Vít Kremlička

český básník

Vít Kremlička (* 22. října 1962 Praha) je český hudebník, spisovatel a literární publicista.

Vít Kremlička
Vít Kremlička (28. října 2015)
Vít Kremlička (28. října 2015)
Narození22. října 1962 (61 let)
Praha
PseudonymHeřman Křemenáč
Povoláníspisovatel, básník a hudebník
OceněníCena Jiřího Ortena (1991)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu (1982) vystudoval jednoletou pomaturitní nástavbu na Střední pedagogické škole v Praze 6-Dejvicích (1983). Potom studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem obor speciální pedagogika (1984–1987), odkud ho kvůli politickému protestu vyloučili a byl mu rovněž zakázán vstup na půdu fakulty. Poté pracoval jako zeměměřič, noční strážný, topič a operátor ve výpočetním středisku Pražských pivovarů a sodovkáren, pracoval též v pekařství. V té době byl jedním z protagonistů zimního sportu skijöring na běžkách se psím spřežením. Pro svoji literární činnost byl perzekvován Státní bezpečností.

V letech 1982–1985 byl členem undergroundové hudební skupiny Národní třída (CD Je třeba si zvykat/Vlhkost v nočním autobusu, Black Point, 2000), poté (1986–1988) frontmanem countryfolk/westernbeat hard-metalové skupiny His Boys-Jeho hoši – zpěv, elektrická mandolína. Od roku 1985 byl spolutvůrcem undergroundové kulturní revue Jednou nohou, později Revolver Revue, roku 1989 stál u zrodu Informačního servisu, později týdeníku Respekt.

Po Sametové revoluci studoval bohemistiku a komparatistiku na Filozofické fakultě UK v Praze (1990–1998), studium však ani tehdy nedokončil a rozvinul jej v interdisciplinárním rozsahu po všechnu možnou mez.[ujasnit]

V letech 1995–1996 byl externím dramaturgem Divadla Komedie v Praze, kde svým podílem spoludotvářel umělecký profil souboru. Dramaturgoval více her, mj. Raimund – Alpský král a nelida, Shakespeare – Hamlet, Strindberg – Sonáta duchů a Bouře, Ibsen – John Gabriel Borkmann. Též zde byla v režii Ireny Perclové uvedena jeho tematicky a formálně progresivní divadelní hra – inscenovaná petice Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy chráněné Ramsarskou konvencí.

Je účastníkem i pořadatelem poetických večírků.[kde?]

V literatuře debutoval v roce 1981 básněmi a prózami v samizdatovém časopise Violit, dále publikoval v samizdatových sbornících (mj. Už na to seru, protože to mám za pár, uspořádal Andrej Stankovič, 1985, 9x kontra…, uspořádal Luděk Marks, 1987), v periodikách Jednou nohou, resp. Revolver Revue, v exilovém Paternosteru (Vídeň) a Čtení na léto (letní číslo římského dvouměsíčníku Listy). Po roce 1990 zveřejňoval svoji poezii, prózu a publicistiku v Alternativě, Babylonu, Divadelních novinách, www.dobraadresa.cz, Iniciálách, Lidových novinách, Literárních novinách, Revolver Revui a její Kritické Příloze, Tvaru aj. Používal pseudonymů Heřman Křemenáč, Vítězslav Sval a Bořek Mařina. Zároveň se věnuje překladům (z bulharštiny – básně Kirila Merdžanského; z angličtiny příběhy pueblanských indiánů Severní Ameriky, legendy z Amazonie, povídky Ken Saro-Wiwa, písňové texty barmského zpěváka Bo-Han; z polštiny Jan Pavel II., List k umělcům). Byl editorem výboru bosenskohercegovské poesie Báseň o zemi (spolu s Jeronýmem Březinou, Člověk v tísni, 1996), výboru z básní tibetské básnířky Cchering Özer Tibet srdce, Tibet mysli (P.E.N. – klub, 2008) a eseje téže autorky Sebeupalování v Tibetu (P.E.N. – klub, 2015).

Báseň Noc plná tajemství zhudebnila skupina Hm....

Jeho básně a prózy byly přeloženy do polštiny, němčiny, dánštiny, angličtiny, francouzštiny, ukrajinštiny, ruštiny, maďarštiny, bulharštiny, slovinštiny, srbštiny, chorvatštiny a bosenštiny.

Bývá řazen k undergroundu.[kým?][zdroj?]

Knižní vydání

editovat
  • Autentický kulovátor, básně, samizdat, 1981
  • Zvonění, básně, samizdat, 1983
  • Oblouk, básně, samizdat, 1984
  • Lodní deník, novela, Nezávislé tiskové středisko, 1991 – Cena Jiřího Ortena
  • Cizrna, Torst, 1995 – básnická sbírka tematicky věnovaná válce v Bosně
  • Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy. divadelní hra, inscenace v Divadle Komedie, 1996
  • Staré zpěvy, básně ze samizdatu, Revolver Revue, 1997
  • Zemský povídky, II. vydání novely Lodní deník a sebrané časopisecké povídky, Hynek, 1999
  • Prozatím, obsahuje lyriku, absurdní básně v próze a překlady legend pueblanských Indiánů, Petrov, 2001 – básně
  • Amazonia, obsahuje překlady novodobých navažských písní, Klokočí a Knihovna Jana Drdy, 2003 – básnická sbírka
  • Manael, Protis, 2005 – próza s tématem holocaustu
  • Země Noc, básnická sbírka, obsahuje "detektivní a fantastické" básně, Clinamen 2006
  • Tajná cikánská kronika, básnická sbírka poetických výbojů, Pavel Mervart (Edice současné české poezie) 2007
  • Tibetiana, Revolver Revue, 2013 – básnická sbírka s cyklem věnovaným památce císařovny Sisi, experimentální věnce sonetů
  • Amazonské Medy, překlad a převod mýtů a legend amazonských Indiánů, Pulchra 2015
  • Divůtajný Marimbo, původní básně, konkrétní a obrazová poesie, překlady a překrady barokních kreolských písní, Pulchra 2016
  • Básně, přírodní lyrika, básně s dálněvýchodní tematikou, překlady a inspirace barokními kreolskými písněmi, Aula 2018
  • Můj život s vínem, sebraná drobná próza, anekdoty, povídky, causserie, novely, noveletty a romanetta. Nakladatelství Malvern 2023.

Ocenění

editovat

Vít Kremlička je laureátem Ceny Jiřího Ortena (1991), Ceny Revolver Revue (2010), Ceny studentského listu Babylon (2013) a Ceny nakladatelství Koleno (2013). Zastoupen v ročence Nejlepší české básně 2013 a v sborníku Pandezie. Je členem Českého centra P.E.N. Klubu.

Reference

editovat


Externí odkazy

editovat