Otevřít hlavní menu

Václav Lacina

český prozaik, básník a humorista

Václav Lacina (9. červenec 1906, Hluboká nad Vltavou - 9. prosinec 1993, Rožmitál pod Třemšínem) byl český prozaik, básník a humorista. V roce 1954 obdržel státní cenu a v roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem[1].

Václav Lacina
Václav Lacina, 1928, student práv a spolupracovník Divadla DADA
Václav Lacina, 1928, student práv a spolupracovník Divadla DADA
Narození 9. července 1906
Hluboká nad Vltavou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. prosince 1993 (ve věku 87 let)
Rožmitál pod Třemšínem
ČeskoČesko Česko
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Dětství prožil ve Volyni. Gymnázium vystudoval v Praze, maturoval roku 1925. Poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (1925–29). V letech studií již spolupracoval s pražským Divadlem DADA.[2] V letech 1934–1945 pracoval jako soudce, a to v Chebu (1930–1931), v Kašperských Horách (1935–1938) a v Praze (do 1945). V letech 1945–1947 působil na ministerstvu informací, poté byl krátce (1947–48) okresním soudcem v Praze, v letech 1948–1952 byl tiskovým referentem ministerstva spravedlnosti. V letech 1952–1953 pracoval v Československém rozhlase. Od roku 1953 se věnoval výhradně spisovatelské tvorbě. Roku 1973 šel do důchodu. Žil v Příbrami, v posledních letech v Domově důchodců v Rožmitále pod Třemšínem.

DíloEditovat

Lacina se nejvíce proslavil literárními parodiemi. Soustředil je zejména v souboru textů Čtení o psaní[3], kde zpracovává jedno téma ve stylu různých spisovatelů. Parodický charakter mají i soubory Dódekamerón juristický a Rumpendanti (kde paroduje postupy sci-fi).

Typické pro něj byly satirické texty, psané z levicových pozic. Za první republiky tepal zejména do národních socialistů, agrárníků, sociálních demokratů a fašistů, po válce pak do kolaborantů a spekulantů. Jeho terčem bylo též maloměšťáctví, zejména v jeho románové tetralogii Panstvo se baví (Snobi táhnou, Architekt Solness, mistr zednický, Poruč psu, Jsme tu ještě).[4]

BibliografieEditovat

PoezieEditovat

  • Zježení (1925)
  • Krysa na hřídeli (1926)
  • Ozubené okno (1930)
  • Plechový cirkus (1945)
  • Železné koště (1947)
  • Hřbitovní býlí (1951)
  • Hovoří pan Jéminek (1951)
  • Dnes a denně (1957)
  • Malý atlas hub, tlam a pusinek (1959)
  • Žlučové kameje (1965)
  • Sekání dobroty a jiné básně (1992)

PrózaEditovat

  • Snobi táhnou (1945)
  • Architekt Solness, mistr zednický (1947)
  • Čtení o psaní (1947)
  • Slyš a piš (1949)
  • Měšťanské besedy (1953)
  • Pozůstalí (1956)
  • Vandrovní knížka (1959)
  • Poruč psu (1959)
  • Jsme tu ještě (1961)
  • Volšovská preludia (1962)
  • Posada lhářů (1962)
  • Rumpedanti (1962)
  • Co vám mám povídat (1966)
  • Dódekamerón juristický (1968)
  • Doma ve Volyni (1986)

DivadloEditovat

  • Cirkus plechový (1946) - s J. Kainarem, Z. Vavřínem aj.
  • Tři satiry (1949)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Malá československá encyklopedie. 3. svazek (I–L). Praha : Academia, 1986. 903 s. cnb000125650. S. 701.
  2. Václav Lacina.... Pestrý týden. 14. 4. 1928, s. 7. Dostupné online. 
  3. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1494
  4. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=506

LiteraturaEditovat

  • BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20.století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Stať „Václav Lacina" je na str. 332–234; autor Pavel Pešta.]
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. [Stať „Václav Lacina" je na str. 1117–1119; autor Přemysl Blažíček.]

Externí odkazyEditovat