Václav z Radče

pražský kanovník, administrátor arcibiskupství

Václav z Radče, (v jazyce lat .Wenceslaus Radecz) (kolem 1350, 1418[1] Praha) byl pražský římskokatolický kněz, významný a movitý prelát předhusitské doby, administrátor pražského arcibiskupství, zastupující arcibiskupa v době sedisvakance, kanovník kapituly pražské a pátý ředitel stavby pražské katedrály.

Václav z Radče
Busta Václava z Radče v triforiu
Busta Václava z Radče v triforiu
Narozeníkolem 1350
Čechy
České královstvíČeské království České království
Úmrtí1417
Praha
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníKatedrála sv. Víta v Praze
Národnostčeská
Vzděláníuniverzitní
Povoláníadministrátor pražského arcibiskupství
Řezenský kanovník
Svatovítský kanovník
děkan kostela sv. Apolináře v Praze
5. ředitel stavby katedrály (1405-1417)
ZaměstnavatelArcibiskupství pražské Metropolitní kapitula pražská
PředchůdceOndřej Kotlík 4. ředitel
RodRadečtí z Radče
Funkcekanovník (Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze; 1378–1417)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z česká vladycké rodiny Radeckých z Radče, která byla teprve později povýšena do panského a hraběcího stavu. V jeho době sídlili v tvrzi Radeč severně od Nového Bydžova. Pocházel ze čtyř synů. V písemných pramenech se objevuje roku 1378 již jako zavedený úspěšný prelát. Byl absolventem univerzitního studia (bakalářem dekretů), presbyterem, v letech 1379-1417 kanovníkem pražským a kanovníkem řezenským, roku 1380 zastával úřad sekretáře pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, v letech 1380-1384 byl arcijáhnem boleslavským, od roku 1391 rektorem kaple sv. Anny v Olomouci a oltáře Panny Marie Sněžné v pražské katedrále. V letech 1385-1409 byl rovněž děkanem kostela sv. Apolináře v Praze, k tomu v letech 1391-1393 držel prebendu v Hořanech, v letech 1393-1407 prebendu v Holubicích, roku 1393 v osadě Pněvicích[2] a v letech 1396-1417 Kozolupech.[3].[4] O jeho vztahu k výtvarnému umění svědčí dochovaný iluminovaný misál.[5]

V době sedisvakance od smrti pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka († 28.9.1411), přes období první neplatné volby jeho nástupce arcibiskupa Zikmunda Albíka z Uničova do druhé volby 25. ledna 1412 a opět po Albíkově rezignaci koncem roku 1412 zastával důležitý úřad administrátora pražského arcibiskupství. Největší zásluhy mu náleží jako pátému a poslednímu řediteli stavby svatovítské katedrály v předhusitské době, od posledních let vedení Petra Parléře († 1399) až po jeho syny a žáky, zvané "pražští junkeři". Pod jeho vedením byla ukončena stavba chóru včetně triforia a kleneb a položeny základy chrámové lodi. Byl také iniciátorem přenesení ostatků svatého Vojtěcha z krypty do chrámu.

Portrétní bustaEditovat

V triforiu pražské katedrály se dochovala umělecky vynikající portrétní busta Václava z Radče z dílny anonymního rakouského sochaře, s doprovodným latinským nápisem, tesaným gotickou frakturou. Jméno zní Wenceslaus de Radecz, tituly canonicus pragensis et decanus ecclesiae Sancti Apollinaris pragensis, director fabricae ecclesiae quintus, qui totum chorum pragense testudinari procuravit de pecuniis fabricae. (česky: kanovník pražský a děkan pražského kostela svatého Apolináře, pátý ředitel díla chrámu, který celý pražský chór zastřešil a obstaral na něj prostředky)[6]Vedení stavby, kamenické práce i jména sochařů, kameníků a zedníků jsou doloženy v týdenních účtech za jejich práci, dochovaných v Kapitulním archivu pražském[7] Busta je vytesána z bělavého solenhofenského vápence a zasazena do výklenku ve 4. pilíři severní strany chóru. Stylová odlišnost od ostatních bust a jiný materiál u odborníků (Otto Kletzl, Albert Kutal, Ivo Hlobil), vyvolávaly pochyby, zda nejde o import a zda její umístění není pozdější.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jiří Spěváček: Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Svoboda Praha 1986, s. 756. Ve starší literatuře se uvádí rok 1416.
  2. zaniklá osada se stříbrným dolem, nyní jižní předměstí Kutné Hory, srov.: Filip Velímský - Markéta Končelová: Archeologický výzkum zaniklého těžebního areálu u kostela sv. Václava v Pněvicích (okr. Kutná Hora). In: Acta rerum naturalium, přírodovědný sborník Vysočiny. Muzeum Vysočiny Jihlava 12, 2012, s. 253-256.
  3. Antonín Podlaha: Series prepositorum... 1912, s. 36
  4. Jiří Spěváček: Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Svoboda Praha 1986, s. 399, 472, 477.
  5. Jiří Kozina: K provenienci misálu Václava z Radče, in: Studie o rukopisech XXXII., 1997-1998, s. 19-24
  6. Antonín Podlaha-Kamil Hilbert: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém I/1. Metropolitní chrám u sv. Víta v Praze. Praha 1906, s. 120-124
  7. Joseph Neuwirth: Die Wochenrechnungen und der Betrieb des Prager Dombaus in den Jahren 1372-1378. Praha 1890, s. 389-390; týž: Die Junker von Prag. Praha 1894

LiteraturaEditovat

  • Joseph NEUWIRTH: Die Wochenrechnungen und der Betrieb des Prager Dombaus in den Jahren 1372-1378, Praha 1890, s. 389-390
  • Joseph NEUWIRTH: Die Junker von Prag. Praha 1894
  • Antonín PODLAHA: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum, aliorumque prelatorum.... Praha 1912, s. 36-37

Externí odkazyEditovat