Otevřít hlavní menu

Válka mezi trpaslíky a skřety je konflikt mezi rasami trpaslíků a skřetů ve světě J. R. R. Tolkiena. Válka, kterou rozpoutalo potupné usmrcení Durinova dědice Thróra, proběhla v letech 2793 - 2799 třetího věku. Po těžkých bojích toto střetnutí vyvrcholilo bitvou v Azanulbizaru. Trpaslíci zde dosáhli konečného vítězství, které však vykoupili velice těžkými ztrátami. Ve velké bitvě před branami Morie se tehdy proslavil mladý Thorin Pavéza.

Válka trpaslíků a skřetů
trvání: 2793 - 2799 Třetího věku
místo: Mlžné hory
výsledek: Pyrrhovo vítězství trpaslíků
strany
trpaslíci Durinova lidu a ostatních čeledí skřeti z Mlžných hor
velitelé
Thráin II.
Náin
Dáin II.
Thorin II. Pavéza
Azog

síla
většina bojovníků Durinova lidu

oddíly všech ostatních trpasličích čeledí

všichni skřeti z Mlžných hor
ztráty
těžké (více jak polovina)[1] totální porážka

Válka je Tolkienem nejpodrobněji pospána v dodatcích Pána prstenů, avšak zmínky o ní najdeme i v Hobitovi.

PozadíEditovat

Nepřátelství mezi trpaslíky a skřety sahá až hluboko do dob před prvním věkem.[2] Nejstarší trpasličí rod Dlouhovousáčů, který se podle svého praotce nazýval Durinův lid, obýval od probuzení trpaslíků po tisíce let nejslavnější trpasličí sídlo Khazad-dûm. Po probuzení balroga v roce 1980 třetího věku však byli trpaslíci z města vyhnáni, Khazad-dûm zpustl a brzy ho obsadili skřeti. Většina přeživších trpaslíků uprchla na severovýchod, kde Dlouhovousáči založili nové kolonie v Šedých a Železných horách a také v hoře Osamělé hoře Erebor. Skřeti stejně jako trpaslíci obývali především horské sloje a jeskyně, a proto i zde velice často docházelo ke krvavým bojům mezi oběma rasami. Další velká pohroma pak na Durinův lid dolehla v roce 2770, kdy drak Šmak přepadnul Erebor a vypudil odtamtud krále Thróra. Durinův dědic byl donucen uprchnout, načež se pouze s malou družinou potuloval Středozemí.[3]

Příčina válkyEditovat

Po dvaceti letech v exilu opustil zestárlý a zchudlý Thrór svého syna Thráina, načež se pouze se svým věrným druhem Nárem odebral k východní bráně Morie. Thrór pravděpodobně ztratil rozum a chtěl se sám vrátit do slavného sídliště svých předků. Avšak poté, co sám sestoupil branou do dolů, byl usmrcen skřety. Ti Thrórovi usekli hlavu a na čelo mu trpasličími runami vyryli jméno svého vůdce Azoga. Thrórovo tělo rozsekali na kusy a naházeli je vranám. Skřeti poté přikázali Nárovi, aby donesl tuto výstrahu ostatním trpaslíkům. Nár přišel s touto strašnou zvěstí k Thrórovu synu Thráinovi. Ten se nad smrtí a pohanou svého otce strašlivě rozezlil, načež rozeslal posly s prosbou o pomoc na všechny světové strany.[4]

PrůběhEditovat

Související informace naleznete také v článku Bitva v Azanulbizaru.

Trvalo tři roky než trpaslíci shromáždili všechny své síly. Poté bojovníci Durinova lidu, ke kterým se přidaly také oddíly ostatních trpasličích čeledí, postupovali k Mlžným horám. Boje mezi naugrim a skřety hořely šest let od roku 2793 do roku 2799. Trpaslíčí vojsko postupovalo od hory Gundabad na severu směrem na jih a nemilosrdně plenilo veškerá skřetí doupata. Trpaslíci vítězili díky síle svého hněvu a svým jedinečným zbraním. Skřeti ze severu prchali k Morii, kde se jich kolem svého vůdce Azoga shromáždila velká síla.
Pronásledujícímu trpasličímu vojsku se skřeti postavili v zimě roku 2799 třetího věku před východní bránou Morie v údolí Azanulbizaru, které elfové nazývali Nanduhirionem. V krvavé bitvě u jezera Kheled-zâram nakonec zvítězili trpaslíci. Thrórova vraha Azoga v bitvě usmrtil mladičký Dáin, který tak zároveň pomstil svého usmrceného otce a krále Náina.[5]

Důsledky konfliktuEditovat

Ačkoliv se trpaslíkům podařilo v rozhodující bitvě zvítězit a pomstít tak Thrórovu pohanu, neodvážili se přes Thráinovo naléhání vstoupit do Morie, kde se nadále skrýval balrog. Přeživší naugrim po bitvě spálili těla svých mrtvých a rozešli se zpět do svých sídlišť. Mlžné hory byly na dlouhou dobu očištěny od skřetů, kteří byli buď zabiti nebo uprchli na jih, avšak v bitvě v Azanulbizaru padla nejméně polovina všech trpasličích bojovníků. Válka se skřety tak pro trpaslíky znamenala tvrdou demografickou ránu, ze které se tato pomalu ale jistě vymírající rasa jen velice obtížně vzpamatovávala.[6]

BitvyEditovat

AdaptaceEditovat

Ve filmu režiséra Petera Jacksona Hobit: Neočekávaná cesta je vyvrcholení války trpaslíků se skřety částečně zachyceno. V jednom z flashbacků se zde objevuje bitva v Azanulbizaru. Na rozdíl od knižní předlohy se v Jacksonově filmu Azog po usmrcení krále Náina nepostaví jeho synu Dáinovi, nýbrž svede souboj s mladým Thorinem. Ten se Azogovi ubrání pomocí dubové větve a podaří se mu utnout skřetovu levou paží. Azog navíc v boji nezemře, nýbrž je pouze zraněný odnesen několika skřety zpět do hlubin Morie.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Tolkien, John Ronald Reuel. Návrat krále Praha: 2002. [dále jen Tolkien Návrat krále (2002)]. Str. 326.
  2. Tolkien, John Ronald Reuel. Silmarillion Praha: 2003. [dále jen Tolkien (2003)]. Str. 75.
  3. Tolkien Návrat krále (2002). Str. 322 - 323.
  4. Tolkien Návrat krále (2002). Str. 324.
  5. Tolkien Návrat krále (2002). Str. 324 - 326.
  6. Tolkien Návrat krále (2002). Str. 326 - 327.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat