Otevřít hlavní menu

Václav Mergl

český animátor, malíř, režisér, scenárista, sochař, spisovatel a výtvarník

Václav Mergl (* 24. srpna 1935 Olomouc) je režisér, výtvarník, scenárista a bonsaista, jedna z nejvýznamnějších osobností českého animovaného filmu.

Václav Mergl
Václav Mergl.jpg
Narození 24. srpna 1935 (84 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání animátor, spisovatel, sochař, malíř a režisér
Manžel(ka) Pavla Merglová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

StudiumEditovat

VŠUP - Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha, obor filmová a televizní grafika, absolvoval 1964 (prof. Adolf Hoffmeister).

ŽivotEditovat

Válečná léta v Olomouci a moderní postupy v umění inspirovaly Václava Mergla k tvorbě prvního českého čistě abstraktního filmu Proměny, jenž realizoval ještě jako svou diplomovou práci na vysoké škole. K animaci reliéfu hlíny a perforovaného papíru vedené dle precizně logického scénáře připojil jazzovou hudbu, konkrétně session tria Jana Hammera Jr.. Ke snímku byl v titulcích uveden rovněž citát Bruna Schulze z jeho Traktátu o manekýnech. Samo použití všech těchto materiálů a podkladů znamenalo v tehdejším filmu převrat, proto ještě v roce 1966 Mergl natočil experimentální rozšíření Proměn - v minutovém, již barevném animovaném opusu s názvem Studie doteku. Projekt byl financován stipendiem Filmového a televizního svazu FITES. Merglovu práci vysoce hodnotily i v tisku významné osobnosti tehdejšího kulturního života zejména Vratislav Effenberger a Jiří Šetlík, z kolegů například Karel Vachek a Miroslav Štěpánek.

Ve spolupráci s Vladislavem Holadou pak přijal Mergl možnost vypracovat dvou minutové reklamních šoty pro rakouskou firmu Inex a České aerolinie. Širší profesní uplatnění však byla přerušena Srpnovými událostmi 68. roku. Po ukončení školy se Václav Mergl již věnoval výtvarné tvorbě, zejména malířské a grafické. Inklinoval v nich k puritě kubismu a specifickému druhu „automatického“ surrealismu.

Jeho první studiový snímku Laokoon (1970) vypráví o vraždících amébách vnikajících „přestrojené za drahé kameny“ na palubu vesmírné lodi pozemšťanů, aby pak zneužily nevědomou a naivní chamtivost a dobyvačnost lidi, a následně ovládly a zničily Zemi. Podle kolegy Miroslava Štěpánka dosáhla Merlova stylizace v papírkovém filmu Laokoon jednoho z vrcholů tzv. českého papírkového filmu vůbec.

Mergl v normalizačním klientelismu musel studio jako autor často opouštět, pracoval tak jako externista. Podílel se autorsky pak na animovaných dětských pohádkách, konkrétně na seriálu Štvornohé rozprávky pro slovenské televizní studio v Košicích. Zde mu velice pomáhala autorská spolupráce s manželkou Pavlou, spoluscenáristkou některých Merglových prací pro děti. Po nedlouho trvajícím pracovním návratu do Krátkého filmu Praha Václav Mergl uspěl s projektem Kraby dle povídky Anatoly Dneprova (snímek byl oceněn v Oberhausenu). Mezitím se svou ženou Pavlou pracoval na dalším seriálu pro Slovenskou televizi s názvy Vihuela a Kuklík, Sádlík a Hryz. U některých pohádek pro děti Mergl pracoval jen coby výtvarník a scenárista. Režijní křeslo předal například Ivanu Renčovi a některé jeho či manželčiny projekty realizovali rovněž i jiní režiséři.

Další návrat do Krátkého filmu Praha znamenal pro studio Merglův úspěch s filmem Homunkulus na MFF v Chicagu, kde se v té době udělovala v profesi, mimo ocenění Oscarem, nejprestižnější Golden Hugo Award. Snímek tuto prestižní cenu získal, avšak bez vědomí jeho autora. Mergl se o svém ocenění dozvěděl až po politických změnách v Československu v roce 1989.

S Jiřím Šalamounem na postu výtvarníka Mergl realizoval svůj další krátký film - groteskní horror Sestřeničky. Jako výtvarník i režisér poté zpracovává pod normalizačním terorem vedení studia a v dramaturgickém vedení postupně Jan Poše a Jiřího Kubíčka snímek Mikrob a sci-fi Haló Alberte.

Původně k (i ve světě) prvnímu „loutkovému filmu o upírech“ Poslední lup Mergl napsal scénář pro výtvarníka Miroslava Štěpánka. Po zdlouhavém vyjednávání se Štěpánkem a nakonec i po vzájemné dohodě Mergl cestu vlastní režie opustil a scénář Posledního lupu podstoupil festivalovými cenami věnčenému Jiřímu Bartovi. Ten scénář použil k vlastní, neloutkové, ale herecké a trikové inscenaci.

Vedle zájmu o film, výtvarné umění a literaturu zejména filosofickou a vědecko-fantastickou se Václav Mergl věnoval umění pěstování bonsají. V době 1993 - 1994 byl šéfredaktorem českého klubového časopisu Bonsai. Je autorem článků v časopisech Um, Domov, Můj dům aj. V 60. letech se seznámil s knihami R. Bradburyho, zájem o alchymii, krátké animované filmy díky různým zákazům u nás téměř neznámé, 88 P. Kumpán a M. Hlaváč zorganizovali projekci s besedou na MFF UK a CHTF UK. Je obdivovatelem kultury staré Číny a Japonska, mj. také díla francouzského režiséra a výtvarníka animovaných filmů Piotra Kamlera, Kanaďana Normana McLarena a Argentince Jorgeho Luise Borgese.

V roce 1996 Václav Mergl zanechal činnosti v oboru animovaný film a dle svých slov toto své dílo uzavřel soubornou výstavou výtvarné a filmové tvorby v Českém muzeu výtvarných umění v Praze a shrnutím své tvorby ve sborníku Animace a Doba editovaném pedagogem pražské FAMU a šéfredaktorem časopisu Film a Doba Stanislavem Ulverem.

DíloEditovat

Režijní filmografieEditovat

  • 1996 – Dobré chutnání, Vaše lordstvo! (ČT, TV seriál)
  • 1993 – Bambulka a Bazilínek (ČT, TV seriál)
  • 1990 – Haló Alberte (KF Praha)
  • 1988 – Sestřeničky (KF Praha)
  • 1986 – Mikrob (KF Praha)
  • 1984 – Homunkulus (KF Praha)
  • 1981 – O panence Apolence (KF Praha pro ČST Bratislava, TV seriál)
  • 1978 – Vihuela a Kuklík (KF Praha pro ČST Bratislava, TV seriál)
  • 1976 – Krabi (KF Praha)
  • 1971-73 - Štvornohé rozprávky (KF Praha pro ŠT Košice, TV seriál)
  • 1970 - Laokoon (KF Praha)
  • 1966 - Studie doteku (FITES)
  • 1964 – Proměny (VŠUP)

Výtvarná filmografieEditovat

  • 1996 – Dobré chutnání, Vaše lordstvo! (ČT, TV seriál)
  • 1993 – Bambulka a Bazilínek (ČT, TV seriál)
  • 1990 – Haló Alberte (KF Praha)
  • 1988 – Sestřeničky (KF Praha)
  • 1986 – Mikrob (KF Praha)
  • 1984 – Homunkulus (KF Praha)
  • 1980-83 – Sádlík a Hryz (KF Praha pro ČST Bratislava)
  • 1981 – O panence Apolence (KF Praha pro ČST Bratislava, TV seriál)
  • 1978 – Vihuela a Kuklík (KF Praha pro ČST Bratislava)
  • 1976 – Kraby (KF Praha)
  • 1971-73 - Štvornohé rozprávky (KF Praha pro ŠT Košice)
  • 1970 - Laokoon (KF Praha)
  • 1966 - Studie doteku (FITES)
  • 1964 – Proměny (VŠUP)

Scenáristická filmografieEditovat

  • 1996 – Dobré chutnání, Vaše lordstvo! (ČT, TV seriál)
  • 1993 – Bambulka a Bazilínek (ČT, TV seriál)
  • 1990 – Haló Alberte (KF Praha)
  • 1988 – Sestřeničky (KF Praha)
  • 1987 - Poslední lup (KF Praha)
  • 1986 – Mikrob (KF Praha)
  • 1984 – Homunkulus (KF Praha)
  • 1981 – O panence Apolence (KF Praha pro ČST Bratislava, TV seriál)
  • 1980-83 – Sádlík a Hryz (KF Praha pro ČST Bratislava)
  • 1978 – Vihuela a Kuklík (KF Praha pro ČST Bratislava)
  • 1976 – Kraby (KF Praha)
  • 1971-73 - Štvornohé rozprávky (KF Praha pro ŠT Košice)
  • 1970 - Laokoon (KF Praha)
  • 1966 - Studie doteku (FITES)
  • 1964 – Proměny (VŠUP)

Samostatné výstavy (neúplné)Editovat

  • 1965 Galerie bří Čapků, Praha
  • 1968 Galerie Dílo, Ostrava
  • 1969 Galerie Jaroslava Krále, Brno
  • 1985 Galerie Sonnenring, Munster
  • 1988 Malá galerie Československého spisovatele, Praha
  • 1989 Galerie Československého spisovatele, Brno
  • 1991 Retrospektiva animovaných filmů v Tókio, Kjótu, Sendai, Nagoji, Japonsko
  • 1996 České muzeum výtvarných umění v Praze

Skupinové výstavyEditovat

Ocenění (neúplné)Editovat

  • 1965 Hlavní cena - ARSfilm Kroměříž Proměny (VŠUP, 1961)
  • 1970 Zvláštní cena - MFF Annecy Laokoon (KF Praha, 1970)
  • 1977 Hlavní cena - FČSF Bratislava Kraby (KF Praha, 1976)
  • 1977 Hlavní cena mezinárodní poroty - MFF Oberhausen Kraby (KF Praha, 1976)
  • 1985 Zlatý Hugo - MFF Chicago Homunkulus (KF Praha, 1984)

OdkazyEditovat

Literatura (neúplné)Editovat

  • V. Suchánek: A vdechl duši živou … aneb malé zamyšlení nad duchovními souvislostmi animovaného a trikového filmu, Olomouc, Mgr.Jiří Burget, 2004
  • V. Suchánek: Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu. Olomouc, Nakladatelství Univerzity Palackého, 2002.
  • J. Karasová: Tvůrci animovaného filmu, Filmový ústav Praha, 1965
  • V. Tichý: Panorama československého filmu, Praha 1985
  • Spilka František: Vyznání životu a míru, katalog SČVU, Praha, 1985
  • kolektiv: Malá československá encyklopedie, díl č. 6, Praha 1987
  • kolektiv: Výtvarníci animované tvorby, katalog SČVU, Praha, nedatován
  • J. Poš: Výtvarníci animovaného filmu, Odeon, Praha, 1990
  • J. Poš: Český animovaný film 1934 - 1994, Ministerstvo kultury ČR a Krátký film a.s. Praha a Ateliery Zlín a.s., 1994
  • kolektiv: Československý biografický slovník, Akademia, Praha, 1992
  • P. Toman: Slovník československých výtvarných umělců, díl č. 2, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 1993
  • kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Akademia, Praha, 1995
  • J. Tomeš a kolektiv: Český biografický slovník XX. století, Ladislav Horáček, pobočka Petr Meisner, Praha a Litomyšl, 1999
  • L. Škrábal: Dva výtvarníci v animovaném filmu, časopis Atelier, Praha, 2006
  • J. Poš: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2006, oddíl ŠTE-TICH, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2006, str. 56
  • H. Štochlová: Animovaný film, Odeon v edici Současné výtvarné umění, Praha, 1985

Externí odkazyEditovat

  1. Doba plastová [online]. Východočeská galerie v Pardubicích [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  2. Dobu plastovou nabídne galerie na zámku, Dům U Jonáše se na léto zavře. www.pardubickykraj.cz [online]. Pardubický kraj, 2019-06-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online.