Otevřít hlavní menu

ŽivotopisEditovat

Po maturitě v letech 1882–1887 studoval pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze[2] (ČVUT). Svou praxi vykonával u rakouského architekta Achilleho Wolfa.

V letech 1895–1897 byl pověřen řízením rodinných císařských statků ve Vídni. Na velkostatku v Orthu, zejména v Esslingen řídil výstavbu hospodářských budov. Pracovní činností byl zaměřen na sochařství a kamenictví. Od 1. března 1897 vyučoval ve škole pro kameníky v Hořicích v Podkrkonoší, kde od roku 1904 se stal druhým (v pořadí) ředitelem a školu vedl až do roku 1929, kdy odešel do penze.[2]

Od roku 1905 byl také technický poradce[p. 1] pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům.

TvorbaEditovat

  • Památník Ossaria ve Kbelnici u Jičína
  • Baterie mrtvých na Chlumu u Hradce Králové
  • Riegrův obelisk v Hořicích
  • Mauzoleum rodiny Šliků ve Veliši u Jičína
  • Pod jeho vedením a jeho plánu byla postavena nová synagoga v Hradci Králové (1904–1905)
  • Krkonošský pavilon sochařství a kamenictví v Hořicích (1903)
  • funerální plastiky, návrhy vojenských pomníků ap.

Literární činnostEditovat

  • Víra v nové době (1924)

VyznamenáníEditovat

  • Zlatý záslužný kříž s korunou,
  • rytíř carského ruského řádu sv. Stanislava III. tř.
  • Knížecí řád Schaumburg-Lippeovský III. tř.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b BLAŽEK, Viktor. Meziválečná pomníková tvorba na Jičínsku a odkaz architekta Václava Weinzettla. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 74, čís. 4, s. 321, 322. ISSN 1210-5538. 

PoznámkaEditovat

  1. technický referent Komitétu pro udržování vojenských pomníků na královéhradeckém bojišti v roce 1866

Externí odkazyEditovat