Václav Mareček
Václav Mareček (12. listopadu 1894 Chotětov[1] – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl československý legionář, železničář a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
| Václav Mareček | |
|---|---|
_Legie.jpg) | |
| Narození | 12. listopadu 1894 Chotětov |
| Úmrtí | 24. října 1942 (ve věku 47 let) Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Bydliště | Smetanova 23 Mělník |
| Národnost | česká |
| Povolání | železniční zřízenec |
| Zaměstnavatel | ČSD |
| Nábož. vyznání | Římskokatolická církev |
| Choť | Marie Poživilová |
| Děti | Marie Kuřeová, Libuše Marečková |
| Rodiče | Václav Mareček, Marie Skálová |
člen Sokola | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí a první světová válka editovat
Václav Mareček se narodil 12. listopadu 1894 v okrese Mladá Boleslav v dělnické rodině Václava Marečka a jeho manželky Marie, roz. Skálové. Vychodil obecnou školu a poté pracoval jako kočí. Po vypuknutí první světové války narukoval 21. června 1915 do c. a k. armády, aby pak bojoval na italské frontě, kde také v květnu 1917 padl do zajetí. Do Československých legií vstoupil 18. dubna 1918, během bojů byl raněn, do Československa se vrátil v prosinci 1918 v hodnosti desátníka. Zúčastnil se války s Maďary, ve které byl rovněž raněn. Z armády byl propuštěn 7. ledna 1920, o několik dní později byl povýšen do hodnosti strážmistra.
Mezi světovými válkami editovat
Po odchodu z armády žil Václav Mareček v Dřísech, odkud pocházela rodina jeho otce. Zde pracoval jako železniční zřízenec. V červnu 1920 se oženil s Marií Poživilovou, v roce 1921 se manželům narodila dcera Marie, v roce 1925 pak dcera Libuše. Po přeložení do Děčína se všichni členové rodiny staly členy tamního Sokola. Po odstoupení pohraničí Německu se Václav Mareček s rodinou přestěhoval do Mělníka, kde opět pracoval na nádraží a stal se místonáčelníkem zdejší sokolské organizace.
Protinacistický odboj editovat
Do protinacistického odboje vstoupil Václav Mareček v polovině roku 1941 v rámci sokolské organizace a to na žádost Václava Nováka. Mělnická skupina prováděla zpravodajskou činnost, ukrývala zbraně, podporovala ilegální spolupracovníky a později se spolupodílela na potravinovém a materiálním zásobování československých parašutistů v Praze. Po zradě Karla Čurdy došlo k postupnému rozkrývání rozsáhlé skupiny spolupracovníků Operace Anthropoid a vyšetřovatelé gestapa se tak dostali až na Mělnicko. Dne 25. července 1942 byl zatčen i Václav Mareček a uvězněn v pankrácké věznici. O měsíc později byla zatčena jeho manželka Marie a pravděpodobně 13. října téhož roku i dcera Libuše. Všichni byli postupně uvězněni v terezínské Malé pevnosti, stanným soudem odsouzeni k trestu smrti a 24. října 1942 zastřeleni v koncentračním táboře Mauthausen při fingované zdravotní prohlídce společně s mnoha dalšími českými odbojáři a jejich rodinnými příslušníky.
Posmrtná ocenění editovat
Dcera Václava Marečka Marie provdaná Kuřeová unikla díky své nepřítomnosti zatčení. Pracovala v porodnici a po skončení druhé zažádala pro své rodiče a sestru o udělení Československého válečného kříže 1939. Žádosti bylo vyhověno a všem třem bylo vyznamenání in memoriam uděleno.
