= 1), tak dostáváme klasickou konjunkci 1 ∧ r, kterou už lze řešit (viz tabulka)

Postupnou aplikací nejjednodušších výrokových spojek lze získat výslednou pravdivostní hodnotu celé formule. Často se používá tzv. tabulková metoda.[5]

Méně běžné spojkyEditovat

Kromě výše uvedených se v počítačové technice používají i další spojky:

Kvantifikovaný výrokEditovat

Související informace naleznete také v článku Kvantifikátor.

Kvantifikovaný výrok je takový výrok, který udává počet. Obecný kvantifikátor (symbol ∀ - čteme „každý“, „všechny“, „libovolný“) a existenční či (symbol ∃ - čteme „existuje“, „někteří“... ).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c POLÁK, Josef. Středoškolská matematika v úlohách I. 1. vyd. Praha: Prometheus 344 s. Dostupné online. ISBN 80-7196-021-7, ISBN 978-80-7196-021-8. OCLC 36882054 
  2. kolektiv autorů. Aplikovaná matematika. Praha: SNTL, 1978. 2386 s. (Oborové encyklopedie SNTL). S. 2172. (česky) 
  3. PICK, L.; ROKYTA, M.; TŮMA, J. Úvodní kurs ze základů matematiky [online]. 2012-09-27 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  4. Pravdivostní tabulka [online]. Aristoteles.cz [cit. 2013-10-02]. Dostupné online. 
  5. Pravdivost formulí — Matematika.cz. matematika.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat