Václav Jáchym Čejka z Olbramovic
Václav Jáchym hrabě Čejka z Olbramovic (Wenzel Joachim Graf Czejka von Olbramowitz) (2. října 1667, Rovná – 5. července 1754, Praha) byl český šlechtic, rakouský generál a maltézský rytíř. V armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála a v letech 1744–1754 byl velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách. V roce 1748 byl povýšen na hraběte.
| Václav Jáchym hrabě Čejka z Olbramovic | |
|---|---|
 Erb rodu Čejků z Olbramovic | |
| 50. Velkopřevor Maltézského řádu v Čechách | |
| Ve funkci: 1744 – 1754 | |
| Předchůdce | František Antonín Königsegg-Rothenfels |
| Nástupce | Emanuel Václav Krakovský z Kolovrat |
| Narození | 2. října 1667 Rovná |
| Úmrtí | 5. července 1754 (ve věku 86 let) Praha |
| Profese | voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
.jpg)
Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Čejků z Olbramovic, narodil se jako syn litoměřického krajského hejtmana Karla Ludvíka Čejky (†1699)[1] a jeho manželky Anny Doroty, rozené Mědencové z Ratibořic.[pozn. 1][2] Studoval práva, ale již v mládí vstoupil do císařské armády, od roku 1688 byl též členem Maltézského řádu. Zúčastnil se dynastických válek v Evropě a v roce 1713 byl jako podplukovník a pokladník české provincie Maltézského řádu povýšen do stavu svobodných pánů.[3] V armádě dosáhl hodnosti generálmajora, respektive generálního polního vachtmistra (Generalfeldwachtmeister, 1727) a nakonec byl povýšen na polního podmaršála (1733).[4] Souběžně postupoval v hierarchii Maltézského řádu, v letech 1728–1744 byl komturem řádové komendy v Měcholupech, souběžně působil v letech 1737–1738 jako velkobailli pro německé země a od roku 1738 byl převorem pro Uherské království.
V letech 1744–1754 byl velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách. V této funkci se snažil o zlepšení hospodářské situace zkomplikované ztrátou komend ve Slezsku během války o rakouské dědictví.[5] Pro Maltézský řád zakoupil v Čechách nové majetky, v roce 1746 získal panství Dožice u Nepomuku (za 50 000 zlatých) a v roce 1749 Obytce u Klatov (za 84 000 zlatých).[6] Z obyteckého panství byla se svolením Marie Terezie zřízena nová řádová komenda.[pozn. 2] Věnoval se také úpravám řádového sídla ve Strakonicích, kde rozšířil rezidenci u hradu a nechal postavit novou sýpku.[7] Podle projektu Anselma Luraga nechal také renovovat kostel sv. Prokopa. Z jeho podnětu byly postaveny také nové fary v Radomyšli a Horní Libchavě. Pro příležitostný pobyt byl adaptován také zámek v Horní Libchavě.[8] V zájmu zvýšení prosperity strakonického panství podporoval průmysl a založil tradici výroby punčoch.[9] Produkce ze strakonických textilních manufaktur měla odbyt nejen v západní Evropě, ale také v Turecku a arabských zemích. V roce 1749 zavedl tradici poutí na Podsrp, kde tehdy stála jen menší kaple a až později zde byl postaven kostel.[10] Z titulu funkce velkopřevora byl členem místodržitelského sboru Českého království, přísedícím zemského soudu a byl jmenován také císařským tajným radou. V roce 1748 byl povýšen do hraběcího stavu a byl mu polepšen erb (titul platil pouze pro České království, ale byl rozšířen i na Václavovy příbuzné a jejich potomstvo.[11]
Zemřel ve Velkopřevorském paláci na Malé Straně v Praze v roce 1754 ve věku 86 let a byl pochován v kostele Panny Marie pod řetězem, který byl tradičním pohřebištěm Maltézských rytířů. V interiéru kostela je dochován jeho náhrobník s rodovým znakem. Erb hraběte Čejky je dochován i na dalších stavbách, například nad vstupem do velkopřevorské rezidence ve Strakonicích nebo na faře v Horní Libchavě.[12]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Řada zdrojů dodnes uvádí, že byl synem Jáchyma Zdeňka Čejky z Olbramovic a jeho manželky Aleny Anežky, rozené Příchovské z Příchovic. Tuto informaci uvedl August Sedláček jako autor hesla o rodině Čejků v Ottově slovníku naučném. Pozdější badatelé ale získali přístup do archivu řádu Maltézských rytířů ve Vídni a z nalezeného rodokmenu Václava Jáchyma Čejky vyplývá, že byl synem Karla Ludvíka Čejky.
- ↑ Nákup panství Obytce byl umožněn závětí salcburského arcibiskupa Jana Arnošta Thun-Hohenštejna, který ve své závěti odkázal Maltézskému řádu značnou finanční sumu. Díky tomu Marie Terezie stanovila, že první tři komtuři nově zřízené komendy v Obytcích musejí pocházet z rodu Thun-Hohensteinů, což bylo také dodrženo.
Reference editovat
- ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; s. 334 ISBN 978-80-7469-103-4
- ↑ Ottův slovník naučný, 6. díl; Praha, 1893; s. 573–575 (heslo Čejka z Olbramovic).
- ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 374–375 ISBN 978-80-7464-461-0
- ↑ Služební postup Václava Jáchyma Čejky in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 2003 dostupné online
- ↑ Biografický slovník českých zemí 10; Praha, 2008; s. 568–569 (heslo Václav Jáchym Čejka z Olbramovic) dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 237–238
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 7. díl, Praha, Nakladatelství Libri, 2008; s. 58 (heslo Strakonice) ISBN 978-80-7277-041-0
- ↑ ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022 (vlastním nákladem); s. 183 ISBN 978-80-908430-0-4
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 7. díl, Praha, Nakladatelství Libri, 2008; s. 63 (heslo Strakonice) ISBN 978-80-7277-041-0
- ↑ FIBICH, Ondřej, SKALICKÝ, Karel: Obrazy z dějin Strakonic. 650 let města; Strakonice, 2017; s. 62–63 ISBN 978-80-88002-15-4
- ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 376 ISBN 978-80-7464-461-0
- ↑ Fara v Horní Libchavě na webu Národního památkového ústavu dostupné online
Literatura editovat
- BUBEN, Milan: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách; Praha, Nakladatelství Libri, 2022; 265 s. ISBN 978-80-7277-590-3
- ČERVENKA, Vladimír: České převorství johanitů a jejich heraldika in: Jihočeský herold 2/2007. Časopis o historii a pomocných vědách historických; České Budějovice, 2007; s. 7–36 dostupné online