Václav David

československý člen československého Federálního shromáždění, člen československého Národního shromáždění, ministr zahraničí a politik

Václav David (23. září 1910 Studený5. ledna 1996[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění; v 50. a 60. letech ministr zahraničních věcí Československa. Patřil mezi nejdéle úřadující politiky komunistické éry. Prosazoval stalinistické metody a vliv cizí státní moci na československém území. Na konci kariéry byl odměňován reprezentativními funkcemi.

Václav David
Václav David (Rudé právo, 1946)
Václav David (Rudé právo, 1946)
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR
Ve funkci:
1948 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1990
Ministr zahraničí Československa
Ve funkci:
1953 – 1968
PředchůdceViliam Široký
NástupceJiří Hájek
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození23. září 1910 nebo 23. října 1910
Studený
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. ledna 1996 (ve věku 85 let)
Praha
Profesepolitik, diplomat, publicista a redaktor
OceněníŘád 25. února (1948)
Řád přátelství mezi národy
Řád Vítězného února
Řád republiky
Řád Klementa Gottwalda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
Dcera Hana Davidová
Zeť Vladimír Remek
Vnučka Anna Brousková

Biografie

editovat

V roce 1929 absolvoval obchodní akademii a poté pracoval v ČKD jako mzdový účetní. Od roku 1929 se angažoval v komunistickém mládežnickém hnutí Komsomol. Od roku 1935 byl členem KSČ. V letech 19341939 působil jako tajemník Svazu přátel Sovětského svazu a redigoval časopis Svět sovětů.[2][3][4]

V letech 19441945 byl členem IV. prozatímního ilegálního vedení KSČ, kde měl na starosti zajišťování vojenských úkolů a ochranu strany. V dubnu 1945 byl členem České národní rady jako revolučního orgánu na konci nacistické vlády a byl členem její vojenské komise během pražského povstání. V letech 1945–1948 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ a v letech 19511953 tajemníkem ÚV KSČ. Dlouhodobě se angažoval ve Svazu československo-sovětského přátelství, kde měl v letech 19531972 funkci místopředsedy a v letech následujících až do roku 1987 předsedy.[2][3]

4. června 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potvrdil i VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. Od března 1946 do června 1954 (vesměs v době nejdrsnějšího porušování základních práv, ničení rodin a životů) byl členem Předsednictva ÚV KSČ, od dubna 1946 do dubna 1948 i členem Sekretariátu ÚV KSČ (od září 1951 do ledna 1952 zastával funkci člena Organizačního sekretariátu ÚV KSČ). V září 1951 se stal tajemníkem ÚV KSČ a zůstal jím do ledna 1952.[5]

Po několik desítek let zasedal nepřetržitě v nejvyšších zákonodárných sborech Československa. V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ.[6] Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění[8] a zde pak zasedal až do roku 1968 (od roku 1960 pod názvem Národní shromáždění Československé socialistické republiky). Byl zvolen ve volbách v roce 1954, volbách v roce 1960 i volbách v roce 1964. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a mandát získal i ve volbách v roce 1971, volbách v roce 1976, volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986. V letech 19711986 působil navíc jako předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Jeho mandát zanikl až 12. ledna 1990 v rámci výměny složení zastupitelských sborů po sametové revoluci (takzvaná kooptace).[9][3]

Zastával i významné vládní posty. V letech 19531968 byl ministrem zahraničních věcí Československa. Z této funkce odešel až během pražského jara. V srpnu téhož roku přivítal invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a pak se stal v letech 19691971 velvyslancem v Bulharsku.[2][3] Jako vrcholný a dlouholetý exponent komunistického režimu byl mnohokrát vyznamenán v Československu i v zahraničí.[10] V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, roku 1960 a znovu roku 1980 Řád Klementa Gottwalda a roku 1973 získal Řád Vítězného února.[5]

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. Václav David [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  2. a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 75. 
  3. a b c d Václav David [online]. mzv.cz [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  4. DAVID, Václav. Biografický slovník. biography.hiu.cas.cz [online]. HÚ AV ČR [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  5. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-07]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  10. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Kdo byl kdo v Československu, 1. díl A-J. 1. vyd. Praha: ČTK, 1969. 344 s. S. 79. 

Literatura

editovat
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 225–226. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 148. 

Externí odkazy

editovat